Sny sytých bývají blbé
Dnes k ránu jsem šel do samošky a koupil si vlašák, kolu a dvě bulky. Paní u kasy po mně chtěla 188 Kč. Ptám se jí, jestli se nezbláznila. Řekla pardon, 18 korun; ale to jí nebránilo, aby neshrábla z pásu euro mince, které se mi vysypaly z peněženky. A vtom jsem se probudil. Sny sytých bývají blbé.
Skoro každý týden jezdím na chalupu a dodržuju pořád stejný rituál. Odemknu, zapnu jističe, topím. Topě pomalu se odblaňuju, a do velikého hrnce sypu brambory. Naliju na ně vodu, přikládám, snídám, nabírám dech. Kontroluju, co kuna, sčítám, kolik zas přibylo na zahradě krtinců. Vařím zemáky, které zásadně neodblaňuju a zásadně nečtu noviny, nanejvýš staré. Až tuhle jsem si koupil k tomu rituálu, já vůl, Právo. A čtu, že mého spolužáka obvinili z velezrady. Lenocha, který se deset let flákal a nic, ale zhola nic pro tu naši atd… Vybuchl ve mně Pehe. S. Dienstbier, s. Škromach, s. Gajdůšková (a většina senátorů za socdem) čtyři dny před vypršením Klausova prezidentského mandátu revolučně zasedli a obvinili svého kolegu (myšleno politika) z velezrady. A já v. jsem je vždycky volil! Vždycky se všechno nepodaří. Někdy člověk nemá den. Zemáky došly, slil jsem vodu, přiložil. Vzal jeden, posolil a zakousl. Kamna hřála, vzal jsem druhý, a abych neusnul, převracím to listí. I dočetl jsem se to, co mně nadzvedlo ještě víc než to s tím Klausem: že za poslední roky stoupla cena vody stokrát. Z osmdesáti halířů na osmdesát korun a někde i víc. A takový klíh že stával v našem mládí pár šestek. Dneska si koupíte takovou hovadinu, jako je kilo klihu, za 183 korun. Je samozřejmé, že naši s. o klíh ani nezavadí, i když by se jim coby lepidlo k židli v Horní sněmovně určitě hodil. Nám, kteří používáme klíh do šepsu − do podkladu pod obraz −, anebo do tmelu pro sochu ze dřeva, se taková cena pochopitelně nelíbí. Nemluvě o tom, kolik by stálo "vyzí klí" nebo "klíh ze zaječích kůžiček", které doporučují staré recepty. Ale čert vem lep. Avšak to, že ti senátníci či poslanci či kdo dopustili, aby se základní tekutina nezbytná pro každého, zdůrazňuju pro každého člověka i zvíře, zvedla do takových nebeských výšin, považuju za normální prasárnu. Kdyby byl čas a síla, žaloval bych ten tak vysoce ustájený lid pro zemězradu, což je myslím ještě o nějaký stupínek výš než ta vele.
P. S. Přestože mě vůbec netěší Brechtovo: "Ó, proměno času, v níž doufá vždy lid!", asi mi nezbyde, než se s takovou pranostikou smířit a pomalu se připravovat. Jestliže si totiž v současné době utahování šroubů kdejaké ekonomice dovolí americký bankéř Steven A. Cohen koupit Picassův obrázek (130 x 97 cm) za tři miliardy korun, pak - nádech a výdech - má na to svaté právo. Jenom mu proboha přejme, aby to byl originál! A aby až pojede na Kypr na dovolenku…, no snad bude mít tolik rozumu a nikomu to tam nebude říkat.