Vzácná folková bylina
Písničkář Jiří Smrž (1954) je tvůrcem i interpretem, který se vymyká všem obvyklým schématům. Ač svým způsobem legenda a jeden ze sloupů českého folku, nekoncertuje často. Na jevišti i na svých albech folkový písničkář s kytarou překvapuje bohatostí hudebních nápadů a aranžmá. Jako vystudovaný inženýr se živí manuální prací. Možná právě jeho každodenní styk s drsnější životní realitou mu dodává náboj a inspiraci pro psaní písní. Pro vyrovnávání se s životními etapami, v nichž člověk řeší pokaždé jinou část své existence - jednou vztahy s nejbližšími, jindy vztahy ke světu, potřetí bilancuje a sečítá sám sebe…
Třetí sólové CD Jiřího Smrže se jmenuje Kořeny a přichází osm let po Poslední lásce, albu, které k překvapení mnohých včetně autora získalo cenu Anděl 2005 v kategorii Folk&Country. Stejně jako předchozí titul, je i tento produkčně neobyčejně důsledně dotažen po stránce výtvarné (nádherné akvarely), tiskové i hudební. Vedle Jiřího Smrže a jeho blízkého spoluhráče už od 70. let, kytaristy Jiřího Kováře, tu defiluje řada známých jmen - například zpěvačka Pavlína Jíšová, banjista a hráč na různé etnické flétny Luboš Malina, saxofonista Michal Žáček, bývalý Smržův kolega z Minnesengrů Vojta Zícha, akordeonista Mário Bihári. I na smyčcový kvartet tu dojde.
Ale ani to množství muzikantů nepřebije základní vyzařování alba, které jednoznačně určuje charakter Smržových písní a především projev hlavního protagonisty. Cítíme v něm písmáka hutkovského typu, spíše vypravěče než zpěváka. Angažovaného pozorovatele a spolutvůrce světa, hluboce věřícího a současně hluboce pochybujícího. Kromě aktuálních obrazů ze světové scenérie (Jack a já − příběh amerických vojáků a jedné ženy z arabského světa, Pro Eržiku - reflexe ukrajinského gastarbeitrovského údělu) a ohlasů ekologického a sociálního aktivismu tu nalezneme i bilance citové (Ztrácím tě, Margaret), životní (Cizí vůz) a mezi jinými i půvabný obraz otcovské role (Kdo je král).
Poezie Jiřího Smrže je košatá, vyžaduje soustředěný a opakovaný poslech. Někdy jeho naléhavě vyřčené metafory či soudy hraničí s prvoplánovým mentorováním, ale ve spojení s hlasem autora jim lze uvěřit. Na druhé straně zas jiné obraty a obrazy otevírají nečekané hloubky. Jiří Smrž není jednoduchý, ale to je jako s každou poctivou výpovědí: Je tu, nevnucuje se, každému otevřena.
A na co stačí lékař
to není nemoc tvá
A na co stačí píseň
o tom nikdo nezpívá
A na co stačí láska
nemáš tušení
Jen, že i všechno tohle naráz
nic rázem nezmění
(Silnice do noci)
CD Jiří Smrž: Kořeny. Galén Praha 2013.