Řekni, kde ty kytky jsou
Duben je měsíc bez svátku. Sice na něj často připadnou Velikonoce, ale každý rok to není. A v zemi bezbožníků je tak jako tak lepší zacházet s Velikonocemi opatrněji než s dynamitem v krabici od dynamitu a obezřetněji než s úplatky v krabici od vína.
Květen má první máj. Čas, kdy hrdliččin hlas zve lásku na hamburger zas. Květen má i velký svátek osmého dne v měsíci, kdy po sobě lidé od Prahy směrem na západ až k Aši střílejí slepými náboji z pušek a samopalů, aby oslavili výročí míru a pokoje v severozápadní Evropě.
V březnu je svátek každý den, alespoň pro čtenáře Kulturních novin. Vždyť to je měsíc čtenářů. A bývalý měsíc knihy a internetu. A být na internetu, to je také svátek každý den, protože na internetu jsou Kulturní noviny a také informace o tom, jak se březen řekne islandsky. No přece mars. Nebýval to kdysi bůh pokoje a míru? Kdo si to má pamatovat. Ale na internetu to určitě najdete.
Červen a leden mají svátek školního vysvědčení. Protože škola je u nás v České republice to nejdůležitější na světě. Což dokazuje i část státního rozpočtu vydávaná na školství a nikoliv na dálnice.
Červenec a srpen mají dovolenou. A dovolená je veliký svátek, snad i větší než internet. Vždyť kvůli dovolené stojí za to celý zbytek roku makat jako šroub a jako mourovatý. A taky dovolená ospravedlňuje každou krádež. Vždyť peníze, které se ukradnou na dobrou věc, to jsou dobré peníze. A dovolená dobrá věc nepochybně je.
I takový únor má svůj svátek. Nebo alespoň míval, a to svátek zvaný Únor Vítězný, který se slavil na památku milicionářů.
Září má svatého Václava na bílém koni. Říjen T. G. Masaryka na bílém koni, z jehož hřbetu prezident osvoboditel zakládá Československo. T. G. M. i svatý Václav ovšem dobře věděli, že kůň má větší hlavu než oni, proto se také zapsali do dějin rukou nesmazatelnou.
A listopad? Listopad, ten má na bílém koni svatého Martina.
V prosinci jsou Vánoce, na které kdo šetří, dává dárků za tři. A Silvestr, kdy se pije, jak se patří, a kdy všichni lidé jsou bratři.
Ale duben? Ten má leda tak: "Ještě tam budem!" Ale kde, když je čím dál tím dražší nájemné?
Možná by nám s tím nájemným poradila Pastýřka putující k dubnu. Anebo možná Dubenka, která nám tu zbyla po Bohumilu Hrabalovi. "Kampak se poděl ten slepec od Masaryčky, kampak jen zmizel?" Ztratil se snad v prokopnutém bubnu dubna? V aprílu, který se stal normou? "A kterej vy ste?" "Jsem reprezentant pojišťovny Opora ve stáří." Apríl! Naše vláda si vzala za periodický cíl boj s korupcí a s aprílem. Apríl! Bez práce nejsou hambáče! Apríl!
Ale kde je ten apríl? Za moře odplul, žije si tam v ráji, ráji fajnovém, ráji daňovém. Kde jsou ty příběhy, hovory lidí spřádané, Bohumile Hrabale? Voli je vypili, vlci je sežrali. A ty kytky, kde ty kytky jsou? Na lukách je během dne otrhali do jedné a prodali je do Kauflandu.
---
Že duben nemá svůj svátek? A kdo to říkal, prosím vás? Snad ne autor tohoto zmateného fejetonu? A co jsou podle tohoto pisálka čarodějnice? Ten svátek svátků, který se slaví ze všech nejvíce? Ten svátek nás všech, nás dobrých Čechů a Moravanů! Večer to bude hustý, vopečeme buřty! Relaxace, krása, chlast, marihuana, sport, sex, kultura.
Duben je měsíc se svátkem. S tím nejpříznačnějším.