Jejich limity
Po pár měsících úřadování se ukazují omezení v koncepčních přístupech současné vládnoucí garnitury. Prezident Zeman a premiér v demisi Rusnok je svými nedávnými výroky symbolizují.
První dva říjnové dny téměř všechna média zopakovala výroky prezidenta Zemana a premiéra Rusnoka, které se týkaly stavu vzdělanosti a výzkumu. Jako vždy navenek efektní Zemanovy formulace ovšem nemohou zastřít problematické jádro uvažování jejich autora. "Máme hodně právníků, hodně ekonomů, ale poněkud málo techniků a poněkud málo inženýrů. Dámy prominou, máme i zbytečně hodně kosmetiček," řekl Zeman. A pak si ještě neodpustil rýpanec do kulturních antropologů a své úvahy uzavřel konstatováním: "To, co nám chybí, je to technické, případně přírodovědní vzdělání…" A dodal radu: "Chcete-li odstranit nezaměstnanost, dobrá, přitahujte zahraniční investory, ale ti nebudou jako pracovní sílu najímat kulturní antropology. Dělejte něco s domácím školstvím, aby pak byla připravena kvalifikovaná pracovní síla."
Prezident vyšel pochopitelně z reality, kterou vnímáme všichni. Jenže problém tkví v tom, jestli je to tak špatné, a pak, z jakého důvodu je to špatné. Podnětem k Zemanovým úvahám byl stav zaměstnanosti v Moravskoslezském kraji, který se z minulé industriální prosperující epochy propadl do recese, a prezident zjevně předpokládá, že je nutno industrializovat region nově. Třeba těmi zahraničními firmami, které dají lidem práci. Ve firmě Hyundai se prezident dozvěděl, že hledají kvalifikované techniky a nemohou je nalézt, a to se mu stalo důvodem k obecné argumentaci, aby se něco udělalo se vzděláním v této oblasti.
Pomineme-li reálná čísla - kolik techniků vlastně taková firma hledá a jestli jde o relevantní příspěvek k zaměstnanosti v celém kraji -, pak by zvídavého člověka jistě zajímalo, jak dosáhnout toho, aby mládež začala ve větší míře studovat technické a přírodovědné obory. To, že tak nečiní, o čemsi vypovídá - přinejmenším o tom, že mladí lidé nemají potřebu tyto obory studovat. A nejde jenom o to, že to jsou "obtížné" obory a je v nich nutno tvrdě pracovat. Když člověk v něčem cítí smysl, tak mu tvrdá práce nevadí. Naopak, ještě jej povzbuzuje. Nesdílím rozšířený názor, že mladí lidé jsou všichni líní a nikomu se nechce pořádně studovat a pracovat.
Bývaly doby, kdy se technickým oborům věnovalo více lidí. Byly to doby státem podporovaného rozmachu vědy a techniky a - odpusťte mi to přirovnání - jistého celkového "budovatelského étosu". Stát měl také jiné možnosti, jak tyto obory podpořit, než má dnes. Jak by si pan prezident představoval, že se to má udělat, když neexistuje jednotná dlouhodobá strategie směřování státu a neexistují mechanismy, které měl k dispozici socialistický stát sovětského typu? Pokud nemá konkrétní postup, jak toho dosáhnout, tak je nutno jeho výroky považovat za pouhé hraběcí rady.
V otevřené demokratické společnosti je na řadě věcí daleko více vidět, co dává skutečný smysl jeho občanům. Rozložení profesí stejně jako spektrum politických názorů a preferencí o tom též vypovídá. Někteří se toho děsí a chtějí přijímat různá opatření, ale myslím, že je nejdříve důležitější se zamyslet, o čem ta skutečnost vlastně vypovídá. Jestliže například máme hodně lidí studujících na základě svobodné volby a příležitosti humanitní obory, svědčí to o tom, že žijeme ve společnosti, která tuto dimenzi postrádá. Ani na hudební vědě či kulturologii nevydrží více než dva roky ten, kterému to nedává nějaký hlubší smysl, bez ohledu na uplatnění. Je to především věc psychické reality samotné. To je samozřejmě nepochopitelný fakt pro technokraty, kteří chtějí život společnosti řídit podle své životní rovnice: Něco dělám, abych z toho měl ekonomický zisk. O jiném typu zisku neuvažuji. Jak vidno, pro někoho to neplatí.
Nebezpečné pojetí: Stát jako firma
Zemanova rétorika odráží základní zjednodušené východisko, které předpokládá, že stát je jako firma, jeho občané jsou její zaměstnanci a mají se řídit tak, aby generovali co největší zisk. Není ovšem jasné (a nebo naopak je), pro koho to vlastně zisk je. Ve státě, který není schopen vytvořit sociální zázemí a příležitosti pracovat ve veřejném zájmu, jsou lidé v nouzi skutečně šťastní, pokud dostanou vůbec nějakou práci. Málokdo pak přemýšlí o tom, za jakých podmínek pracují a jaký má jejich práce smysl. Ale to by zajisté neměl být setrvalý stav.
Malá odbočka: Po miliardových průšvizích poslední vlády se ukazuje, že by z celospolečenského hlediska dokonce mělo velký smysl slušně platit určité typy lidí, aby vůbec nepracovali, do ničeho se nepletli a hráli třeba celé dny golf.
Stát jako firma je neobyčejně nebezpečná představa, protože ignoruje svébytnost celé řady oborů, jejichž cílem není zisk, ale služba, kultivace prostředí či poznání samo o sobě, bez nichž se společnost jako celek nemůže rozvíjet. Tím se dostávám k premiéru Rusnokovi, který se vyjádřil na adresu Akademie věd velmi nevybíravým způsobem: "Podle mých analýz je ve vědě peněz dost, jen se využívají strašně špatně. Čest výjimkám. Podívejte se třeba, jaké příjmy generuje Akademie věd, která má přes padesát ústavů. Devadesát osm procent všech nerozpočtových příjmů akademie pochází z patentů pana profesora Antonína Holého. Tedy z jeho ústavu. Nikdo jiný neprodukuje prakticky nic." Nemá cenu tady rozebírat to, k čemu se už vyjádřili vědci samotní a nejlépe asi vedení právě onoho nejúspěšnějšího ústavu - viz zde: http://www.uochb.cz/web/structure/1034.html?lang=cz&do[loadData]=1&itemKey=cz_63
Svého času český volič musel udělat pragmatické gesto, tedy podpořit sílu, která zastaví dekonstrukci a rozklad funkčního státu předchozími vládami. Psal jsem už dříve (KN 30/2013) o tom, že Miloš Zeman rozjel skutečně velkou hru, k níž ne bezdůvodně dostal od velké části voličů mandát. Nyní před volbami je zapotřebí se podívat kupředu a vyhodnotit, jestli je další hra možná s takto omezeným pojetím státu. Zde se jasně ukazují limity prezidenta a lidí z jeho okruhu. Navíc se také ukazuje povrchnost, ne-li přímo programová prázdnota této části levicového spektra. Spíše zdánlivě levicového. Jiří Rusnok jako významný propagátor druhého pilíře důchodového zabezpečení nám už ukázal, jak umí lavírovat a dělat ideové přemety (http://nazory.euro.e15.cz/rozhovory/jiri-rusnok-druhy-pilir-penzijni-reformy-nese-prilis-rizik-932507). Na to bychom neměli zapomínat.
Prezident Zeman rozehrál velkou hru, protože politické strany mu to svou degradací na politické firmy dovolily. Nyní bude důležité vyhodnotit, kolik důvěry bychom měli znovu vložit do programů politických stran a jak se nám ony v kontextu současných problémů - tj. například destrukce fungování sociálních funkcí státu, korupce, nadměrná privatizace služeb či nadměrná centralizace - jeví jako věrohodné. Dílčí politicko-podnikatelské projekty postavené na více či méně kontroverzních osobnostech, byť mediálně obratných, jsou další slepou uličkou.