Nový papež - nový směr?
Volba nového papeže je svým způsobem překvapivá. Výrazná osobnost, ale také vysoký věk. Pokus o obrat k sociálním problémům a prvotní duchovnosti, nebo jen vnější gesto?
Odstoupení Benedikta XVI. vyvolalo velký rozruch - nejen pro svou neobvyklost (poprvé po mnoha stoletích odstoupil papež ze svého rozhodnutí), ale také pro dohady, proč se tomu tak stalo. Bylo to jenom z důvodu ztráty sil ve vysokém věku, či z nějakých závažných skrytých pohnutek? Důvodů, proč opustit nejvyšší pozici v takové obrovské instituci (duchovní i fyzické), jako je římskokatolická církev, je vždy dostatek, neboť jde o enormně náročnou funkci. Joseph Ratzinger, tento neobyčejně plodný teolog a aktivní církevní hodnostář, nebyl z těch, kteří "utíkají z boje". Nejpravděpodobnější je tudíž skutečně nanejvýš odpovědné a dlouho promýšlené rozhodnutí.
Obrázek o zdravotním stavu Benedikta XVI. poskytl 18. února v Corriere della Sera jeho životopisec Peter Seewald (citováno podle http://www.vojtechkodet.cz/temata/cirkev-a-svet/pravda-o-papezi-a-jeho-zdravi.html):
Naposledy jsme se setkali před deseti týdny. Papež mě přijal v Apoštolském paláci, abychom mohli pokračovat v našich rozhovorech zaměřených na práci na jeho životopise. Slyšel méně, neviděl na levé oko, tělo bylo pohublé, takže i krejčí měli problémy držet krok s šitím nových šatů. Stal se velmi křehkým, ještě více přívětivým a pokorným, zcela rezervovaným. Nevypadal nemocný, ale únava, která se zmocnila celé jeho osoby, těla a duše, nemohla být už dál ignorovaná. (…) Nikdy jsem ho neviděl tak vyčerpaného, tak unaveného (vysíleného). S posledními zbývajícími silami dokončil třetí díl své práce o Ježíši: "Moje poslední kniha," řekl mi se smutným pohledem ve chvíli, kdy jsme se loučili. Joseph Ratzinger je muž neochvějný, osoba schopná vždy se rychle zotavit. Ale zatímco před dvěma lety, když se objevily první příznaky stáří, byl ještě agilní, téměř mladistvý, nyní cítil každý nový arch dokumentů, který mu státní sekretář zanechal na psacím stole, jako ránu. "Co můžeme, Svatosti, očekávat ještě od vašeho pontifikátu?" zeptal jsem se. "Ode mě? Ode mě už ne mnoho. Jsem starý muž a síly mě opouští. Myslím, že stačí to, co jsem udělal." "Myslíte na odchod?" "Záleží na tom, co mi umožní má fyzická energie." Ten samý měsíc napsal jednomu ze svých studentů, že příští schůzka bude poslední.
Mimochodem, slova o svém možném odstoupení už Benedikt XVI. uvedl v rozhovoru s Peterem Seewaldem v červenci 2010. Mělo se tak stát tehdy, když "dojde k jasnému poznání, že fyzicky, psychicky a duchovně už nedokáže zvládat úkoly svého úřadu" (Benedikt XVI.: Světlo světa. Papež, církev a znamení doby. Rozhovor s Peterem Seewaldem. Brno 2011, s. 38).
U nového papeže Františka - argentinského kardinála a jezuity Jorga Maria Bergoglia (narozeného 17. prosince 1936) - tedy poněkud překvapil opět vysoký věk (76 let), I když už z předchozí volby papeže bylo zřejmé, že jde o významného kandidáta. Tehdy on sám, ač byl jedním z favoritů, v závěrečné části volby odstoupil a umožnil zvolení Josepha Ratzingera.
Pro detailnější náhled na personální situaci ve Vatikánu v době rezignace předchozího papeže odkazuji na stránky Martinovy marnosti (http://martinovymarnosti.blogspot.cz), kde byl 28. února publikován podrobný článek Historická událost, pochybný kult papeže a poznámky k jeho rezignaci. Jeho autor Martin Vaňáč také na tomtéž webu 14. března shrnul z různých zdrojů známé základní životopisné údaje o novém papeži:
Narození a původ:
Dne 17. prosince 1936 narozen v Buenos Aires jako jeden z pěti dětí v rodině železničáře italského původu.
Studium:
Po studiu chemie vstoupil do semináře Villa Devoto v Buenos Aires.
Dne 11. března 1958 vstoupil do jezuitského řádu, noviciát v Chile.
Studium a licenciát z filosofie na Colegio Máximo San José v San Miguel (Buenos Aires).
Profesor literatury a psychologie na Colegio de la Inmaculada v Santa Fe a na Colegio del Salvador v Buenos Aires. Studium teologie na Colegio Máximo v San Miguel.
Kněžství:
Dne 13. prosince 1969 kněžské svěcení (světitel Ramón José Castellano, arcibiskup z Giomnia).
Další studium a řeholní formace:
Další studium v letech 1969-1971.
V letech 1971-1972 zakončena základní jezuitská formace tzv. třetí probací (tzv. třetí rok, terciát) v Alcalá de Henares ve Španělsku.
Dne 22. dubna 1973 složil konečné (věčné) sliby.
Další působení v řádu:
V letech 1972-1973 novicmistr ve Villa Barilari v San Miguel.
Tamtéž profesor teologie, konzultor jezuitské provincie a rektor Colegio Máximo.
Dne 31. července 1973 zvolen provinciálem argentinské jezuitské provincie (do roku 1979).
Strávil určitý čas v Německu (doktorské studium teologie).
Poté přidělen ke Colegio del Salvador v Córdobě, kde byl zpovědníkem a věnoval se duchovnímu doprovázení (spiritual director).
V letech 1980-1986 rektorem filosofické a teologické fakulty Colegio Máximo v San Miguel.
Biskupem a arcibiskupem:
Dne 20. května 1992 jmenován pomocným biskupem v Buenos Aires (biskupské svěcení 27. června). Biskupské heslo: Miserando atque eligendo (Politováníhodný, a přesto vyvolený).
Dne 3. června 1997 se stal biskupem-koadjutorem arcibiskupa v Buenos Aires.
Dne 28. února 1998 se stal arcibiskupem v Buenos Aires.
Dne 6. listopadu 1998 se zároveň stal biskupem věřících katolického východního ritu v Argentině (ordinariát zřízen v roce 1959).
Kardinál, předseda biskupské konference a kurie:
Dne 21. února 2001 jej Jan Pavel II. jmenoval kardinálem.
V letech 2005-2011 byl předsedou Argentinské biskupské konference (zvolen na dvě tříletá období).
Dne 23. února 2013 byl jmenován členem Papežské komise pro Latinskou Ameriku.
Papež:
Dne 13. března 2013 zvolen papežem, přijal jméno František.
K tomu je zapotřebí dodat, že podle životopisných údajů na www.radiovaticana.cz napsal deset knih.
Životopis neříká explicitně nic o jeho konzervatismu, o konkrétních postojích k sociální problematice ani k politice. Ve zprávě ČTK, jež vyšla v redakční úpravě na stránkách magazínu Christnet.cz (www.christnet.cz), se uvádí:
Jako kardinál se snažil napravit pověst církve a obviňoval církevní vůdce z pokrytectví. "Jděte ven a podělte se o své svědectví, jděte ven a pracujte se svými bratry a sdělujte si zkušenosti, jděte ven a staňte se slovem Božím," řekl Bergoglio při loňském kázání argentinským kněžím. Hlásá nutnost soucitu vůči chudým a nemocným; v roce 2001 při návštěvě hospice umyl a políbil nohy dvanácti pacientům trpícím onemocněním AIDS. Několikrát zdůraznil spiritualitu a svatost, která by měla přirozeně vést k většímu zájmu o chudé a nemocné.
Bergoglio, který nerad poskytuje rozhovory médiím, v minulosti otevřeně kritizoval také porušování lidských práv v Argentině za bývalého diktátorského režimu a chování levicových partyzánů. V roce 2005 byl ale obhájci lidských práv obviněn ze spiknutí s vojenskou juntou a z toho, že se v roce 1976 údajně podílel na únosu dvou jezuitských kněží. Žádný důkaz, který by potvrdil toto obvinění, však nebyl předložen a Bergogliův mluvčí vše kategoricky popřel.
Když Argentina v roce 2010 jako první latinskoamerická země zlegalizovala sňatky homosexuálů, Bergoglio to silně kritizoval jako "destruktivní záměr proti plánu Boha" a adopce dětí gayi označil za "formu diskriminace dětí". Argentinská prezidentka Cristina Fernándezová mu oponovala s tím, že "církevní tón jí připomíná středověk a inkvizici".
Média se pochopitelně chytají, podobně jako u Josepha Ratzingera, lecčeho, ale leccos je zřejmé: Nový papež díky svému neevropskému původu a funkcím není bezprostředně spjat s vatikánským aparátem. Je znám svou neokázalostí, neobyčejně skromným způsobem života a odmítáním luxusu. Po zvolení papežem odmítl odjet přistavenou limuzínou, což navazuje na jeho cestování hromadnou dopravou v Buenos Aires - je to možná drobnost, ale symbolická. Uvidíme, nakolik se mu podaří udržet kontinuitu v dosavadním životním způsobu. I jeho papežské jméno naznačuje hlubokou symboliku.
Na závěr uvádím část rozhovoru, který poskytl magazínu Christnet 14. března církevní analytik Imrich Gazda, který sledoval jako akreditovaný novinář volbu přímo v Římě:
Co naznačuje volba papežského jména? Jméno František se objevuje poprvé… Odkazuje k Františku Xaverskému nebo spíše svatému Františku z Assisi?
Když si papež vybere jméno, které ještě neměl žádný jeho předchůdce, je to silný signál čehosi nového. František z Assisi je symbol chudoby, jezuita František Xaverský zosobňuje misionářskou snahu církve a František Saleský komunikaci se světem. Pokud chce nový papež svým jménem věřícím zdůraznit rozměr chudoby, (nové) evangelizace a efektivní komunikace, a sám tyto principy prosazovat, tak se máme na co těšit.
Média Bergoglia řadí mezi názorové konzervativce, myslíte si, že právem?
Dělení na liberální a konzervativní kardinály bylo možná aktuální v druhé polovině 20. století, ale dnes je už překonané. Dnes stojí otázka tak, zda budeme v církvi spokojeni s tím, jací jsme, nebo zajedeme na hlubinu, pustíme sítě nové evangelizace a budeme světu vzorem transparentnosti a otevřenosti.
Dá se tedy očekávat otevření širší vnitrocírkevní diskuse, například formou svolání koncilu?
Poslední týdny ukázaly, že církev stále dokáže překvapovat. Důkladná předkonklávní diskuse mezi kardinály a výběr nečekaného papeže ukazují, že vůle po něčem novém je silná.