Využívání přírodních zdrojů a inspirace Islandem
Jak se člověk staví k přírodním zdrojům? Reflektuje dostatečně možné důsledky svého chování? Je možné se inspirovat islandským "ostrovním" životním stylem?
Několik posledních let se nacházíme v období ekonomické recese. Za nejvíce postiženou složku společnosti jsou považováni nezaměstnaní (i ti více zatížení zaměstnaní) jedinci, podniky, zájmové skupiny, státy i celé integrace. Malé lokální provozovny zanikají a velké nadnárodní firmy zvyšují výrobu a zlevňují produkty. Přepravní firmy transportují všechno možné, a to častěji a levněji. Jako ideální východisko z recese se vidí další zvýšení spotřeby této spotřební společnosti.
Málokdo se ale pozastaví nad tím, že veškeré spotřební materiály mají svůj surovinový a energetický zdroj. A tím je naše Země, jejíž zdroje nejsou obnovitelné. Dochází k jejich vyčerpávání, ne-li již vyčerpání. Společností zaznívá, že všechno musí být hned a nové. Zítra už bude pozdě a včerejší výrobek je starý. Pomalost, rozvážení, rozjímání a vlastní myšlenka jsou naprosto potlačovány. Snad až na menší ostrovní státy či společenstva, které jsou limitovány izolovaností a vlastními zdroji.
Vraťme se ale k primárním potřebám existence člověka. Prvotním přírodním zdrojem je vzduch. Bez něho vydržíme pár minut a nikde se neprodává (kromě Islandu). Dnes bohužel na Zemi neexistuje místo bez antropogenních emisí. Přirozené zdroje kyslíku ubývají, ale jeho spotřeba se zvyšuje. Vláda vám může nařídit v období smogu nevycházet, ale podporuje vás ve spotřebním životě (tj. spotřebovávání Země).
Druhý zdroj je voda. Čistá pitná voda postupně začíná docházet, jako jednou dojde ropa a zemní plyn. Bez pitné vody se obejdeme pár dní, týdnů. Na rozdíl od vzduchu lze ale s vodou obchodovat. Až 90 % přepravovaných komodit dnes tvoří voda. Třetím nepostradatelným zdrojem je světlo, které nám obstarává zdroj živin v podobě jídla a teplo. Tyto tři hlavní zdroje "života" ale většina lidí vyspělých zemí považuje za samozřejmost a nemá potřebu je ochraňovat. Dodržení Kjótského protokolu o snížení emisí bylo posunuto o osm let, protože v recesi musíme myslet na lidské zdroje na úkor těch přírodních. Potřebujeme více vyrábět, více vyčerpávat Zemi.
Smutným příkladem je dnes území Arktidy, kde lidé téměř nežijí, ale přírodní rovnováhu tu narušili. Každé jaro je zde několik týdnů pozorován gigantický smogový oblak, tzv. arktická mlha, který po usazení na bílém sněhovém povrchu způsobuje zabarvení sněhu a jeho rapidní odtávání. Jako jeho hlavní zdroj byly detekovány oblasti, kde domácnosti topí v kamnech v zimním období. Dnes už s jistotou nedokážeme říci, zda je horší topit ve starých spalovacích kamnech dřevem či uhlím. Jisté ale je, že každá jednotlivá domácnost ničí ovzduší v zimním období více než jedna výrobní provozovna v regionu. Informovanost obyvatelstva je téměř nulová a nejnebezpečnější je podle mého názoru zvyklost na nezdravé prostředí a špatné návyky. "Co a kam vylétne z mého komínu, už se mě netýká."
Vztah k přírodním zdrojům je zásadnější než ekonomická krize
Troufám si tvrdit, že do budoucna budeme čelit těžším výzvám, než jsou státní dluhy a ekonomické recese. Pěkným příkladem je právě Island, kde došlo v roce 2008 k bankovnímu kolapsu. Izolovaný ostrovní stát se nepokořil hrozbám větších států a splatil většinu svých dluhů bez nesmyslných úroků. Za posledních pár let se stal soběstačným zdrojem nejen energie, ale i mnohých potravin. Začal exportovat základní přírodní zdroje, jako vodu, převážně do Asie a nyní se realizuje plán na export zeleniny, který má konkurovat Španělsku. Staví se totiž největší skleník na pěstování chutných islandských rajčat.
Jakmile přijde na možnost transportu a prodeje energie z geotermálních zdrojů, Island by se mohl stát novodobou velmocí jako kdysi státy v Perském zálivu díky ropě. Tato vize se postupně skutečně realizuje. Na podzim totiž Velká Británie a Island podepsaly důležitou smlouvu o stavbě nejdelšího podmořského kabelu na světě (1000 km), který bude vést elektřinu z Islandu do Skotska. Islandská geotermální elektrárna může zásobit podle propočtů šest až deset milionů lidí elektřinou, Island má však pouhých 320 000 obyvatel. Doba dokončení je rok 2020 a při dnešních cenách elektřiny by se předpokládané náklady na kabel kolem dvou bilionů eur mohly vrátit už za rok.
Přesto je rozvážnost, poklid a jistým způsobem i pomalost na Islandu pořád na denním pořádku. Je vidět, že lidé si udělají čas na mezilidskou komunikaci, přijímají nevlídné počasí jako samozřejmost a nestěžují si. Místo stěžování se snaží se situací jakéhokoli druhu něco udělat. Věřím, že České republice by velmi prospělo stát se někdy ostrovem (tímto výrokem se nesnažím urychlit globální změnu klimatu!). Ekonomika i lidé by si mohli vyzkoušet být závislí pouze na lokálních zdrojích, vážit si jich a hýčkat je. Vzdorovat společně nepřízním počasí a zpomalit svůj životní styl v závislosti na přírodě. Toto vše vidím jako jednu z možností, jak čelit krizím různých druhů.