Společnost a politika Domov,Politika

Odcházení Václava Klause - bez práce

Václav Klaus při jednom ze svých stále zaměnitelnějších projevů. Foto Wikimedia Commons

Amnestie vyhlášená Václavem Klausem u příležitosti dvacátého výročí vzniku samostatné České republiky se setkala s velkým nepochopením. Novoroční projev však poukázal na mnohé další a důležitější limity Klausova myšlení. Právě tyto bariéry činí závěry Klausova uvažování o dnešní době naprosto nepodstatné a nesrozumitelné.

Hned na samém počátku výstupu Václav Klaus popřál České republice nejen politickou a ekonomickou stabilitu, ale i "tolik potřebnou svornost občanů". O několik minut později zdůraznil, že "nedokážeme táhnout za jeden provaz", což je jedním z důvodů, proč zaostáváme za zeměmi, "kde se stále ještě tvrdě pracuje". Dalším problémem české ekonomiky je pak "narůstání nároků odtržených od práce a výkonu", v oblasti morálky "ztráta respektu k poctivé práci". Jako občané příliš podléháme tlaku "současného elektronického světa" a jeho médiím. Nezbývá než návrat ke "starým dobrým hodnotám, tradicím, návykům", které opouštíme "ve jménu modernosti a pokroku".

Je až fascinující, kolik kontradikcí a opačných kauzalit dokázal Václav Klaus vyjmenovat a kolik zásadních souvislostí opomenout v jednom televizním výstupu trvajícím patnáct minut. Jedním z pomyslných uzlů prezidentského projevu byla práce. Lidská práce prošla za posledních dvacet let extrémně překotným vývojem, stejně jako celá globální ekonomika. Nejde o to, že by byly nároky českého nebo evropského občana čím dál více odtrženy od práce a výkonu, ale samotná práce je odtržena od výkonu a výkon od ohodnocení. Většina lidí pracuje v obrovsky turbulentním prostředí a s "tradičními pracovními návyky" (ať už to znamená cokoliv) by neobstála.

Rostoucí nerovnost, která je důsledkem technologického rozvoje a na něho navázané financializace ekonomik, podkopává jakoukoliv možnost svornosti mezi občany. Respekt k poctivé práci není možný nikoliv proto, že by nebylo poctivosti, ale samotná práce se stala tak efemérním pojmem, že je složité ji uchopit. Strmě rostoucí množství produktů je v dnešní ekonomice možno reprodukovat s minimálními, v podstatě nulovými náklady. To, co je drahé a tvoří drtivou většinu hodnoty, je invence a nápad. Kapitál se tak osvobodil nejen v rámci finančních trhů, ale i v oblasti produkce statků, kdy není vázán na výrobní prostředky.

Nejedná se pouze o klasické případy softwaru nebo informací, ale v čím dál větší míře i o "hmatatelné statky" (určitě zajímavé bude v blízké budoucnosti sledovat rozvoj 3D tiskáren). Pro ilustraci: Případ ACTA, střet dvou koncepcí, tedy sdílené versus přísně soukromé bohatství, byl předzvěstí klíčových rozhodnutí týkajících se budoucí organizace ekonomiky, ne pouhým tažením proti teenagerům stahujícím filmy, jak bylo v médiích často prezentováno. "Současný elektronický svět" hnaný technologií exponenciální rychlostí je nevyhnutelným důsledkem pokroku a rozvoje svobodného tržního hospodářství, které Václav Klaus celý život tolik hájil.

Jediným intelektuálně poctivým přístupem by bylo reflektovat skutečný vývoj a odpovídajícím způsobem poupravit své názory, toho Klaus ovšem není schopen. V souladu s ekonomistickým viděním světa postaveným na zastaralé neoklasické ekonomii upírá práci a fungování pracovního trhu schopnost přispívat k sociální kohezi. Práce je v jeho pojetí pouhou individuální kategorií, výrobním faktorem, statkem, který jedinci směňují za jiné statky a služby. Václav Klaus jako by neviděl nebo nechtěl vidět, že k fragmentaci společnosti nedochází v důsledku úpadku "tradičních hodnot", ale oba dva jevy jsou nevyhnutelnou reakcí na zvýšenou rychlost, se kterou se odehrávají změny v podstatě práce. Další příčinou je z toho nikoliv nezbytně vyplývající, ale stále ve větší míře realizované neustálé "zpružňování" pracovního trhu. Nejedná se pouze o důsledky pokročilé dělby práce, s tím se ekonomie vyrovnává už od dob Adama Smitha, který jako pomyslný zakladatel ekonomie upozorňoval na její perverzní dopady, ale o kvalitativní technologické změny, nacházející se pod prahem vnímaní Klausova ortodoxního myšlení.

Václav Klaus během novoročního projevu neuvěřitelně rychle zestárl. Nerozumí dnešnímu světu, a co je horší, ani nechce rozumět.