Iniciativa Kulturou proti chátrání: kulturní a sociální centrum místo všudypřítomných obchodních domů
O brněnské iniciativě, která chce vrátit život do zanedbané lokality nedaleko městského centra.
V mnoha českých městech se obyvatelé setkávají s rozšiřujícím se fenoménem chátrajících budov, které jsou ponechány na pospas času, pasivitě předchozích majitelů a správců a mnohdy také vleklému rozhodování ze strany úřadů. Opuštěné objekty bývalých průmyslových továren nebo současnější stavby, jejichž předchozí vlastníci krachovali nebo z různých důvodů odešli, jsou tak svědky postupného rozkladu a destrukce, a to za situace, kdy se řada lidí ocitá na ulici, bez prostředků a bez přístřeší.
Takzvané brownfields, pozemky uvnitř urbanizovaného území, které ztratily svoji funkci, přitom často vykazují ekologickou zátěž, většinou s výjimkou brownfields sociálních, kde sice negativní ekologický dopad zpravidla nehrozí, ale značně zde roste míra kriminality a sociálně patologických jevů, takže existence vybydlených zón následně dopadá na podobu a fungování celé lokality.
Samozřejmě najdeme i příklady více či méně úspěšné revitalizace opuštěných a původně zdevastovaných objektů nebo celých areálů, často se ale jedná o jednorozměrný proces, v němž jako klíčový faktor figuruje ekonomický zisk a jehož cílovým výstupem jsou v České republice na evropské poměry už tak dost přebujelá nákupní centra.
V Brně se například dle některých názorů podařilo úspěšně revitalizovat areál Vaňkovka, areál městských jatek na Masné, nebo objekty Jihomoravské plynárenské. Když ale v souvislosti s Vaňkovkou čteme, že se stala „neodmyslitelným centrem obchodního a společenského života Brna“, možná, že je na místě ptát se, jaký společenský život je tím vlastně myšlen a kdo je z něj vylučován. A jestli není možné pohlížet na revitalizaci brownfields komplexněji, se zaměřením na provázanost se životem obyvatel v dané lokalitě. V tomto kontextu můžeme hovořit např. o „revitalizaci zdola“, nebo také „revitalizaci tažené kulturou“. Příkladem takového přístupu je brněnské sdružení Kulturou proti chátrání, jehož záměrem je vybudovat na ulici Vlhká kulturní a sociální centrum, které kromě kulturně-vzdělávací roviny chce vycházet vstříc také místním obyvatelům a zapojovat je do své činnosti.
Kulturou proti chátrání – komerční cesta není jediným možným způsobem revitalizace opuštěných objektů
Kulturou proti chátrání je iniciativa lidí, kteří se aktivisté poprvé sešli v srpnu 2013 na zahradě několika budoucích členů kolektivu v brněnských Husovicích a zjistili, že mají společný zájem.
Tím je, hodně obecně řečeno, šetrné zacházení s veřejným prostorem, které nabylo konkrétních rozměrů v situaci, kdy skupina narazila na opuštěné a postupně chátrající objekty bývalého zázemí technických služeb, nacházející se na ulici Vlhká. Vybrané budovy jsou z pohledu členů sdružení zajímavé například tím, že jejich poloha v centru města a současně na okraji vyloučené lokality je výhodná z hlediska dopravní dostupnosti, ale především s ohledem na možnost zapojovat do činnosti kulturního centra místní obyvatele.
Jak už bylo zmíněno, existence sdružení se datuje k srpnu 2013, kdy se členové poprvé sešli a na konci léta uspořádali v prostorách na Vlhké happening s diskusí za účasti různých brněnských umělců: hudebníků, výtvarníků, architektů i básníků. Do akce se zapojilo široké spektrum účastníků i návštěvníků, takže se jednotliví členové utvrdili v tom, že má smysl pokračovat a svoji činnost formalizovat. Začalo večerní schůzování, sepisování žádosti o symbolický pronájem, která byla v únoru 2014 odevzdána na magistrát, a následné obcházení úřadů. Rok 2014 se nesl převážně v duchu administrativních řešení, ale jeho závěr přinesl rozvíření veřejné debaty díky dění kolem pražské iniciativy Klinika. Kulturou proti chátrání aktivistům z Kliniky vyjádřilo veřejnou podporu vyvěšením velkého transparentu na hradbách Petrova a uspořádáním několika solidárních akcí v podobě koncertu či happeningů.
Čas pokročil, objekty na Vlhké se proměnily v o něco větší ruiny, ale současně se změnili také političtí představitelé města. Pro kolektiv Kulturou proti chátrání to byla změna vítaná, jeho členové navázali komunikaci s některými zastupiteli a prezentovali jim obsah projektu a svoji vizi. V současné době se schvalovací proces chýlí ke svému konci a po více než roce čekání se ukáže, zda je varianta autonomního kulturního centra za symbolický pronájem reálná. V kladném případě by zde sdružení chtělo zřídit ateliéry, pořádat diskuse, workshopy, veřejná promítání a přednášky, provozovat infocentrum s knihovnou, ale také psychoporadnu či živou hudbu. Centrum by mělo být otevřeným prostorem, který nabídne každému, kdo se bude chtít zapojit, místo k (sebe)realizaci. Po případném otevření je také plánovaná spolupráce s místními organizacemi jako jsou Podané ruce, IQ Roma servis, nebo hnutími jako Food not bombs. Zapojit by se měli profesionální i začínající umělci, ale také obyvatelé z lokality. Na Vlhké momentálně žije zhruba devět lidí, kteří sami sebe označují za squattery a do budov se nastěhovali před půl rokem. Členové kolektivu s nimi komunikují, domlouvají se na společném úklidu prostor a v žádném případě je nechtějí bezohledně vystrnadit, jak by snad mohlo vyplývat z některých novinových článků, které se k iniciativě zatím vyjádřily. Pokud by vyjádření města k textu žádosti znělo kladně, chtěl by kolektiv prostor rekonstruovat svépomocí, což se může podařit mimo jiné díky stále hustší síti dobrovolníků a podporovatelů.
Podobná autonomní centra v České republice existují například v Ostravě, kde funguje centrum Spodní, nebo v Praze, kde jsou využity objekty bývalé plechárny Černý most a v poslední době se úspěšně rozjíždí nejrůznější aktivity v prostorách Nákladového nádraží Žižkov. Proč tedy nezrealizovat také brněnský projekt?
Autorka je socioložka a členka sdružení Kulturou proti chátrání.
Použité zdroje a odkazy na další informace:
www.ibrno.cz/brno/58573-brownfields-hneda-pole-dostavaji-barvu.html