Poezie

Po neumetených cestách

Obálka knihy The Unswept Path. Repro autor

(nad překlady ze sborníku "The unswept path - contemporary american haiku")

Sborník současného amerického haiku lze shrnout ve stylu maximální stručnosti jedním slovem: ROZMANITÝ. Název The unswept path (Neumetená cesta) byl, po vzoru jiných sborníků haiku, převzat z jednoho ze začleněných textů (konkrétně se jedná o verš z textu spoluautora a editora Johna Brandiho). Hlavním editorským záměrem bylo ukázat čtenáři možnosti autorské práce s původně japonskou formou haiku v současném americkém kontextu. Této základní koncepční myšlence je podřízena skladba autorů, sazba i struktura příspěvků jednotlivých básníků.

V anotaci na zadní straně knihy se dozvídáme, že sborník je přehlídkou osobitých přístupů k haiku, k nimž ve svém životním hledání jednotliví autoři došli. Ve snaze posílit dojem jedinečnosti jednotlivých autorských cest poskytuje editor autorům možnost vytvořit autobiografický medailon, kterým by uvedli oddíl knihy s jejich vlastními texty.

Z hlediska formální struktury začleněných básní platí opět: ROZMANITÉ. Čtenář znalý haiku by skoro mohl podezírat editora z nedbalého vymezení formy. Kromě textů relativně tradičních, které výrazně reflektují japonskou tradici psaní haiku, a to včetně motiviky, se v knize setkáme s texty ryze experimentálními. Zatímco volná forma haiku je ve sborníku, a ostatně v celé americké literatuře, poměrně běžná, Michael McClure, jehož oddíl knihy nese název "haiku edge" ("na okraji haiku"), prezentuje básně s dekonstruovanou větnou skladbou a mnohdy nejasnými hranicemi slov. Většina jeho textů se navíc ocitá na hranici kaligramu:

ZÁPACH
PLESNIVÉHO
DŘEVA
!
((ACH))
ve
vzduchu
se
objevila
TVÁŘ
MÉHO
DĚDY

Jiní autoři, jako například Steve Sansfield, využívají formu haiku k zaznamenání nostalgických lyrických miniatur, odkazujících se na osobní (mnohdy milostný) život. Zatímco tedy u McClura došlo k dekonstrukci vizuální stránky textu, Sansfield narušuje motivickou a tematickou stránku formy.

V poslední řadě zmíním, že téma rozmanitosti lze aplikovat také na životy a životní zkušenosti jednotlivých autorů - od beatnické básnířky Diane Di Prima přes zakladatelku Haiku Society Soniu Sanchez až po autora snad nejslavnější knihy o teorii a praxi haiku (The haiku handbook) W. J. Higginsona. Všechny autory ale spojuje dlouhověká oddanost formě, která se, částečně díky některým z nich, stala ve světě (a snad i u nás) značně populární.

K překladu jsem si vybral deset spíše tradičních textů. Kritériem pro výběr byla ve větší míře absence klasické západní metafory, ale především přesah, který by umožnil čtenáři ponořit se pod povrch textu a vychutnat si jeho myšlenkovou hloubku.


John Brandi

je chladno -
rozdávám jména hvězdám
abych se zahřál

v zrcadle starý muž
kterého jsem se obával
už jako chlapec


Margaret Chula

na konci léta
rez na mých nůžkách voní
chryzantémami


Cid Corman

tebou nic nekončí
v každém odvátém listu
vzpomínka na kořeny

ve stínu hory
nespatříš ztracené
ptačí stíny


Diane Di Prima

/dávné téma/

ležící ženy
vlastními těly brání
poslední olivový kmen


Patricia Donegan

letní večer -
dívčí zpěv prostoupil zvuk
tekoucí vody koupel


Penny Harther

svatební den ---
zapínám šaty své dcery
tak pomalu


Christopher Herold

den nezávislosti -
indiáni u rezervace
prodávají dělobuchy


Sonia Sanchez

má tvář je trýznivá
upomínka na tvé náhlé
příchody a odchody

The Unswept Path: Contemporary American Haiku (Companions for the Journey). ed. John Brandi, Dennis Maloney. White Pine Press; First Edition (September 1, 2005).