Hledat, co nás spojuje
Benediktinský mnich a znalec zenbuddhismu David Steindl Rast je osobností, která přispívá k náboženskému dialogu, tolik nutnému v dnešním propojeném světě.
Pod titulem "Hledat, co nás spojuje" odvysílal rakouský rozhlas Ö1 v neděli 12. května 2013 v pořadu Erfüllte Zeit krátký, zato velice silný příspěvek, ve kterém byly použity pasáže z rozhovoru s benediktinským mnichem Davidem Steindlem Rastem, křesťanem a světoznámým odborníkem na meditativní modlitbu zen a buddhismus.
Narodil se v roce 1926 ve Vídni. Vystudoval moderní umění a následně si udělal doktorát z psychologie. Začátkem 50. let, kdy se Rakousko těžce vzpamatovávalo z poválečného stavu, se rozhodl emigrovat do USA. Krátce po emigraci však namísto budování kariéry vstoupil do mnišského řádu benediktinů v Mt. Saviour in Pine City ve státě New York. Od samého začátku mnišského života ho přitahovala meditativní modlitba a touha po takovém způsobu života, ve kterém by se mohl v tichosti co nejvíce věnovat meditaci. Když se pak zanedlouho v Římě uskutečnil II. vatikánský koncil a církev se konečně začala otevírat světu a jiným náboženstvím, povolili mu představení, aby se ve snaze lépe pochopit buddhismus věnoval studiu a myšlení buddhistických mnichů. Pro Davida Steindla Rasta to znamenalo obrovské osobní obohacení, protože mu bylo dopřáno studovat pod velikány buddhistické nauky, jakými byli Haku'un Yasutani, Soen Nakagawa, Shunryu Suziki či Eido Tai Shimano. Směl tak stát u samého zrodu nového náboženského dialogu mezi křesťanstvím a buddhismem.
Dnes je celosvětově uznávanou duchovní osobností, jedním z pilířů fungujícího a sílícího dialogu mezi náboženstvími vůbec. Je často zván k přednáškám, a přestože již od roku 1952 v Rakousku nežije, je jedním z nejvzácnějších rakouských "vývozních artiklů", a kdykoliv se v Rakousku objeví, je o něho obrovský mediální zájem. Je to nesmírně moudrý člověk s úžasně příjemným hlasem, asketa vyzařující pokoj, vyrovnanost a radost. Z krátkého rozhovoru, který u příležitosti letošního padesátého výročí započetí náboženského dialogu mezi křesťanstvím a buddhismem poskytl bratr David redaktorovi rakouského rozhlasu, vybírám následující myšlenky.
David Steindl Rast říká: "Za poslední desetiletí jsme se v dialogu dostali velmi daleko. To, že se dnes jako křesťan pokloním před sochou Buddhy, by mě v začátcích dialogu napadlo jen stěží. Spojuje nás to, co máme společné, tj. naše lidství a naše religiozita, hledání smyslu života a odpovědí na otázky o životě a smrti."
Bratr David již svým zevnějškem dělá dojem, že je ztělesněním tohoto sbližování. Jeho oděv vypadá napůl jako benediktinský hábit, napůl civilně. Lidé ho nazývají "zenediktinem", protože již celá desetiletí praktikuje zenovou meditaci. Zen je, zjednodušeně řečeno, duchovní proud v buddhismu, který vznikl zhruba v 5. století v Číně a jehož ústřední charakteristikou je meditace.
V postavách Ježíše a Buddhy vidí paralely: "Oba založili ve své době revoluční společenství. Podíváme-li se asi pět tisíc let dozadu, do doby, kdy se rodila naše civilizace, byla společenství charakterizována násilím, ovládáním a vykořisťováním slabých mocnými. Všechny tyto tři prvky žel přetrvaly až do dnešní doby. Buddha dal základ společnosti osvobozené od násilí, společnosti rovných s rovnými, která se dělí s nuznými. Rovněž Ježíš hlásal svobodnou společnost bez násilí, společnost rovných s rovnými - 'ten, kdo je mezi vámi největší, ať se stane vaším otrokem' (Mt 20, 26), a společnost, která se dělí - 'ten, kdo má dva oděvy, ať dá tomu, kdo nemá žádný'(Lk 3,11)."
Největší nebezpečí dnešní doby vidí David Steindl Rast v lhostejnosti lidí, která je pro něho protikladem odpovědnosti. Lhostejnost je začátek konce. Konce civilizace, konce dialogu, konce náboženství: "Tak to již nemůže jít dál. Když sami uznáme, že tak to již dál nejde, a když se vydáme na dlouhou, trnitou cestu od 'nedá se nic dělat' k 'musí se něco dít', když se necháme nadchnout revolucí k něčemu novému, přinese angažovaný buddhismus i angažované křesťanství dnešnímu světu právě to, co nejvíce potřebuje. Překročíme tak imaginární práh naší nemohoucnosti."
Téma revoluce bylo také ústředním bodem jednání při Davidově třídenním setkání s dalajlamou před několika lety v Castel Gandolfo. Ze svých častých setkání s dalajlamou připomněl bratr David malou událost, k níž došlo před několika lety na sympoziu v USA. Seděli tenkrát vedle sebe, poslouchali dotazy posluchačů v sále a v rukou drželi své "zbožné provázky" - dalajlama buddhistickou modlitební šňůru Japa Mala, složenou ze 108 zrníček symbolizujících 108 svazků celé Buddhovy tvorby, a David Steindl Rast katolický růženec. "Najednou," vypráví bratr David, "sáhl dalajlama nenápadně po mém růženci, vzal si ho, a mně vložil do ruky svůj dlouhý modlitební provázek. Chvíli jsme se tak tiše modlili dál, a pak se začal dalajlama nad mým růžencem usmívat - tak malý, tak malý - šeptal a vesele se u toho natřásal už trochu nahlas tím svým typickým smíchem, takže si toho všimlo i publikum. Tenkrát jsem si uvědomil, jak důležitý moment to byl. Byl to okamžik naší jednoty, přestože on je buddhista a já katolík."
Pro Davida Steindla Rasta je však tím nejdůležitějším styčným bodem mezi buddhismem a křesťanstvím mnišství: "Mniši jedné i druhé konfese si okamžitě porozuměli na společné půdě mnišství. Mnišství jako takové je pro lidskost mnohem důležitější než být křesťanem či být buddhistou. Nejdříve je člověk, pak je mnich, a teprve pak se stáváme buď křesťany, nebo buddhisty. Není však možné říci, že Ježíš byl mnichem. Ale to, že Buddha byl mnichem, pravda je. Pravda také je, že mnišství z původního křesťanství vychází a nepřímo má svůj původ také v Ježíšovi. Od tohoto okamžiku to 'mnišské'je nejenom pro mne, ale pro tisíce a tisíce lidí tou nejdůležitější společnou základnou pro dialog."
Důležitá jsou pro něj také místa, na kterých je možné aplikovat a kultivovat dialog mezi buddhismem a křesťanstvím. Spolu s učitelem zenu Vanja Palmersem založil v roce 1989 v osadě patřící k vesnici Puregg v salcburském kraji na úpatí alpské hory Hochkönig v nadmořské výšce 1300 metrů Dům ticha, přebudovaný z někdejšího statku. Je zde také malý chrám, místo pro meditaci - společný aspekt křesťanství a buddhismu.
"Meditace, která je tak typická pro buddhisty zenu, se po celá staletí praktikovala i mezi katolíky, my jí říkáme modlitba ticha. Odevzdáváme se Bohu, odevzdáváme se tichu, které je symbolem tajemství, něčeho, co ještě nebylo popsáno a vysloveno, odevzdáváme se tomu, koho nazývá křesťanská tradice Otcem, odevzdáváme se tichu, ze kterého povstalo věčné Slovo a působením Ducha svatého se znovu vrací zpátky. Ten, kdo jako křesťan praktikuje modlitbu ticha, praktikuje vlastně zen. Každý učitel zenu to okamžitě rozpozná. Je to jedno a to samé, ať u katolíků, či u buddhistů."
Jedním z ústředních slov v životě dnes již téměř 87letého benediktina je slovo vděčnost: "Když jsi vděčný, je tvé srdce otevřené. Otevřené pro jiné, otevřené pro překvapení," říká bratr David. Když právě nepobývá na mezinárodním přednáškovém turné, žije v USA jako poustevník, anebo se věnuje své síti, kterou vytvořil a která se jmenuje Vděčný život.