Fejeton

Co nám vzkazují v lidových písních?

Píseň řekne všechno. Foto www.bojkovice.cz

Náš pan prezident T. G. Masaryk kdysi pravil: "Ku stáru přemýšlím v dialektu mé rodné obce." Dialekty mizí, ale nic nám nebrání zaposlouchat se, co nám to vlastně vzkazují naši předkové. Možná bychom se mohli vyvarovat některých chyb, kterých se ve své bláhové neomylnosti dopouštíme. V textech těch starých písní cítíme, že naši dědové, pradědové, stařenky a tetičky měli stejné nebo podobné starosti, jako máme my. Snad nám to pomůže lépe se orientovat ve zmatení pojmů dnešní doby.

"Ach bože, prebože, kde sú můj tatíček? Už na něm vyrostl zelený trávníček."

Lidská závist, prastaré téma: "Keby ně pán bůh prál, jak ně ludé prejú, už bych dávno ležál pod tú černů zemňů." Ne vždy jsou verše takto smutné. Jsou i obyčejné, civilní: "Dala sobě v Holešově panna šíti střevíce, aby měla do kostela, ale také k muzice." Mnohé lidové písničky jsou ale plné radosti z úrody, z přírody, z rodinného soužití, velikou roli hraje láska: "Daj ňě, bože, synka, co na husle brinká, co bych sa napila červeného vínka." Ale ne vždy to s láskou končí dobře. Nejhorší je tvrdé, drsné odmítnutí: "Nechoď ty k nám, ledajaký chlape, šak ti smrďá starým sýrem gatě." Jiné texty jsou rozmařilé až frivolní, lechtivé. Na Horňácku říkají ščeglivé. Některé jsou veřejně obtížně publikovatelné, snad až po desáté večer. Tak jenom jeden výsměšný: "Na kopcu stála, pěkná sa zdála jako květ. Když sem k ní prišel, sopel ji visel po loket."

Finanční problémy ve školství? Na toto povolání doléhají po staletí, jsou datovány už od dob Marie Terezie: "Rektoři sú hodní lidi, mají psoty dosti. Rektor chodí oškubaný a učitel bosky."

Nyní aktuální sexuální výchova? Téma trvalé a stále chytlavé: "Nechytaj mňa za kolena, tam je mnoho kosti. Pojď ty vyše, eště vyše, přijdeš do radosti." Nebo: "Jakživa sem neviděla takového ptáčka, měl velikú holú hlavu, žádného zobáčka." Třeba také: "Má milá rozmilá, roztahni kolena. Pusti ňa mezi ně, budeme rodina." "Vrbecká děvčata, kde je vás víc, všecky vás postrkám do nohavic." Tetování či všelijaké módní dozdobování těla: "A ta pekná Katerina aj s tú našú Helenů, nechaly si vymalovat níže pupka jeleňů."

Častým tématem je vojna. Ta asi trápila naše předky snad nejvíce: "Narodil sas, Janko, v nešťastnú hodinu, pošlú ťa do vojny a tam ta zabijú. Zabijú ťa Turci, v kopytoch roznosá, krev s tebja poteče ta jak z trávy rosa." Věčná touha po sociální rovnosti. Heslo francouzské revoluce Rovnost, volnost, bratrství, to je téma věčné a nezničitelné: "Keby já pil, ta jak jiní pijári, sedel bych si do hospody s masári. Ale su chudobný, nejsu já jim rovný, oni by ňa vyhodili z hospody…" "Když sem sa narodil, už sem byl bohatý, takú sem měl jak císar pán dírečku do riti." Potíže se nevyhnuly ani cestám, i když svět byl bez automobilů. Někdy jsou to zprávy jak z černé kroniky: "Sládečkovy koně, to sú bože koně, zabili Kučeru, když vozili hnoje. A ty jeho děti troma radma stály a tak naríkaly, jak by husle hrály."

A nakonec vzkaz pro všechny ty naše hamižníky, podfukáře, nepoctivé zbohatlíky, podloudné šejdíře:

"Až ty prijdeš před súd pánů pána, nepomože ti výmluva žádná. Nebe za peňáze není, tam je chudák cisarovi rovný."

A jeden verš na závěr. Obdivovaní ekonomičtí experti nevymysleli zatím nic moc nového.

"A pán nás sužuje, platu neulevuje, z roka na rok daněčky zvyšuje."

Tečka nakonec. Stále aktuální lidová moudrost: "Načo nám tituly, keď nie to v kebuli."