Osvobození zvuku za železnou oponou
Výstava The Freedom of Sound - John Cage behind the Iron Curtain v budapešťském Ludwig Múzeu, uspořádaná ke stému výročí narození Johna Cage (1912-1992), představuje dílo amerického skladatele a hudebního reformátora v kontextu středoevropského umění, které na jeho tvorbu navázalo. Umělci za železnou oponou se ke Cageovu dílu dostávali často jen s obtížemi, přesto se Cageovi během komunistické éry podařilo několikrát vycestovat do zemí bývalého východního bloku a uspořádat zde koncertní vystoupení, které se pro mnoho zdejších umělců stalo významnou životní událostí.
V centru výstavy stojí instalace Cageova díla Writing through the Essay, 'On the Duty of Civil Disobedience' (1985/91), vycházející z eseje amerického filosofa a básníka Henryho Davida Thoreaua z roku 1849. V této eseji Thoreau reprezentuje svůj odmítavý postoj ke koncepci vlády, jestliže vládní činitelé nejednají v zájmu lidu. Podobně anarchistický názor zastává Thoreau i v náhledu na hudbu. Podle Thoreaua jsou všechny zvuky, které kolem sebe vnímáme, velmi blízké hudbě, absolutní ticho neexistuje. Nepřetržitý sled zvuků vlastně hudbu vytváří.
Z této myšlenky vychází i idea Johna Cage, jenž osvobodil hudbu od zavedených pravidel. Cage využíval ke skládání hudby náhody (hodu kostkou, náhodných operací s taoistickou knihou I-ting apod.), ve výsledném procesu ale nacházel jasný logický systém a strukturu. Svou činnost vždy vztahoval k vyššímu řádu. Cage navázal na Thoreauovy myšlenky o hudbě a tvrdil, že zvuky prostředí mohou být zajímavější než samotný koncert. Tato úvaha vedla k vytvoření Cageova nejznámějšího díla 4:33, v němž nezazní žádné tóny hudebního nástroje a publiku je tak umožněno vnímat zvuky svého okolí, čímž se posluchači dostávají do jiné dimenze vnímání, blízké zenovým kontemplacím.
Cage umožňuje posluchačům nahlédnout na svět kolem sebe i na své vlastní bytí jinak, než byli dosud zvyklí. Jeho skladba vede k zamyšlení nad konzervativním poslechem hudby: při naslouchání této kompozici si lidé mohou uvědomit, jak moc je jejich percepce ovlivněná západním myšlením konvenční, a objevit zcela nové rozměry vnímání. Stejně, jako se Cage choval demokraticky ke zvukům, zrovnoprávňoval také skladatele, interpreta a diváka. Sami posluchači se při Cageových koncertech stávali tvůrci hudby. Interpretům svých skladeb ponechával Cage naprostou volnost, podpořenou i jeho grafickými partiturami, které si mohl každý muzikant interpretovat svým způsobem. Hudbu u Cage mohlo tvořit naprosto cokoli, používal například preparovaný klavír: mezi jednotlivé struny vkládal vruty nebo jiné předměty a vytvářel tak zcela nové zvuky. Cage vnímal sám život jako umění.
Cage jako inspirátor
Hlavní expozice vycházející z Thoreaua je vystavena v samostatné, prázdné místnosti, v níž stojí pouze šest židlí. Jedná se o zvukovou instalaci, která byla poprvé představena na mezinárodní výstavě Documenta v Kasselu. Obklopeni prázdnými bílými stěnami, návštěvníci naslouchají tichému hlasu z reproduktoru, jenž předčítá část z Thoreauovy sociálně a revolucionářsky laděné eseje. Instalace vytváří meditativní náladu a v místnosti oddělené od dalších sálů těžkými černými závěsy nechává návštěvníkům galerie prostor pro nerušené rozjímání. Z Cageových děl jsou dále na výstavě k vidění jeho grafické partitury, litografie a plexigramy s názvem "Not Wanting to Say Anything about Marcel", které vznikly po smrti Cageova přítele a dadaistického umělce Marcela Duchampa. Díla jsou vytvořena opět na základě náhodných operací. Plexiskla poskládaná v několika řadách za sebou vytváří koláží písmen a obrázků vícedimenzionální dílo.
Cageovy návštěvy středoevropských a východoevropských států jsou na výstavě reflektovány plakáty, výstřižky z dobových novin a časopisů, korespondencí, fotografiemi a videi, které dokumentují Cageovy pobyty ve východním Německu, Polsku, Československu, Jugoslávii, Maďarsku a dalších zemích východního bloku. Nachází se mezi nimi například i české texty v časopisech nebo plakát oznamující Cageovu návštěvu Prahy z roku 1964. Velkou část budapešťské výstavy představují díla umělců ze střední Evropy, kteří začali v šedesátých či sedmdesátých letech s hudebními experimenty inspirovanými Cageovou tvorbou. Česká díla jsou zastoupena například zničenými, poškrábanými nebo jinak deformovanými LP deskami Milana Knížáka, jenž vytvářel nový typ agresivní hudby přehráváním rozbitých desek na nefunkčním gramofonu, kde mohl jeden hudební motiv díky zaseknuté jehle trvat nekonečně dlouhou dobu. Na výstavě jsou k vidění také kresby Milana Grygara, ve kterých se zvuk harmonicky propojuje s obrazem, nebo Prostorová hudba Jiřího Valocha, inspirovaná Cageovými grafickými partiturami.
Přímým Cageovým následovníkem je maďarský umělec Marcell Esterházy, který je na výstavě reprezentován dílem 4:33, variujícím Cageův hudební koncert bez hudebního zvuku. Esterházy upravil videonahrávku svého strýce, který počátkem osmdesátých let emigroval do Vídně a pořídl zde obrazový záznam koncertu Rolling Stones bez zvukového doprovodu. K vidění jsou i videa dalších umělců, například videonahrávka Milana Adamčiaka z bratislavské vernisáže z roku 1990, poetické video polské umělkyně Ewy Partumové s dopisy rozfoukávanými větrem, odkazujícími na možnosti náhodného spojení, záznam veřejné performance slovinské skupiny OHO, jejíž člen Milenko Matanović vedl ulicemi skupinu příznivců za pomoci své píšťaly, na jejíž povel museli všichni zastavit, nebo se opět rozejít, či informel ve filmu Tadeusze Kantora, který montáží tvarů a barev doprovázenou různými zvuky vytvořil mysteriózní dílo s metaforickým přesahem a snovou surrealistickou atmosférou.
Budapešťská výstava představila Cageovu tvorbu a její vliv na umělce střední a východní Evropy, kteří v návaznosti na Cage vytvářeli nejen audiální, ale i vizuální nebo performativní díla a happeningy. Výstava prezentuje souhrn děl odkazujících na Cageovu tvorbu a stává se tak významným příspěvkem ke Cageovu výročí, podobně jako loňská pražská výstava v galerii DOX Chceme říct něco o Johnovi nebo opavský projekt Na houby / For John Cage.
The Freedom of Sound. John Cage behind the Iron Curtain. Ludwig Múzeum, Budapešť. Výstava trvá od 23. listopadu 2012 do 17. února 2013.