Volby nevolby
Je přirozené, že před volbami atmosféra houstne. Slabá stránka soupeře je okamžitě proměněna v terč. Sebestředný mocichtivec Miloš Zeman útočí cíleně na místa, jež jsou symptomatická pro pokrytectví a machiavellismus Karla Schwarzenberga. Zeman je arogantní a má tah na branku. Upřímně řečeno, na člověka z něj jde strach, protože se sebestředným narcisem se nedá domluvit a v tahu za mocí, jíž se opájí, nevíme, jaké komploty je schopen uzavírat. Lidsky mírně sympatičtější a noblesnější jednání Schwarzenbergovo v sobě skrývá úskalí jiného typu: Nelze mu věřit. Na jedné straně "Čech jako poleno" se víceméně identifikuje s postojem strany, jež prohrála druhou světovou válku. Jinak by nemohl vyslovit o Benešovi taková přirovnání (Haag). Na druhé straně teď náhle bude "hájit slabé", když dosud hájil a kryl silné? Ani ty silné nemusíme jmenovat, že ano. Podporuje údajně kulturu (a pro mne nepochopitelně mnozí kulturníci podporují jej), přičemž kultura stejně jako školství a věda dostávají za této vlády, jíž je spoluaktérem, důkladně na frak v porovnání se Zemanovou vládou. Rozum člověku zůstává stát.
Při všech výhradách ke Schwarzenbergovi ale musím říct jedno: Je mi proti mysli argumentace některých médií a lidí, která se netýká konkrétních slov a činů aktérů této volby a vytahuje podivné kostlivce ze skříně. Nejdříve Fischer napadl Zemana, že byl členem komunistické strany. Zapomněl však dodat, že na rozdíl od něj v úplně jiné době a kontextu. Teď zas někteří vytahují rodinné příslušníky či pobyt mimo naši republiku u Karla Schwarzenberga. Jsou to důležité věci, jistě, ale pouze pro pochopení postojů kandidáta a jeho životní geneze. Nejsou však vůbec relevantní v aktuálním souboji o prezidentství. Zde musí rozhodovat konkrétní slova a jejich věrohodnost ve vztahu k aktuálnímu jednání. Tak jako šlechtictví není argumentem pro, tak není ani argumentem proti (viz Zemanovy podpásovky). Vůbec si také nemyslím, že by zahraniční nadhled nad zasmrádlým českým rybníkem byl někomu ku škodě. Naopak, ukazuje se právě, že to, co nám ve světě hodně ubližuje, je česká sebestřednost. Stejně jako rodinné poměry v minulosti či nejrůznější angažmá nemusí nutně být definitivním handicapem, naopak mohou přispět k osobnímu růstu člověka. Pak bychom museli popřít příběh svatého Pavla.
Takže uvidíme. Ať už to dopadne jakkoli, jsme pořád před počátkem změny. Tou by mohly snad být příští parlamentní volby, pokud nebudeme líní nadále tříbit to, s čím jsme jako občané začali u voleb prezidentských.