Hospodářské noviny: PR agentura miliardáře Chrenka
Obchod se zdravím se vyplácí, alespoň podle médií. Otázkou ale zůstává, komu a jak.
Titulek: Byznys se zdravím: půlmiliarda pro Chrenka. Podtitulek: Skupina Agel dokazuje, že zdravotnictví může v Česku fungovat i vydělávat. Zvýrazněný text v obrázku na titulce: Impérium jménem Agel ukazuje, že pokud celý systém kontroluje jeden hráč, pak dokáže minimalizovat náklady i zbytečné ztráty.
Takto je redakčně vyprofilován článek Michaely Mužíkové na titulní straně v Hospodářských novinách ze dne 8. dubna 2013. K němu ladí i zvýrazněný sloupek komentátora Petra Kamberského, který o Chrenkově impériu mimo jiné píše: "… i s omezenými penězi lze DOBŘE (zvýraznění J. P.) léčit, dokonce i vydělávat. Stačí jediné: aby měl celý kolotoč pod kontrolou ten, jemuž záleží na výsledku."
Jednak je zvláštní rétorika pravicového komentátora, který by se měl bít za volný trh, nikoli monopol, že ano. A dále je třeba se ptát: O jaký výsledek vlastně jde? O ušetření peněz, nebo o kvalitní léčbu? Termín "dobře" není v celém tématu rozprostřeném na třech novinových stranách nijak doložen.
Přehled poskytované péče je vyjádřen ve výrazné grafické podobě na druhé straně novin: přes 2 miliony ambulantně ošetřených osob, 120 tisíc hospitalizovaných pacientů a k tomu obrat 10,9 miliard korun v roce 2012. Ta čísla mluví pouze o jednom - o kvantitě poskytovaných služeb v prostředí, jež lze těžko nazvat tržním. Člověk, který má zdravotní problém, a zvláště pak starší občan, nebude svobodně tržně "volit", ale pojede na polikliniku či do nemocnice, kterou má nejblíže, a je mu v tu chvíli jedno (a mělo by to být jedno), jestli je to zařízení Chrenkovy podnikatelské skupiny Agel, či státní.
Ovšem podstatné číslo, které okouzlilo redaktorku Mužíkovou a komentátora Kamberského, je 622 milionů korun zisku v roce 2012 (před zdaněním) a s chutí jím šermují jako argumentem proti ekonomickému stavu, v němž se nacházejí nemocnice spravované státem. Mužíková píše: "Síť Tomáše Chrenka pokrývá všechno: od dodávek materiálu a přístrojů přes ambulance a nemocnice až po vliv v České průmyslové zdravotní pojišťovně, která vznikla mimo jiné fúzí s jeho dřívější pojišťovnou Agel (pozn. J. P.: ředitelem ČPZP je bývalý šéf Agelu Petr Vaněk). Chrenkův model tak snese srovnání jedině se státem - a právě v tom je cenný. Ve chvíli, kdy krajské či fakultní nemocnice hrozí krachem a lékaři spolu s opozicí napadají rozdělování peněz u Ústavního soudu, privátní vlastník ukazuje, že péči lze organizovat i jinak."
Polopravdy a zjednodušování
Nebudeme zde rozebírat, zdali lze ekonomické porovnávání soukromého zdravotnického zařízení se státním natolik zeširoka paušalizovat, jak to bez ostychu činí redaktoři Hospodářských novin. Zcela jistě existují nemocnice, a je jich nemálo, které jsou ziskové - za příklad uveďme všechny krajské nemocnice Kraje Vysočina (http://www.asociacekraju.cz/vismo5/dokumenty2.asp?id_org=450022&id=153062), jehož hejtman je původní profesí lékař. Problémem "veřejnoprávních" nemocnic je to, že doplácejí na étos politické reprezentace, která spravuje jejich region. Pokud je politika vedena ideou fungujícího státu pro všechny, a nikoli snahou o jeho degradaci na pouhého výběrčího daní pro následné rozdělení mezi privátní zájmové skupiny (popřípadě rozkradení), pak není problém s hospodařením. Je to jen otázka nastavení mechanismů fungování a dobré kontroly.
Bezpochyby jisté je, že tah za ekonomizací provozu u soukromníka je vždy přímočařejší a intenzivnější, a nelze se tomu divit, protože privátní, a řekněme si rovnou, komerční subjekt musí generovat zisk, jinak postrádá smysl. Jedním z mechanismů, který ekonomizaci napomáhá, je "řízená péče": Pacient v léčebném procesu postupuje tak, jak jej vede logistika stanovená zdravotnickým zařízením. Není v něm příliš prostoru pro svobodnou volbu, což může pobouřit její zastánce, ale na druhou stranu to má svou logiku. Léčebný postup by měl probíhat pod odborným patronátem. Ovšem úskalí této cesty spočívá v tom, jestli je řízená péče v síti soukromých zařízení skutečně vedena čistě odborným hlediskem, nebo ekonomickým (pošlu pacienta do smluvního zařízení, protože tam mi dají slevu).
Mužíková píše o systému řízené péče: "Je to systém (…), v němž se člověk neléčí, kde a jak ho napadne, ale tak, jak se mu řekne. Něco podobného by nyní rád rozjel ministr Leoš Heger, jenže zatímco stát to teprve plánuje, Agel už je k tomu léta uzpůsobený." Ano, stát to teprve plánuje… Tato zjednodušující agitka jednak pomíjí to, že onen princip dříve už v rámci státu fungoval, ale byl rozvolněn liberalizací a rozkladem fungování státu, a jednak ignoruje aspekt, o němž jsem už mluvil - jestli za tím nestojí jeden jediný ekonomický princip, který by u zdravotní péče měl být v souladu s dalšími rovnocennými sociálně-etickými hledisky, jakými jsou dostupnost, zásada zvolit vždy nejlepší způsob léčení a podobně.
Hospodářské noviny zdůrazňují výdělečnost, ekonomizaci provozu, dokonce i zájem skupiny Agel o vědeckou spolupráci s akademickými pracovišti. Na papíře to působí pěkně. Šéf skupiny Agel Filip Horák například odpověděl na otázku redaktorky Mužíkové takto: "Opustíte tedy postupně základní péči, kterou poskytujete třeba v Olomouckém kraji? - To určitě ne, spíše se více rozkročíme. Běžné nemocnice plní v regionu důležitou roli, takže máme závazky vůči městům a krajům a nemůžeme je jen tak opustit, je to o pověsti firmy. Navíc právě v té běžné nemocnici PRODUKUJEME (zvýraznění J. P.) pacienty pro naše další špičková pracoviště. Přeposíláme je tam." - Člověk by skoro začal věřit v sociální empatii skupiny Agel, naštěstí technokratický jazyk mluvčího jej drží zdravě ostražitého.
Aby to nevypadalo jako stoprocentní PR, tak na konci třístránkového laudatia jsou v jednom sloupečku v náznacích uvedena rizika expanze systému Agel, o nichž již dříve několikrát podrobně psal například Ludvík Hovorka, velký kritik privatizace zdravotnictví. Zjednodušeně řečeno:
1. Vyvádění peněz z veřejného zdravotního pojištění (inkaso plateb pojistného) skrze víceméně Agelem ovládanou druhou největší pojišťovnu v zemi, tedy ČPZP, prostřednictvím nestandardních smluvních vztahů.
2. Monopol na poskytování zdravotní péče, který dumpingovými cenami za péči zlikviduje konkurenci v regionu - soukromé lékaře i celá zdravotnická zařízení.
Toto jsou věci, jimž by se kritický novinář měl asi věnovat nejpodrobněji.