Literární ukázka: Mohyla Jakuba Demla
V novém reprezentativním výboru z próz Jakuba Demla, který pod názvem Pozdrav Tasova editorsky připravil Vladimír Binar pro nakladatelství Host, nalezneme i text Mohyla, který působivě přibližuje historii rodu Demlů. Přinášíme z něj krátkou ukázku.
Nejprve musím promluviti o našem dědouškovi, Janu Demlovi. Narodil se v německém Opatově u České Třebové 27. ledna 1805. Když mu bylo šest let, docela osiřel. Nejstarší jeho sestra byla potom "hospodářem toho baráku". Náš dědoušek byl ze všech svých sourozenců nejmladší, bratří asi vůbec neměl.
Jak potom rozbil džbán a ze strachu před zlou sestrou uprchl do světa, to se dovíte. Ale jeho útěk z domu nebyl tak pohodlný, jak jsem si sám představoval. Podívejte se na mapu a pochopíte, že nemohl být za několik hodin od České Třebové u Osové Bitýšky. Podle všeho přespával a bloudil v lesích, až se dostal na naši císařskou silnici, a vysílen chůzí, strachem i hladem chytil se jednomu formanovi vzadu za vůz a forman jej složil ve dvoře Křeptovském, pět kilometrů na sever od Tasova. Již v Zabajkalí (pozn.: starší text J. Demla) uvažuji o tom, proč se nepustil na sever, nýbrž prchal k jihu, ačkoli do té doby všechny strany světa byly mu stejně cizí a stejně otevřeny. Prchal k lesům a horám, poněvadž mu slibovaly více ochrany, mimoto vedl ho asi týž pud jako vlaštovku: na jih.
Na Křeptově ujal se ho dráb Jura, přijal ho, byť ne formálně, za vlastního.
Na Křeptově do školy nechodil, také tam školy nebylo, a tehdy se škola o děti tak nedrala, a co by si také rudský kantor počal s Němcem? Ale v neděli a ve svátek chodíval Jan Deml s ostatní panskou čeledí do Rudy nebo do Bitýšky do kostela, a tak se naučil našim modlitbám a písním a doma se cvičil ve čtení, koupil si modlitební knížky, chovali jsme je po něm na památku, vybledlým rezavým inkoustem byl do nich rukou dědouškovou vepsán rok 1817, z čehož náš otec soudil, že si je dědoušek koupil ve druhém roce své služby.
Byly to zvláštní časy tenkrát, člověk se učil číst, aby se modlil…
Učil se tomu, čeho potřeboval, a dráb Jura velmi si ho oblíbil pro jeho spolehlivost, takže zakrátko byl mu Jan pravou rukou, svěřoval mu své dohližitelské povinnosti, jsa jist, že jich nezneužije. (…)
Bezpochyby některý z panských úředníků Jana Demla na Křeptově si všiml, neboť jej poslali do Fryšavy, že rozumí německy, ale byl na tom panství jenom rok, protože drábovi bylo po něm smutno, i vyprosil si ho od knížete zpět, však i Janovi se po horách stýskalo. Ale jakkoli se oba měli rádi, zase brzo se spolu loučili. Mělť dráb Jura v Holubí Zhoři provdanou dceru, ta ovdověla a hospodářství stálo opuštěné. Což, Jene, pravil dráb, nešel bys to tam pořádat, než se to spraví jinak? A Jan šel a hospodařil u Zelničků (tak se jmenovali) v Holubí Zhoři. Potom byl zrovna tak poslán do Kamenného k Vítkům, to byla také přízeň drábova, tam zas byla na domě jeho vnučka a chodilo to tam páté přes deváté, ne že by hospodář pil, ale jeho vášní byl lov, a tak pole hynula. Delší čas, snad několik roků, hospodařil tam v Kamenném Jan Deml, ale potom se zase vrátil na Křeptov.
Tak se plahočil a staral u cizích, až mu bylo třiatřicet let. Není divu, že zatoužil, aby se mohl někde usadit a pracovat na svém, což se také stalo.
Jakub Deml: Pozdrav Tasova. Ediční příprava a komentář Vladimír Binar. Host, Brno 2013, 536 stran.
Kniha obsahuje následující Demlovy texty: Pozdrav Tasova (1932), Můj očistec (1929), Miriam (1916), Nebe se jiskří mlékem (1923), Moji přátelé (1913), Mohyla (1926), Zapomenuté světlo (1934) a Rodný kraj (1936).