Celý divadelní svět míří do Prahy
Před několika dny bylo zahájeno 13. pražské Quadriennale, mezinárodní přehlídka divadelní scénografie neobyčejně širokého záběru. Přinášíme ohlédnutí za její úvodní částí a současně přehled festivalových aktivit pro všechny zájemce o jejich návštěvu. Quadriennale trvá až do neděle 28. června.
Ve středu 17. června v 18 hodin byl slavnostně zahájen na Staroměstském náměstí v Praze již třináctý ročník Pražského Quadriennale (PQ) scénografie a divadelního prostoru. Vystoupila Folklórna skupina Poľana z Jarabiny a zahrál spíše dechově obsazený orchestr Berg s dirigentem Peterem Vrábelem. Tato zřejmě nejvýznamnější přehlídka v oblasti divadla na světě má tradici již od roku 1967 a oproti minulému ročníku se historicky poprvé přesouvá do samého centra Prahy, kde i přes značnou produkční náročnost nakonec ovládne pomyslný trojúhelník mezi Staroměstským náměstím, Národním divadlem a Karlovým mostem.
Díky laskavosti majitelů, tedy i správy hlavního města Prahy (ta dala k dispozici například Kafkův dům), tak můžeme zavítat do gotického kostela, tunelu, různých galerií, opuštěného domu, ale i do barokního Glam-Callasova paláce, kde je i důležité centrum akreditací a informací o festivalu. Stejně tak můžeme zamířit do divadel, jak v centru (DISK – DAMU, Nová scéna Národního divadla), tak na Žižkově (taneční divadlo Ponec), či například v Holešovicích (Studio Hrdinů). Novinkou jsou takzvané pohyblivé expozice ve veřejném prostoru, například akce s názvem Kmeny, při níž bude centrem Prahy procházet devadesát maskovaných skupin jak profesionálů, tak studentů z mnoha zemí světa, které se zastaví i v metru, muzeu či supermarketu, a to po celý den od desáté do devatenácté hodiny, během nichž se pokusí čelit běžnosti městského prostoru. Nejvíce jich potkáte u Náprstkova muzea, odkud každý den vyrážejí.
Letos se přehlídky zúčastní na tisíc umělců z celkem osmasedmdesáti zemí světa, proběhne asi šest set živých akcí na čtyřiceti nejrůznějších, již výše zmíněných místech a po jedenácti dnech vše skončí v neděli 28. června (některé derniéry proběhnou již v sobotu odpoledne). Slavnostní vyhlášení cen PQ 2015, například Zlaté trigy za nejlepší expozici, proběhne v pondělí 22. června v divadle Archa.
Letošním tématem PQ je Sdílený prostor: Hudba, Počasí, Politika – a každé z těchto tří podtémat má určeno i svého „komisaře“. Jak řekla na tiskové konferenci před zahájením festivalu programová ředitelka tohoto ročníku paní Sodja Lotker, „scénografie není jen budovaná, ale je i nalezená a každá země se chopila letošních zadaných témat úplně jinak“ – a zájemcům o současné dění ve světě divadelní scénografie tedy doporučuje „spíše plavat v tom, nechat se unášet, než zkoušet vše uchopit a pochopit“.
Jako součást doprovodného programu proběhne i unikátní projekce (dokonce ještě před premiérou v New Yorku) nového filmového zpracování Shakespearovy hry Sen noci svatojánské oceňované režisérky a jednoho z hlavních hostů PQ – Julie Taymor. Tato lahůdka bude nabídnuta 24. června od 20:30 v kině Světozor.
Další důležitou součástí programu, mezi různými besedami a workshopy, je série přednášek, prezentací a diskuzí nazvaná PQ Talks. Jejich cílem je zkoumání současných trendů na poli scénografie. Mezi přednášejícími budou například u nás dobře známý Robert Wilson, kanadský divadelní mág multimédií Robert Lepage, Bianca Casady, Adrianne Lobel, Greer Crawley, Arnold Aronson, Jane Collins, Jim Clayburgh, Mike Pearson a již zmíněná Julie Taymor, jejíž film Frida získal šest nominací na Oscara a třetinu z nich dokonce proměnil a která se může pyšnit cenami za režii i kostýmní návrhy broadwayského muzikálu Lví král.
Mluvit se bude i o lotyšském Andrisi Freibergsovi či polském Jerzym Gurawském, z průkopníků „dokumentárního divadla“ Rimini Protokoll se zúčastní švýcarský scénograf Dominic Huber, dále vystoupí dánská divadelní režisérka Kirsten Delholm, zakladatel Vivarium Studio Francouz Phillippe Quesne, Maaike Bleeker či za berlínský Gob Squad jeden z jeho zakladatelů Sean Patten. Vše se odehraje v prvním patře Colloredo-Mansfeldského paláce – v přednáškovém sále, jejž navrhli scénografové Richard Downing a Simon Banham. Moderátorského mikrofonu se ujme na dvacet osobností z nejméně desítky zúčastněných zemí, za Českou republiku například Simona Rybáková, Barbora Příhodová či Ondřej Hrab.
Zahraniční expozice – od Kanady po Čínu
Hlavní výstavní částí letošního PQ je však Sekce zemí a regionů, která probíhá v několika prostorách. Mezi pět hlavních TOP expozic organizátoři řadí v první řadě tu českou s videoinstalací GOLEM cube (Vila Štvanice), která navazuje na úspěšné divadelní představení Ivo Kristiána Kubáka. Po celých jedenáct dní konání PQ také probíhá na piazettě a Nové scéně Národního divadla projekt scénografky Jany Prekové zvaný SWEET SWEET SWEET, Nebeský festival. Další zemí je Švýcarsko s Václavskou čárou, což je mostní lávka z bednění a lešenářských trubek táhnoucí se jako pomyslný šev přes rušné Václavské náměstí a nabízející kolemjdoucím pohled téměř z ptačí perspektivy. Třetí zemí je severské Finsko s projektem Zvuk hudby (v krabici) jak na Ovocném trhu, tak v Colloredo-Mansfeldském paláci. Zde se Finové snažili přetvořit dopravní kontejner na pomyslnou koncertní místnost, v níž je testovací skladbou Vivaldiho Čtvero ročních období – hudební nástroje budou po celou dobu vystaveny extrémním změnám počasí, čímž se i jejich tóny po čase zabarví a hudebníci tomu budou muset svoji hru přizpůsobovat.
Čtvrtou zemí je Maďarsko, které má v kostele svaté Anny – Pražská křižovatka svou expozici nazvanou Dárce pro Prométhea. Zde jde o výklad dávného antického mýtu a o nalezení dobrovolných dárců jater pro Prométhea, jemuž ke konci trestu tento relativně snadno transplantovatelný orgán již přestává dorůstat. Pátou zemí je Polsko – to má svůj projekt Postapokalypsa v legendárním Topičově salonu. Na expozici pracoval i významný scénograf Jerzy Gurawski a překvapí prací se zvukem, který „jde až na kost“. Diváci, či spíše posluchači, jsou vystaveni různým špatným zprávám (Černobyl, Fukušima) a celá expozice pracuje s měnící se audiosférou, která reaguje na pohyb návštěvníků v ní.
Další zajímavé expozice, které mohu zde v Topičově salonu po své návštěvě doporučit, jsou expozice Estonska a také dalšího severského zástupce Dánska, jež představuje svůj projekt Jinýma očima, a které bude mít svůj hlavní den na výstavě 23. června, a stejně tak v poslední místnosti salonu téměř schovanou expozici Číny, jež pracuje ponejvíce s jakousi zmenšenou terakotovou armádou schovanou v akváriích či televizních přijímačích. Za zmínku stojí i expozice Kazachstánu a Jižní Korey v podzemí Betlémské kaple, stejně tak jako zde umístěná „po kolenou prolézací“ expozice Velké Británie, v níž při vstupu vyplňujete něco jako imigrační dotazník.
Okouzlí i expozice Chilanů a Mexičanů, jak kamenné, tak performance v ulicích, z nichž ta ve čtvrtek 18. června odpoledne na Jungmannově náměstí v podání mexické akční úderky, zastoupené například Pedrem Nuňezem, zastínila jak zájmem okolojdoucích, tak zvukovým „přehlušením“ křest CD Supraphonu k výročí Ježka, Voskovce a Wericha probíhající v blízké prodejně hudebnin.
Mezi téměř osmdesátkou zúčastněných zemí bych zmínil ještě expozici Švédska s výmluvným názvem Antigona, která vznikla ve spolupráci s divadelníky z východoafrické Tanzanie a jež se nachází poněkud schovaná na balkoně kostela svaté Anny. Jiná švédská expozice v Kafkově domě zase představuje čtyři varianty kostýmů Shakespearovy hry Macbeth. Své expozice na festivalu má také východokanadský Québec, severošpanělská Katalánie a světová kulturní organizace UNESCO.
Do přehlídky se vyplatí investovat aspoň dva dny
Základní denní vstupné na jeden den letošního quadriennale je 300 Kč (platí do všech objektů účastnících se PQ na daný den), snížené je za 150 Kč (například při předložení vstupenky do divadla nebo jízdenky pražské MHD), existují také další vícedenní varianty. Vzhledem k rozsáhlosti projektu se vyplatí pořídit si katalog přehlídky a pečlivě pročíst denní programy a anonce na akce na stránkách www.pq.cz. Otevírací doba jednotlivých lokací je 10–19 hodin. Vzhledem k bohatosti programu, a to i po zkušenosti z quadriennale 2011, doporučuji návštěvu Prahy nejméně na dva dny.
Vzhledem k dynamice rozvoje divadelní scénografie a na ni navázaného kostýmního výtvarnictví je dle mého názoru periodicita konání přehlídky jednou za čtyři roky málo. Tyto obory se vyvíjejí daleko rychleji, snad ani bienále (jako mají například v Brně – tradiční grafické) by je nedokázalo postihnout. I tak ale PQ nabízí zcela unikátní příležitost nahlédnout na to nejlepší z dění na poli světové scénografie za poslední čtyři roky, za relativně rozumné náklady a bez nutnosti cest do kulturních metropolí, jako jsou Berlín, Vídeň nebo Paříž.
Pražské Quadriennale 2015. 18.–28. června, Praha, www.pq.cz.