Řecký scénář v Česku?
Poselství ze Soluně po 1152 letech.
Duka by jásal, že má plné kostely.
Babiš by mohl podporovat víc squatů.
Náckové by se tetelili, že se jadrněji nadává na Němce.
Antifáci by rozšířili loga o šibenice & „fight the police“.
Fízlové by družně proflinkali den před tureckou ambasádou.
Gayové by se hájili tradiční antickou rodinou.
Muslimů by se nikdo nebál, protože by je měl v rodině.
Zelení by konečně našli velké téma: jak vyčistit moře.
Hladové děti z Afriky by dumaly na přeplněných vorech: jak proklouznout zeleným.
Škromach by pozdravil sluníčko, vypustil bazének a vyfotil si vodní selfie s názvem bílá velryba.
Klaus by prohlásil velrybu za příliš levicovou a hrál by si bokem na pulce.
Pravičáci obecně by došli uznání jakožto intelektuální opoziční kvas a středem jejich zájmu by se stala podpora tržních mechanismů u kočovných cikánských prodejců.
Turisti by to měli blíž do Chorvatska.
Praotec Čech by vykastroval Dia a na olympské trůny dosadil Landovy kickboxery, kteří by horu přejmenovali na Bílou horu a v jejích oblacích by se nerušeně oddali adamitským rozkoším.
Komunisti by opět ovládli věci pozemské.
K tiskovým zprávám by využívali Respekt a Lidové noviny, které by tak nalezly své historické opodstatnění.
Žít Brno by ztratilo smysl pro humor.
Mládež by znovu směla manifestovat s červenými kartami a vzývat velkého Karla.
Halík by se nejdřív zalekl, zda nejde o další vlnu Je suis Charlie, ale nakonec by si notoval, že jsme vytlačili neevropskou svobodu slova evropskou úctou k druhým.
MC Putna by se cítil významněji při battlech s DJ Putinem.
Umělci by se oháněli kříšením antiky, čímž by se jim zvýšil nárok na granty.
Celebrity (aneb Plastic People of the Showbusiness) by namísto zbytečného solárka měly víc času na nehty.
Děti by potkávaly v ulicích víc potulných zvířátek.
Učitelky by změnily vyjmenovaná slova po s- na syn, sytý, Syriza, neusychat, sypat.
Nesrozumitelná řecká abeceda by se prohlásila za původní staroslověnskou hlaholici.
Heterosexuální úchylové by bezelstněji flirtovali pod rouškou protančených nocí.
Hipsteři by našli pochopení u bloumajících kentaurů.
Dělníci na stavbách by si dali siestu při každé nově objevené památce.
V podsvětí by spekulovali pronásledovaní milionáři, jakým trikem odkoupit od vlády Slunce.
Slováci by se přemístili do mnohem civilizovanější Albánie.
Bělohradský by vůbec nechápal, co se děje.
A Horáčkovo „žijeme v nádherné době“ by se konečně bralo vážně.
Vždyť Spojených států, Masaryka, Václava Havla, českého „Kde domov můj?“ ani Troškových komedií „lidem pro radost“ by už nebylo potřeba, poněvadž bychom si sami režírovali ten náš hezký český sen, než všechno pomine a nebudem žít.
Autor studuje a pracuje v hlavním městě řecké Makedonie.