Norská inspirace: O feminismu v demokracii (1. část)
Letos je tomu právě sto let, co norské ženy získaly svrchované právo volit. Událost je v médiích označována jako "výročí voleb", tedy nikoliv pouze jako výdobytek v boji za ženská práva, ale jako historicky první volby s plošně přístupnou účastí, tedy účastí neomezenou majetkem, sociálním postavením a poprvé ani pohlavím.
V červenci tohoto roku jsem zahájil svůj studijní pobyt v Norsku. Zemí jsem byl již delší dobu zaujat - a v tom můj případ není patrně nijak výjimečný - především pro určité fluidum dobře fungující společenské solidarity, jež (nejen) v českých médiích hojně rezonuje jako místo, kde "se lidé prostě mají dobře". Nejčastěji se setkáme s obratem model skandinávských, respektive severských zemí, často stavěným jako zářný příklad dobře fungující sociální politiky odrážející se v blahobytu obyvatelstva. Skeptik pak jedním dechem dodá ještě cosi o tom, že "blahobyt je dotován ropou".
Do institucionálních podmínek fungování tzv. welfare state, chcete-li sociálního státu, se ovšem nyní pouštět nebudu. Dobře fungující státní instituce jsou jen jednou, ač důležitou, stranou mince - neméně podstatným partnerem institucí je zde samotná společnost ve svých každodenních projevech, v nichž lidé dávají najevo, s čím souhlasí, co se jim nelíbí a jak vlastně chtějí, aby svět kolem nich vypadal. Témata, která ve společnosti rezonují, se pak komplexní cestou převodových pák a kladek mnohaúrovňové komunikace mohou dostat do médií, do volebních programů, do konkrétních politických rozhodnutí a obratem pak zpět do každodenního společenského fungování. - Velice záhy po příjezdu do Osla jsem se přesvědčil, že převodové páky a kladky každodenní mluvy Norů velice intenzivně artikulují téma rovnosti žen a mužů, téma boje za ženská práva, téma feminismu.
Učte se norsky, naučíme vás rovnosti pohlaví
Neakademický feminismus je v Norsku něco, čím lidé žijí, o čem čtou, hovoří, píší a co se tak stává samozřejmou součástí jejich všedního dne. A Norové chtějí, aby tomu tak bylo i u zahraničních studentů norštiny. Při studiu jazyka se tak setkáte s tím, že vedle témat jako rodina, přátelé a nakupování figurují naučné "vsuvky" o otcovské dovolené nebo o dělbě domácích prací mezi muže a ženy. Vy se sice učíte "pouze" norsky, ale když si u závěrečné zkoušky vylosujete téma historie boje za ženská práva a nebudete schopni o něm souvisle pohovořit, příliš úspěchů vás nečeká.
Je to vlastně celkem logické: učíte se jazyk, abyste se dorozuměli s těmi, kdo jej používají - a rozumět znamená i chápat souvislosti a pronikat do sdílených hodnot. Z kapitoly "domácí práce" se tak z jazykových skript bergenské univerzity dozvíte, že:
"ženy pracují doma více než muži. Norské ženy si myslí, že pracují více než norští muži. Norští muži tvrdí, že doma pracují stejně jako norské ženy. Norské ženy tráví domácími pracemi méně času než ženy v jiných zemích."
Přičemž nad citovaným textem se nachází tabulka se statistikou vypovídající o tom, kolik času v Norsku denně tráví žena prací v domácnosti v porovnání s mužem a jak se tato hodnota vyvíjí od roku 1971. Tabulka slouží na jedné straně jako nástroj k procvičení číslovek a porovnávacích výrazů (větší, menší, více, méně), na straně druhé má pak latentní funkci zvýznamnění samotného aktu srovnání mužů a žen: jednak faktu, že se situace v Norsku vyvíjí k vyšší rovnosti, a jednak faktu, že takové srovnání vůbec někdo činí a považuje za důležité jej činit. Navíc způsobem evokujícím naprostou přirozenost a normalitu takového srovnání, tím, že jej umísťuje zcela rovnocenně vedle tématu cesty na nákup nebo mytí nádobí.
Vítězství žen rovná se vítězství demokracie
Na základě zkušenosti v jazykovém kurzu jsem se rozhodl, že se na téma reprezentace ženských práv, respektive rovnosti pohlaví, v každodenní komunikaci Norů podívám hlouběji. Protože odposlouchávat rozhovory na ulici nebo v kavárenských zařízeních je záležitost spíše delšího časového horizontu a vyžaduje netriviální znalost jazyka, rozhodl jsem se sledovat, co se píše na webových serverech tří nejprodávanějších norských deníků (jedná se o deníky Aftenposten, Verdens Gang a Dagbladet, podle prodejnosti za rok 2012).
Volba tématu nebyla ničím náročným, neboť letos je tomu právě sto let, co si norské ženy vydobyly svrchované právo volit. Norsko se 11. června 1913 stalo po Finsku druhou zemí v Evropě s tímto právem. Událost je ovšem v médiích označována jako "výročí voleb" (v originále "stemmerettsjubileet"), tedy nikoliv pouze jako výdobytek v boji za ženská práva, ale jako historicky první volby s plošně přístupnou účastí, tedy účastí neomezenou majetkem, sociálním postavením a poprvé ani pohlavím.
Příznačné je, že jakkoliv se hovoří o právech, tedy něčem bytostně politickém, v norských novinách se oslavy objevují často zcela odpolitizované a naturalizované: jako pozitivní krok na cestě k demokracii a rovnější společnosti, jako inspirace solidarity, jako objekt národní hrdosti.
Paměť vražená do mincí
Abych přistoupil ke konkrétním příkladům, vybral jsem zástupce několika silných trendů zastoupených témat. Zpráva deníku Dagbladet z 8. března 2013 s názvem Nová desetikoruna připomíná výročí (1) odkazuje historickou událostí voleb k nějakému budoucímu pohybu. Připomínání toho, co bylo, zde má funkci mobilizace k něčemu, co teprve bude.
"U příležitosti stého výročí všeobecného volebního práva razí Norges Bank novou desetikorunovou minci. Mince bude uvedena do oběhu na Mezinárodní den žen 8. března. (…) 'Toto je událost, kterou chceme zdůraznit,' říká Leif Veggum, výkonný ředitel Norges Bank. Podotýká, že výroční podoba desetikorunové mince symbolizuje dlouhý a tvrdý boj, který vedl k volebnímu právu žen. (…) Na rubu mince jsou vyobrazeny čtyři ženské postavy s nataženýma rukama, které vyvolávají dojem působícího tlaku z opačné strany. Autorka tohoto motivu Dokkenová říká o svém návrhu, že demokracie je hnutím zdola a hlasování znamená nějaký pohyb v komunitě, vytváření změny, pohybování osami a centrem gravitace."
Ražba nových mincí je spojena v první řadě s všeobecným volebním právem, přičemž má vyobrazením ženských postav oslavovat především ženský boj za toto právo. Zisk a výročí "všeobecného" hlasovacího práva zde tedy znamená totéž, co zisk a výročí "ženského" hlasovacího práva. Citovaná autorka motivu na minci pak hovoří o vlastním pojetí demokracie jako o "hnutí zdola", aniž by ženy nebo boj za ženská práva explicitně zmínila.
Můžeme zde sledovat dva zajímavé momenty: 1) jednak je ženské volební právo spojováno implicitně a) s všeobecným volebním právem a b) s demokracií jako takovou; 2) jednak zobrazený motiv i slova autorky směřují k tomu, že "hnutí zdola" zastoupené kolektivem anonymních žen (nejedná se o konkrétní osobnosti) vytváří změny, pohybuje centrem gravitace, tedy něčím, co je z určitého pohledu nepohyblivé, přirozeně dané - na minci je tento pohyb ztvárněn tlakem paží proti abstraktní síle, jako by ženy tlačily proti zdi.
(pokračování příště)
Zdroj:
(1) Ny 10-krone markerer stemmerettjubileum. Dostupné z: http://www.dagbladet.no/2013/03/08/nyheter/politikk/innenriks/mynter/26120520/