KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Před minulými volbami se strašilo Řeckem, teď se straší Ruskem. Je to sice silnější kalibr, ale v rukou českých žurnalistů se může změnit v bumerang.

V demokratickém státě je samozřejmě vždy možné diskutovat o tom, zda mají být poslanci voleni většinovým, nebo poměrným systémem nebo jaké pravomoce má mít hlava státu. Škoda jen, že česká média zastávají vždy takový názor, jaký se jim zrovna hodí do krámu. Například dokud byl Senát ovládán pravicí, byl veleben coby poslední spása demokracie. Od té doby, co zoranžověl, začíná se připouštět, že by se vlastně nic nestalo, kdyby se zrušil. Ale zdá se, že ani geniální volební systém mnoho nezmůže v zemi, kde je prodávání poslaneckých mandátů pokládáno za nejvlastnější podstatu demokracie.

Všichni prezidenti České republiky aktivně zasahovali do politických sporů a pohybovali se přitom na hraně ústavní litery. Václavu Havlovi za to novináři tleskali, v případě Václava Klause zpravidla zdvořile mlčeli a teprve u Miloše Zemana začali bít na poplach: kroky přímo zvoleného prezidenta prý ohrožují samotnou existenci demokracie v České republice. Údajným projevem Zemanovy zvůle byl například pád vlády, která dosáhla historicky nejnižší obliby a jejíž legitimita po rozpadu Věcí veřejných byla značně pochybná. Člověk by sice řekl, že za pádem vlády byl spíše neposlušný poklopec vzorného katolíka Nečase, ale možná i to nějak zavinil zlý černokněžník Zeman.

Časopis Reflex přišel dokonce s výzvou k zastavení prezidenta Zemana, který je podle něj hlavním viníkem současné společenské a hospodářské krize. Krize tedy podle Reflexu nezačala prasknutím úvěrové bubliny vytvořené kasinovým kapitalismem a následným propadem českého exportu, který vedl ke ztrátě pracovních míst; krize začala až v okamžiku, kdy byl prezidentem zvolen někdo jiný, než si majitelé tohoto listu přáli. Možná by stálo za analýzu, jak se Reflex z časopisu pro nonkonformní mládež postupně stal hysterickým demagogickým bulvárem, ale třeba je to prostě tím, že s tou nonkonformitou to u jeho čtenářů nikdy nebylo až tak horké.

Podle kolegů z Reflexu je Zeman totéž co Putin a žene zemi na východ, nejspíš přímo do Ruska. Taková efektní novinářská zkratka jistě dokáže vystrašit, vždyť v Rusku bývají až padesátistupňové mrazy. Přestaňme se ale bát a vezměme rozum do hrsti. Pokud Rusko nebereme pouze jako zdroj laciných surovin a ještě lacinější xenofobie, musíme si totiž položit otázku, odkud se ten Putin vlastně vzal. Ideologie, jako je putinismus, komunismus, fašismus nebo islámský fundamentalismus, totiž vznikají především z pocitu křivdy. Pokud má většina lidí dojem, že doplácí na menšinu, snadno uvěří každému, kdo slíbí, že s onou menšinou zatočí. A tady nám Reflex zamlčel docela podstatnou věc: Putinovu nástupu k moci předcházela éra Borise Jelcina, kdy hrstka všehoschopných zázračně zbohatla, kdežto všichni ostatní přišli i o to málo, co jim nesebrali komunisté, a Rusko se propadlo na úroveň kolonie (stačí si přečíst třeba Solženicynovo Rusko v troskách). Ostatně nikomu jinému než Jelcinovi by asi u západních žurnalistů neprošlo, kdyby poslal tanky, aby rozstřílely neposlušný parlament.

Když jsme tedy uvedli příčiny vzniku putinismu, ukažme si, jak se tato doktrína projevuje v každodenní praxi:

• Opozičního politika zatkne v přímém přenosu elitní policejní komando a pak stráví více než rok ve vazbě na základě chatrných důkazů.
• Veškerý mediální provoz je kontrolován hrstkou oligarchů nebo velkými politickými stranami.
• Za klukoviny typu počmáraných billboardů nebo výtržností v kostele soudy udělují exemplární tresty odnětí svobody, zatímco usvědčení velkozloději jsou vždy chráněni presumpcí neviny.
• Kritické občanské iniciativy jsou šikanovány, docela vážně se navrhuje, aby byli z veřejných vysokých škol propuštěni lidé podezřelí z neloajálnosti.
• Rasistické pogromy se stávají všedním jevem, podle hesla "kdo si hraje, nezlobí", osvědčeného už za carských dob.
• Korupce prakticky zmizela: majitelé velkých firem už si státní správu ochočili natolik, že nepotřebují dávat úplatky, aby se dostali k lukrativním zakázkám (jak píše třeba Andrej Piontkovskij).
• Je zaveden skurilní asociální experiment zvaný rovná daň, v němž si libují jenom tak tradičně demokratické a prosperující státy jako Albánie nebo Rumunsko.

Pokud výše uvedený výčet někomu připomíná poměry, které v České republice zavládly od roku 2006, bude to nejspíš jenom zlomyslná náhoda…