Společnost a politika Domov,Politika

Raději se zadlužit než pomoci s řešením

Ve středu 12. prosince zveřejnilo Ministerstvo financí ČR Strategii financování a řízení státního dluhu na rok 2013. Tento dokument a jeho stručnou sumarizaci vyvěšenou na webu ministerstva lze vnímat jako zajímavou sondu do způsobu myšlení současné vládní sestavy. 

Shrnutí na webu konstatuje, že v průběhu roku 2012 došlo k navýšení rezervy financování státního dluhu o přibližně 65 miliard korun. Toto dodatečné dluhové zatížení českého státu ministerstvo ospravedlňuje tvorbou „polštáře“ pro případ neočekávané nestability na trzích v následujícím roce. Dále prezentuje svou snahu omezit v roce 2013 podíl financování dluhu na zahraničních trzích na maximálně čtyřicet procent a jeho snižování v dalších letech. Naopak vyzdvihuje úspěch spořících dluhopisů, tedy laicky řečeno, financování dluhu přímo občany, které probíhá formou odkupu státních cenných papírů fyzickými osobami bez zapojení finančních zprostředkovatelů. Těmi jsou obvykle velké finanční a investiční společnosti, které na své pozici mezi emitentem a konečným klientem běžně vydělávají.

V pátek 14. prosince premiér Petr Nečas pro Českou televizi řekl, že „ke vstupu do bankovní unie nemáme a nebudeme mít žádný důvod, pokud budeme stát mimo eurozónu. V této chvíli neumí říct vůbec nikdo, jak tento systém bude fungovat. To je teprve ve hvězdách. Z tohoto pohledu také sáhodlouhé úvahy o tom, že když se někdo nezúčastní, tak vystupuje protievropsky, jsou spíše dětinské. My nemáme žádný důvod tady kamkoli spěchat.“ Zajímavé je, že to není poprvé, kdy Petr Nečas nazval argumentaci svých odpůrců za dětinskou.

Bankovní unie je koncipována jako platforma nové evropské bankovní regulace, jejímž cílem je vytvoření lépe fungujícího finančního systému. Zcela jistě nebude dokonalým nástrojem, ale rozhodně se jedná o pokus zacílit na jeden z kořenů rozvětvené evropské krize.

Jak se naprosto explicitní nedůvěra k finančnímu systému ze strany Ministerstva financí ČR ztělesněná Strategií financování a řízení dluhu pro rok 2013 slučuje s odporem vlády vůči snahám systém nějakým způsobem změnit a začít regulovat?

Petr Nečas bankovní unii vidí pouze jako nástroj eurozóny, potažmo celé Evropské unie, k ovládnutí toho, co doposud nekontroluje. Česká vláda opět pouze pokrytecky reaguje na důsledky problémů, ale odmítá řešit jejich příčiny. Za udržení této taktiky je ochotna platit zvýšením zadlužení nebo snahou přesouvat jej směrem od zahraničních věřitelů k těm domácím. Oněch pětašedesát rezervních miliard totiž není drobná částka ani v kontextu jinak nepředstavitelné sumy celkového dluhu.

Filosof Johan Huizinga tvrdí, že moderní člověk se v mnoha ohledech chová jako dítě. Tuto domněnku propojuje jednak s určitým druhem umělecké vnímavosti, ale také s psychologií a specifickými vzorci chování. Jedinec současnosti vyhledává banální rozptýlení, senzace a masová představení, ale také podsouvá druhým špatné úmysly. Je netrpělivý vůči jiným názorům, vrtkavý, svéhlavě prosazuje svoji svobodu, kterou chápe jako neomezenou volnost v jednání.

Vyvozovat z kritiky bankovní unie jako konkrétního projektu automaticky protievropanství, to je jistě možno považovat za dětinsky zkratkovitou argumentaci právě pro ono podsouvání špatných úmyslů. Druhou velkou otázkou nicméně zůstává, do jaké míry lze označit za projev myšlenkové vyzrálosti onu neochotu podílet se na pokusu o řešení něčeho, co způsobuje problémy, a argumentovat svobodou. Není to pouhá zdánlivá svoboda? Svoboda dítěte? 

Appendix: Jaké jsou dluhy státu?

Veřejný dluh je celkové zadlužení vlády, nižších správních celků, mimorozpočtových fondů a zdravotních pojišťoven. Obecně se dá říci, že veřejný dluh je tvořen především státním dluhem (to je ono zadlužení vlády) a dluhem místních rozpočtů. Dluh mimorozpočtových fondů (Státní fond životního prostředí, Pozemkový fond ČR atd.) a dluh zdravotních pojišťoven jsou obvykle méně významnými položkami.

Dluh je většinou financován formou státních dluhopisů. V případě České republiky je vydavatelem Ministerstvo financí ČR. Jedná se o cenné papíry, které nakupují jednotlivé ekonomické subjekty uvnitř země nebo v zahraničí s tím, že jim stát po určité době splatí nejen dlužnou částku (hodnotu dluhopisu), ale vyplatí i stanovené výnosy.

Ministerstvo financí spravuje pouze státní dluh, který tvoří zhruba devadesát procent veřejného dluhu.

(mld. Kč)

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Státní dluh celkem

691,2

802,5

892,3

999,8

1 178,20

1 344,10

1 499,40

Domácí dluh

581,8

680,9

769,3

814,3

926,7

1 036,30

1 182,20

Zahraniční dluh

109,4

121,6

123

185,5

251,5

307,8

317,2

Zdroj: MF ČR (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/str_vyvoj_sd.html)