Téma Osobnosti

Velký a nepohodlný pacifista a humanista

Förster Friedrich Wilhelm, narozen 1869, německý filosof a pedagog, universitní profesor v Mnichově, kdež se vzdal svého úřadu po vydání politického spisu Mein Kampf gegen das militaristische und nationalistische Deutschland (Můj boj proti militaristickému a nacionalistickému Německu).

Prorocká jasnozřivost, s jakou autor předchozího článku s redakčním titulkem O původu ruské revoluce… Friedrich Wilhelm Förster (narozen 2. června 1869 v Berlíně - zemřel po návratu z emigrace do USA ve švýcarském Kilchbergu nedaleko Curychu 9. ledna 1966) předpovídal vývoj světových událostí a v souvislosti se střední Evropou zejména jejich netušené katastrofické důsledky pro československé Němce (viz jeho článek Zur gegenwärtigen Weltlage obsahující dopis Konradu Henleinovi ze září 1938!), kteří ve své zdrcující většině pomáhali nacistické Velko­německé říši zničit Československo, mne přiměla k tomu, abych pátral po zevrubnějších informa­cích o této významné německé osobnosti, která byla a je pro svůj charakter z německého a zejména sudetoněmeckého všeobecného po­vědomí značně vytěsňována.

Následující údaje jsou čerpány z velké německé encyklopedie Der grosse Brockhaus, 21 svazků; autorovo heslo jakož i heslo týkající se jeho otce jsou obsaženy na straně 399 šestého svazku, jenž vyšel v Lipsku v roce l930. Nesou vlivy doby a politické situace v Německu.

" F. W. Förster pocházel z významného německého rodu. V roce 1901 se stal docentem v Curychu, v letech 1914-1921 byl profe­sorem pedagogiky v Mnichově, kde se roku 1920 pro své pacifistické ná­zory vzdal svého místa. Žil pak v Curychu. (…) Za (1.) světové války a zejména po ní byl horlivým zastáncem pacifismu, který se snažil eticky zdůvodnit. Po státním převratu v listopadu 1918 působil po jistý čas jako bavorský vyslanec v Bernu. Jeho morálně pedagogické spisy stojí na půdě katolického světového názoru."

Uváděny jsou následující spisy: Jugendlehre (1904), Lebenskunde (1904), Schule und Charakter (1907), Sexualethik und Sexualpädagogik (1907), Lebensführung (1909), Staatsbürgerliche Erziehung (1910), v poz­dějších vydáních pod názvem Politische Ethik und Pädagogik, Autorität und Freiheit (1911) a Angewandte politische Ethik (1925). Chybí mezi nimi základní Försterova práce Christentum und Klassenkampf (Křesťanství a třídní boj) z roku 1905. V závěru hesla se praví: "Požadavkem, že Německo má přijmout vinu na první světové válce, a svou ze zahraničí vedenou kampaní proti údajnému německému milita­rismu pracoval Förster proti snahám směřujícím k revizi versailleské smlouvy a těžce uškodil německé věci." (Sic!)

Nepohodlný před válkou i po válce

Po vítězství Hitlera a nacismu v Německu byl prohlášen za "bezcharakterního názorového darebáka" (Gessinnungslump), byl zbaven německého státního občanství a jeho knihy byly veřejně páleny. Emigroval postupně ze Švýcarska do Francie a odtud ve svém vysokém věku do USA. Byl odborně a publicisticky činný i po válce a byl opětovně navrhován na Nobelovu cenu míru (1951, 1952, 1953, 1956). Duch doby (epocha takzvané studené války, v níž se stalo Západní Německo významným spojencem Západu a Försterovo dílo i jeho konzistentní postoje až příliš jasně ukazovaly na německou hnědou minulost v době, kdy v tehdejším Západním Německu byli na významných místech lidé nepřehlédnutelně s ní spojení) však nepřál udělení Nobelovy ceny právě jemu. V poválečném období totiž upozorňoval na nutnost, aby Německo přiznalo vinu na rozpoutání obou světových válek a po jejím doznání projevilo účinnou lítost. Varoval před "popruštěním zbytku světa"! Předpokladem mravní obnovy je v jeho pojetí žité křesťanství, s jeho nejvyšší mravní autoritou - Kristem. (Viz též heslo F. W. Förster na Wikipedii.)

Förster upozorňoval na to, že Německo by nemělo do integrované Evropy vstupovat jako sjednocené, ale federalizované, což by odpovídalo jeho tisíciletému vývoji před Bismarckem a popruštěním Německa, k němuž pod vládou Pruska došlo. Nutno poznamenat, že Förster nebyl katolík, vyšel z protestantismu, ale směřoval celým svým angažovaně žitým křesťanstvím ke skutečnému katolicismu (ekumenismu), resp. ekumenickému křesťanství. Pro čtenáře, který se chce poučit o novodobých dějinách, lze doporučit jeho paměti (Friedrich Wilhelm Förster: Erlebte Weltgeschichte 1869-1953. Memoiren. Glock und Lutz, Nürnberg 1953), jejichž úryvek si lze přečíst v článku O původu ruské revoluce, totalitarismu a významu svobody.

Förster v českém prostředí

Jen výčet názvů děl a jejich témata naznačují, že autor měl "prst na tepu doby", vždyť například vztah autority a svobody byl základním problémem všech totalit dvacátého století. Pro českého čtenáře je ovšem zajímavá i daleko objektivnější - i když stručnější - informace o autorovi z II/1. svazku (Dodatků) Ottova slovníku naučného nové doby (vydán v roce l932, vyšel tedy prakticky ve stejné době jako zmíněný díl německé encyklopedie Brockhaus!). Tam se na straně 622 píše pod jeho heslem:

"Förster Friedrich Wilhelm, narozen 1869, německý filosof a pedagog, universitní profesor v Mnichově, kdež se vzdal svého úřadu po vydání politického spisu Mein Kampf gegen das militaristische und nationalistische Deutschland (Můj boj proti militaristickému a nacionalistickému Německu); 1920 (pozn. aut.: tento spis není v ně­mecké encyklopedii Brockhausuveden, ač byl zřejmě důvodem autorovy rezignace na univerzitní místo). Spisy z oboru pedagogiky jsou: Jugendlehre (1904), Schule und Charakter (1907), Sexual­ethik und Sexualpädagogik (1907), Lebensführung (1909), Autorität und Freiheit (1910), Poli­tische Ethik und politische Pädagogik (1920), Jugendseele, Jugendbewegung, Jugendziel (1923) aj. Do češtiny přeloženy: Jak žíti, 2. vydání1921 (Kroměříž), O nezbytnosti náboženství jako mravního zá­kladu v pedagogice (1912), Pohlavní mravouka a výchova (1908), Sebevýchova mládeže (1912), Životospráva (1920)." (Pozn. red.: Zkratky používané ve slovníku zde byly rozepsány.)

Pouhé srovnání hesel ze zmíněné německé encyklopedie Brockhaus (napsána a publikována byla ještě před nástupem nacismu k moci, ale ideologická hlediska s ním korespondující jsou přesto zřejmá) a z Dodatků Ottova naučného slovníku nové doby je poučné. Jak odlišné, svobodnější duchovní prostředí bylo v tehdejším Československu! Křesťanské světonázorové východisko se ukázalo pro schopnost autora vidět tehdejší události v celém jejich tragickém do­sahu (včetně dnes úporně vytěsňované viny a osudového dopadu válečných událostí končících odsunem Němců z Československa) jako rozhodující.

Jak málo křesťanů však takto reflektovalo skutečnost v Německu tehdy a jak málo ji dosud v takové hloubce reflektuje i dnes, o tom svědčí neustálé pokusy o "převyprávění dějin", snahy postavit na roveň příčiny a následky, nebo dokonce změnit jejich posloupnost. Autorův dopis vůdci sudetských Němců (Konrádu Henleinovi) měl vskutku prorocký ráz a naplnil se hořce do posledního písmene. Českému čtenáři, který by se chtěl zevrubněji seznámit s autorovým pohledem nejen na velkoněmecké dějiny, ale i celkové duchovní dějiny Německa vůbec, jenž mu umožní pochopit samu podstatu nacismu a obrovský psychický historický regres, který nacismus znamenal, lze doporučit Försterovu práci Evropa a německá otázka, která vyšla v překladu a s doslovem Alžběty Birnbaumové v nakladatelství Universum v Praze roku 1948.