V zimě za hrady a zámky na Pražský hrad
Na exponáty bohatá výstava je pojata tradičně a „letní“ návštěvníky památek nezklame.
Národní památkový úřad přišel s dobrým nápadem. V zimních měsících, kdy je většina hradů a zámků pro návštěvníky uzavřena či je jejich provoz pro veřejnost alespoň silně omezen, představuje část jejich uměleckého a historického bohatství v Jízdárně Pražského hradu. Výstava se prezentuje jako výběr toho nejvzácnějšího, co na hradech a zámcích ve správě Národního památkového úřadu vůbec je, ale jistě by ze sbírkových fondů bylo možné uspořádat několik takových výstav. Ovšem takových sbírkových skvostů, jako je relikviář svatého Maura, není v České republice mnoho. A tak byl jeho převoz na Pražský hrad za asistence elitní policejní jednotky pořadateli patřičně využit k propagaci výstavy.
Zájem návštěvníků je veliký. Hrady a zámky jsou v kurzu takřka u všech vrstev společnosti (snad s výjimkou pražských literátů hlásících se k dědictví avantgard). A expozice v Jízdárně Pražského hradu zřejmě očekávání většiny příchozích naplní. Uspořádání výstavy je přehledné, neexperimentuje se tu. Principem je chronologická posloupnost a představení typických rysů jednotlivých historických epoch, jak se projevovaly na sídlech šlechty a v životním stylu této společenské vrstvy. Důraz je kladen na reprezentativnost a na okázalost, poukazováno je na bohatství šlechty a panovníků. V tom směru výstava souzní se současnou společností, která klade prvořadý důraz na majetek jako na základní životní hodnotu. Duchovní život, spjatý v historii českých a moravských hradů a zámků především s katolickou církví, je zmíněn jen velmi nenápadně. A samozřejmě, že se expozice zdaleka vyhýbá pojetí feudála jako vykořisťovatele rolníků žijících v poddanství a nevolnictví. To ale jen na okraj a jako připomínka toho, jak diametrálně jinak byla chápána úloha šlechty v dějinách i ve vztahu k současnosti před pouhými pětadvaceti lety, před rokem 1989.
Výstava se mi opravdu líbila, to bych chtěl zdůraznit. Jako již dlouholetý návštěvník hradů a zámků, byť jistě zdaleka nepatřím k těm z nejpilnějších, jsem zde sice viděl jen málo toho, co bych už nezahlédl přímo někde na hradě a zámku, tedy opatřeno příslušným geniem loci, nicméně výhodou je právě ta připomínka „hradů spatřených“ – abych citoval Karla Hynka Máchu, jehož kresby jsou na výstavě rovněž ke spatření. Je tu tak nějak všechno a je tu možné krásně vzpomínat, pokud je člověk již pamětníkem. A pokud není, jistě může být naopak překvapen bohatstvím sbírek, které se na českých hradech a zámcích nacházejí. Výstava nepochybně probouzí i pocit národní hrdosti, byť této struně dává zaznít jen tlumeně.
Krása některých exponátů je neobyčejná. Ať je to nejvíce prezentovaný relikviář svatého Maura, který je opravdu nádherný a jehož mediální prezentace nijak nepřehání, nebo třeba kovaná mříž renesanční studny z Jindřichova Hradce. A další výhoda výstavy: Žádný průvodce mě nehonil, abych pokračoval s výpravou do další místnosti podle časového plánu prohlídky, bylo jen na mně, kde a jak dlouho se zastavím. A ještě ke všemu jsem měl možnost si vše prohlédnout opravdu v klidu – o prvním lednovém pondělí, kdy výstava byla takřka prázdná. V tradiční zavírací den výstav, ale i hradů a zámků, lidé zvyklí chodit nejsou, i když v současnosti i v pondělí leckde otevřeno je. Souhrnně řečeno, byla to opravdu příjemná procházka českou historií i vzpomínkami na „hrady spatřené“ a oko estéta bylo rovněž uspokojeno.
Hrady a zámky objevované a opěvované. 19. prosince 2014 – 15. března 2015, Jízdárna Pražského hradu, denně včetně pondělí 10–18 hodin.