Janele z Liků
Do oken některých domů již nevidím pro výšku stromů
Hrušeň
ještě nese plody
s nízkou jablůňkou
Poslední svědci mého dětství
stojí si věrně po boku
ve větru, dešti i usychání
Jiným již rozebrali kameny
a obrátili hlínu na bok
a mezi ní a sutí
lidé jak mravenci
prochodili pěšiny
ke strouze a stožárům
I chlad v travách
hnízdech bílých květů
a kosím peří
nutí psy za ploty
štěkat hlasitěji
na místech
která si nechci pamatovat.
Tma ještě dává milostivě
tušit obrysy na úhoru
to ranní slunce drze vše obnaží
přeskládá pozice rukávem
na hracím poli.
Šilhářino zátiší s Marií v ložnici a hovězím v hrnku
I
v peřinách
tíha
ohýbaná páteř
pod obrazem
matky s ježíškem
v každém místě pokoje
citelný pohled
II
chlad
saténového povlečení od dětí
nečekaně
vloudil jiskru
mezi ordinérní tatínkovo
zakašlání do tmy
a matčinu starost o jíšku v lednici
Galantní pojetí renesančního obrazu
Bílý hranostaj z ňader své paní pije
kožíšek vlní se s každým polknutím
hranostaj ladně kutálí v drápcích
kuličku borůvky
čert si nohou její jméno ryje
planý jasmín v klíně
něhou košatí.
Pilná vdova
Většinou po dešti
peru v hrncích
tvé kameny
r i t u á l
velkého prádla
malé ženy
Na svý panenství si pamatuju
Jak jsme se ve třídě a na chodbách ošívaly
se samozřejmou ležérností
a pak stydlivě dívali na sebe na obědech
jak se bedlivě sledovalo
kdo o „to“ první přišel
a já byla první
-
nečekaně
před všemi těmi
volejbalistkami
kterým sprchování po tělocviku
nevadilo
protože jejich těla
byla důkazem
vítězství nad duchem
Tvé dospívání v mém klíně
Přeskakuješ kapitoly
slepuješ stránky
a tak jiní
kteří by chtěli ve mně číst
museli by
vzít nůž
aby se prořezali
ke skrytému obsahu
který jsi
zapečetil
intimitou dvojstránek.
Šimonovi pana Pomezného
duše řízku voní po sádle
duše psa po klacku
za klacek řízek
Janele z Liků (1984, Přerov). Vlastním jménem Jana Hradilová. V současnosti žije v Praze, s výhledem na komín a čeká, kdy na něj přiletí čápi. Vystudovala Pedagogickou fakultu v Olomouci. Pracovala soustavněji v diagnostickém zařízení pro děti-cizince, v současnosti je na zasloužené duševní dovolené. Její básně vyšly v několika almanaších knihoven, na literárních serverech, ale i časopisecky v Psím víně, H_aluzi, Tvaru, Dnu, Lžičce v šuplíku. Její báseň je zastoupena i v antologii „Nejlepší české básně 2010“(Host). V dubnu 2011 vydala svůj debut „Ze starých mýdel“ v edici H_aluze (Nominována na Cenu Jiřího Ortena 2012, sbírka lze bezplatně stáhnout na internetu). Získala několik literárních cen, včetně Literární ceny rektora Univerzity Palackého, zaujala i na Slam poetry v rámci festivalu Colours of Ostrava nebo na Noci básníků v proslulé olomoucké UG osvěžovně – Ponorce. Prošla několika alternativními a metalovými kapelami, s větším či menším úspěchem. Nakonec zformovala poetickou hudební společnost Janele z Liků (www.bandzone.cz/janelezliku) s proměnlivou sestavou, která se umístila mezi prvními pěti finalisty v hudební soutěži občanského sdružení Unijazz – Malá alternativa 2010. Na podzim roku 2012 nahrála s boskovickým kytaristou Rudolfem Kalašem již druhou desku, na níž svými strunnými nástroji hostovali hudebníci ze smíchovského snového dua „Sousedi“, hlasem přispěla i zpěvačka Pavla Baráková. Janele je audiofil a milovnicí rozhlasu, je matkou pěti chovných potkaních bambulí, ráda spolu seznamuje lidi a pořádá divné akce bytového charakteru (noční cukrárna, pyžamový filmový klub, narozeninové snídaně apod.), sní asi nejvíce čokolády a sušenek na občana ČR v poměru rok/množství v kg. Potěší ji, když jí napíšete svůj osobní názor na její poezii a hudbu na k tomu určený e-mail: zestarychmydel@gmail.com.