Poezie

Dmitrij Kuzmin

Portrét Dmitrije Kuzmina od Leonida Lugovych. Repro www.vavilon.ru

***

Když špatní básníci

ve svých verších vzpomínají na dětství,

jejich babičky se spolehlivě

ukazují jako ze všech nejmoudřejší.

Ani jeden špatný básník

neměl za babičku hašteřivou stařenu.

Z toho je vidět, že hašteřivé stařeny

mívají nadanější vnuky.


***

Dům na nábřeží,

proslulá památka ruského konstruktivismu,

má uvnitř vlastní muzeum.

V něm se scházejí jednou do měsíce

nemladé anglicky hovořící dámy,

aby si pohovořily o ruské kultuře,

prohlédly si její představitele,

vypili s nimi čaj s koblihami.

Je to takový jejich klub.

Říká se, že ve vyšších patrech

je vítr tak silný,

až palmu v kořenáči na balkoně

museli přivázat k zábradlí,

a koberec, který se tam sušil

se sám od sebe snesl na střechu

před supermarketem,

který je v přízemí,

zaparkovaného náklaďáku s chlebem.


***

Krásná, ztepilá, nedotčená jediným

příznakem stárnutí, silně

vonící dezodorantem, silně

podroušená, zastavuje se u dveří

mého pokoje, snaží se rozvíjet

dávno vyčerpanou duchaplnou konverzaci,

celá mimo opilostí a nervozitou,

olizuje si rty, potí se, nakonec nevydrží

a se slovy „počkej chviličku“

běží o patro níž k dámským toaletám.

Využívám situace, vracím se rychle k sobě,

zamykám se, shazuji oblečení, vklouznu

pod zmačkané erární povlečení

a ihned usnu, už neslyším

napřed rychlé, pak pomalé kroky na chodbě.

Neodpustí mi to. Nikdy mi to neodpustí.


***

Přednáška měla úspěch: o přestávce

hejno studentek třetího ročníku

nenápadně vyzvídá na pořadatelích:

„Nevíte, jestli je přednášející ženatý?“


Černooký chlapec v první lavici

se usmíval všemi tělesnými partiemi,

napůl obrácen k sousedce.


***

Třicet tisíc čerstvých absolventů,

hlásila stanice Echo Moskvy,

strávilo noc v ulicích.

Tři nebo čtyři z nich

v pět ráno pod mým oknem

nerytmicky skandovali: „Jebat, jebat!“

Kolik

se v duchu loučilo se svou první láskou,

jako já před patnácti lety?

Přeložil Jakub Grombíř

Dmitrij Vladimirovič Kuzmin (narozen 12. prosince 1968 v Moskvě) je ruský básník, překladatel, literární kritik a nakladatelský redaktor, vydal básnickou sbírku Je dobře být naživu (2008). Zabývá se propagací literatury na internetu, za svoje zásluhy o současnou ruskou literaturu obdržel roku 2002 Cenu Andreje Bělého. Angažuje se v hnutí za práva homosexuálů.