KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

V centru Moravské Ostravy, blízko státní Galerie výtvarného umění, se etablovala v roce 2005 soukromá Galerie Beseda. Vystavuje a prodává malířská, grafická, sochařská, sklářská a keramická díla našich současných umělců. Od počátku je jejím kurátorem Petr Pivoda (nar. 1940). Povídali jsme si o jeho práci pro šíření umění a o galerii vůbec.

Jste vysokoškolsky vzdělaným ekonomem. Měl jste tedy dobrý předpoklad pro obchodní složku galerijní práce. K tomu jste připojil patřičnou orientaci v naší soudobé výtvarné kultuře. Přinesla vám ona nová specializace nějaké překvapení?

Musím vás opravit. Nejsem ekonom, ale anorganický technolog. Takže s těmi obchodními předpoklady pro galerijní práci si nejsem jistý. Je ale pravda, že většinu profesního života jsem působil v aplikovaném výzkumu. Tam jsme se museli otázkami nákladů, výnosů, efektivity a ceny zabývat. V obchodě s uměním to tak jednoduchým neshledávám.

Přiznám se, že v práci mě stále něco překvapuje. Mnoho umělců deklaruje pohrdání komercí, říká, že vystavovat, neřku-li přes soukromou galerii prodávat, je téměř nemravné a názory diváků, tedy potenciálních zákazníků, je příliš nezajímají. Tomu trochu rozumím, ale nechápu to. Protože když jim nejde o peníze, tak proč si stěžují, že nedostávají dotaci na svou činnost, tedy peníze z daní těch, které vlastně ani nepotřebují. Mohli by je přece získat přímo tím, že jim svá díla prodají. Nebo je to ještě jinak? Asi ano, ale o tom nechci mluvit.

Název Galerie Beseda připomíná nejstarší český umělecký spolek. Znamená to, že se Galerie Beseda hlásí k jeho umělecko-společenskému odkazu?

Název naší galerie je skutečně odvozen od Umělecké Besedy, která mimochodem letos oslaví sto padesát let od svého ustavení. Poslední roky své profesní kariéry před prací v galerii jsem působil v Praze. Měl jsem příležitost setkat se s řadou vynikajících lidí, mezi nimiž byli i členové Umělecké Besedy. Chodil jsem na výstavy, účastnil jsem se spolkového života, především tradičních úterků. Mezi umělci jsem získal řadu přátel.

Když vznikala naše galerie, mohl jsem se opírat o jejich zkušenosti, získat pro spolupráci kvalitní umělce. My jsme přirozeně nabídli zázemí pro činnost Kruhu přátel Umělecké Besedy v Ostravě. Že to nakonec nedopadlo podle našich společných představ, je jiná věc. Snad se nám letos podaří realizovat menší skupinovou výstavů členů UB v jiných ostravských prostorách.

Suterénní prostory Galerie Beseda vyvolávají uměřenými dimenzemi, především pak oddělením stálé komerční části od plochy pro proměnné výstavy, pocit klidu a harmonie. Je to pro návštěvníka výtečný rámec pro kontakt s výtvarným uměním.

Máte pravdu. Řada návštěvníků galerie nám sděluje stejné pocity. Nicméně se vyskytl jeden celkem úspěšný umělec, který prohlásil po návštěvě galerie, že mu prostory připomínají někdejší Dílo a nikdy u nás vystavovat nehodlá. Jak slyšíte, ne každý je námi nadšen.

Za sedm uplynulých let u vás vystavovaly desítky autorů. Mezi nimi nositelé zvučných jmen − Ivana Lomová, Petr Pastrňák, Ivan Bukovský, Michael Rittstein, Zdena Höhmová, Jaroslav Šerých, Jan Hendrych, Antonín Střížek, Mirek Kaufman a další. Jak autory k výstavám volíte, a především, jak je získáváte?

Samozřejmě sleduji výtvarnou scénu, zajímám se nejen o renomované umělce, ale i o mladé a nejmladší. Výběr koriguji s ohledem na prostorové možnosti galerie a naše poněkud konzervativnější zaměření. To nepochybně souvisí, proč to nepřiznat, i s mým věkem.

Volba autora, jeho stopa ve výtvarné kultuře, to jistě má vliv na často nepředvídatelný zájem návštěvníků galerie a možných zákazníků. Jaká je ostravská klientela?

Jako všude jinde. Informovaní diváci jsou přitahováni jmény autorů, stejně jako sběratelé, a nepřekvapuje, že tito návštěvníci vyhledávají především díla dražší. Souvisí to nepochybně s tím, že kvalitní umělecké dílo je chápáno jako investice. Grafiky a práce na papíru nejsou příliš vyhledávány, na rozdíl od dob mé mladosti.

Připravil jste také řadu pozoruhodných výstav autorů, kteří nestojí přímo na přídi kritické preference, ale mají talent a v jejich práci jste našel podněty. Co kromě pocitu satisfakce takovéto výstavy přinášejí?

Několikrát se mi skutečně podařilo mít mimořádně dobrý pocit z vývoje talentu, který prošel naší galerií. Je příjemné "objevit" na klauzurních pracích studenta, který se během několika let vyprofiluje v úspěšného a oceňovaného umělce, takže je schopen přinést galerii i finanční efekt. Ale šlápl jsem i vedle. Takový už je život galeristy a kurátora.

Nelze si nevšimnout, kolik prostoru jste dosud věnoval umělcům působícím v Ostravě. Myslím, že princip uvádění domácích autorů máte zapsán v "galerijních regulích" na předním místě.

Abych se vyjádřil slovy Jarka Nohavici: "Ostrava je region razovity…" Platí to také o výtvarném umění. Z Ostravy pochází řada špičkových, nyní už pražských umělců. Naštěstí v Ostravě jich ještě řada zůstává a noví se rodí. Nebyl bych patriot, kdybych si tento fakt neuvědomoval.

Máme za sebou například úspěšný projekt se studenty Střední umělecké školy v Ostravě. Umožnili jsme jim pobyt v jedné z ostravských hutí s tím, aby zachytili své dojmy a pocity z tohoto prostředí v obrazech. Výstava vzniklých obrazů nazvaná Steel Life - Still Life byla umělecky i komerčně velmi úspěšná. Získané finanční prostředky jsme věnovali zmíněné střední škole.

Galerie zabývající se výstavní i komerční činností, jako ta vaše, je vybraným druhem obchodu. Záleží jeho existence zásadně na tom, zda je právě ekonomicky tzv. dobrá nebo špatná doba?

Umělecké dílo je zboží. Na trhu se však chová specifickým způsobem. Nabídka uměleckých děl průměrné kvality vysoko převyšuje poptávku. Je však jejich cena proto nižší? Není. Mnohem větší je poptávka po dílech současníků zvučných jmen, byťsi ceny jejich děl jsou vyšší. Kvalita má vždy vyšší naději na prodej. To platí v ekonomické krizi i mimo ni. Konečně, podívejte se na loňské výsledky aukčních domů.

Nemohu se vyhnout otázce, která je stále aktuální - jsou díla našich současných umělců povětšinou cenově dostupná?

Domnívám se, že ano. I když budu vybírat v horních patrech současné české umělecké scény, začínají již v hodnotách od desítek tisíc korun. Díla mladých umělců jsou k dostání od několika tisícovek po, řekněme, patnáct až dvacet tisíc korun. Mluvím samozřejmě o malbách a plastikách, nikoliv o věcech na papíře. Kvalitní grafiky lze pořídit i za několik stokorun.

Lze cenu umění stanovit s neomylnou přesností? Hrají roli časové ekonomické podmínky, a tedy sociální situace obyvatel? Nebo umění má mít cenu odvislou pouze od své umělecké hodnoty, jakkoli relativní, a jisté exkluzivity?

Stanovit cenu uměleckého díla z aktuální produkce je obtížný úkol. Snadněji lze určit ceny děl autorů, kteří prošli sítem aukcí. Tam jsou již výsledky vztahu nabídka - poptávka. A stačí sledovat trendy. Samozřejmě, že se přitom uplatňují ekonomické podmínky a sociální podmínky toho či onoho regionu. Ale jejich účinek bych nepřeceňoval.

Nejsme tak velká země, aby obchodníkům s uměním prošly příliš markantní cenové rozdíly. Spíše se divák-zákazník setká s tím, že prostě některé autory v galeriích svého regionu neuvidí. Samozřejmě souhlasím s názorem, že cena uměleckého díla musí být odvislá od umělecké hodnoty. To je třeba při uvedení díla na trh zohlednit. Ale pak se již vše řídí zákony trhu, ať se nám to zamlouvá, nebo ne.

Vaše výstavy provázejí obsáhlé, kvalitně vytištěné katalogy čtvrtkového formátu. Zřejmě není u nás druhá soukromá galerie, která by si takové mohla dovolit. Vy užíváte nejtěsnější spojení s dobře situovanou vydavatelskou firmou, jejímž vlastníkem je energický stoupenec výtvarného umění. Máte mecenáše, na svých internetových stránkách uvádíte své sponzory. Zdá se, že v Ostravě se dost ví o blahodárném vlivu umění na lidské vědomí…

Díky zakladateli a provozovateli Galerie Beseda jsme schopni vydat k našim výstavám až sedm katalogů ročně. Za ty roky činnosti galerie vydají na docela pěknou knihovničku. V posledních čtyřech letech nám na tisk katalogů přispělo, vedle sponzorů ze soukromé sféry, určitou částkou i statutární město Ostrava. Přijímáme to jako ocenění naší práce.

Nahlédněme tutéž věc z jiného konce. Jistě souhlasíte, že krása nevězí toliko v náročně vypracovaném uměleckém díle, že ji může šířit i esteticky vytříbená drobnost. Máte v tomto smyslu co nabídnout zákazníkovi, který přichází se stokorunou v kapse?

To jste mě zaskočil. Na počátku činnosti jsme měli drobné grafiky v cenových relacích do oné stokoruny. Jejich odbyt však byl minimální, tedy jsme je přestali nabízet. Za několik stokorun však může u nás zákazník získat např. kvalitní sklo, výsledek práce studentů Střední sklářské školy ve Valašském Meziříčí, případně signované ofsetové tisky.

Prohlížení katalogů výstav uskutečněných Galerií Beseda vede mimo jiné k informaci o vaší hojné spolupráci s historiky umění, výtvarnými kritiky a výtvarnými publicisty.

Nedovedl bych si představit činnost galerie bez spolupráce a kontaktů s nimi. V oblasti výtvarného umění se považuji za informovaného laika, proto naše projekty často diskutuji s odborníky. Většinou se s nimi shodnu v názorech na jednotlivá díla. Někdy jsem je však neposlechl. Pak jsem zjistil, že měli pravdu.

Co se týká publicity v médiích, tak je to obtížnější. Ne vždy se náš projekt setká s ohlasem, který by podle našeho názoru zasloužil. Ne vždy je to ovšem vina médií. Když se např. termínově setká výstava u nás s Colours of Ostrava, tak máme prostě smůlu. Ale celkově si na média nestěžuji.

Žijete s uměním sedm dnů v týdnu. Vidíte jeho lecjaké polohy. Přitom je třeba, abyste měl stálý nadhled. Dokážete přitom mít oblíbeného autora?

To víte, že mám. Z ostravské, tedy regionální scény, i odjinud. K ostravským jsem blíže, vztah k jejich dílům je ovlivněn osobními vazbami, jakkoli si občas namlouvám, že tomu tak není.

… a jaká díla visí na zdech u vás doma?

Doma mám právě obrazy a plastiky umělců, s nimiž mě pojí přátelství, těch si vážím pro umění i charakterové vlastnosti.

Galerijní kurátorství, tedy, řečeno česky, specifický druh opatrovnictví či správcovství, je jistě náročnou, ale též krásnou prací. Zatím jsem se nezeptal, co především vám přináší?

Práce galeristy a kurátora mně mnoho dala. Zní to jako fráze, ale je to tak. V poslední etapě života mám příležitost poznávat zblízka, co jsem vždy obdivoval a co mě obohacovalo. Seznámil jsem se umělci nejrůznějšího zaměření, hovořil jsem s nimi v jejich atelierech o umění i o životě, stejně jako s historiky a teoretiky umění nebo zajímavými návštěvníky výstav. Děkuji osudu, který mě seznámil s majitelem galerie a mecenášem umění panem Šmírou.

Ale i to nejlepší musí jednou skončit. S Galerií Beseda se letos rozloučím. Léta mně přibývají, nechci stát v cestě dalšímu, třeba jinak rozvrženému vývoji. Avšak nerozloučím se s kurátorstvím. Přijal jsem nabídku na spolupráci, která pro mne bude časově méně náročná, tedy k mému věku uživatelsky přátelská.

Zakončeme otázkou, za jejíž triviálnost se omlouvám, ale přece jen, je to téma našeho rozhovoru: Je podle vás umění věčné?

Rozhodně ano. Mnoho jednotlivých děl časem zmizí v nenávratnu, ale i od nich mohou být uloženy reprodukce, fotografie, kopie. Ano, umění je věčné, protože kdyby zmizelo zcela, lidstvo by se bez něj neobešlo. I ten, kdo říká, že umění nepotřebuje, je s ním v různé formě denně v rozličném kontaktu, aniž si to zjevně přeje.

Petr Pivoda

Narodil se 28. 4. 1940 v Ostravě. V roce 1969 absolvoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích. Byl výzkumným pracovníkem ve Výzkumném ústavu hutnictví železa v Dobré u Frýdku Místku. Koncem 90. let minulého století přesídlil do Prahy, pracoval v řídících administrativních funkcích logistické společnosti. Měl kontakty s autory činnými v Umělecké Besedě. V roce 2005 přijal práci kurátora nově založené Galerie Beseda v Ostravě. V rámci každoročních galerijních výstavních programů hledí na druhovou i vzhledovou pestrost představovaných uměleckých děl. Dosud připravil sedm desítek autorských výstav kreseb, obrazů, soch, skla a grafických listů, k řadě z nich napsal úvodní katalogové texty či rozhovor s tvůrci, je autorem mnoha tiskových zpráv vydaných Galerií Beseda vždy k nové výstavě.