KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Na případu zadrženého čínského novináře Čchen Jang-Čoua se ukazuje bída zahraničního zpravodajství a publicistiky v českém mediálním prostředí.

Zatímco na jedné straně v českém mediálním prostoru funguje vcelku účinně primitivní antikomunistické strašení, založené na neexistujících hrozbách (KSČM je na míle vzdálena bojovné a totalitářsky založené straně minulosti, stejně jako je nám vzdálena i ona minulost a její praktiky), tak na straně druhé naše reprezentativní zpravodajská agentura předkládá víceméně tendenční zpravodajství o případu zatčeného čínského novináře a naše média ještě svými "kreativními" titulky onu tendenčnost dokonávají. Je to jedna strana téže mince.

Stručně zrekapituluji, o co jde. Jihočínský lokální deník The New Express otiskl od září 2012 do srpna 2013 sérii článků svého redaktora Čchen Jang-Čoua, které obviňovaly velkého výrobce stavebních strojů, polostátní firmu Zoomlion, z falšování ekonomických údajů a nafukování zisku. Firma se obrátila v září 2013 na policii se stížností a žádostí, aby zakročila proti novináři, který ji poškodil pomluvami (tuto konkrétní informaci uvedla agentura Reuters 1. 11. 2013). Policie začala po novináři, který se skrýval, pátrat a zhruba v polovině října jej zatkla. Krátce po Čchenově zatčení udělala redakce jeho domovského listu na čínské poměry nevídanou věc: Na titulní stránce otiskla výzvu, aby byl jejich kolega propuštěn. Tuto událost naše média skrze ČTK zaznamenala a některá interpretovala s uznáním (například Ihned.cz). Novinář se však poté objevil ve vysílání státní televize, byl ve vězeňském oděvu a veřejně se přiznal, že publikoval smyšlenky a omluvil se. ČTK a naše média ocitovala i jeho výrok "Chci uznat svou vinu a projevit lítost. Poškodil jsem firmu Zoomlion a také všechna zpravodajská média i důvěru, o kterou usiluje u veřejnosti. Udělal jsem to hlavně proto, že jsem toužil po penězích a slávě. Byl jsem zneužit."

Pokud jen trochu zapátráme na různých zahraničních zpravodajských serverech, získáme i přes určité čínské informační embargo obrázek, z něhož se dá leccos vyčíst o poměrech v Číně (jakkoli se měnících a liberalizujících), a pokud k tomu přidáme i vlastní znalost toho, jak fungují mechanismy totalitní moci, tak ubohost našeho zpravodajství až zabolí.

České pojetí novinařiny

Na serveru ČTK (www.ceskenoviny.cz) mají zprávy o celé věci tuto posloupnost:

1. Čínské noviny žádaly na titulní stránce propuštění novináře (24. 10.)

2. Zatčený čínský novinář ve státní televizi provedl sebekritiku (26. 10.)

3. Čínský deník se nakonec od svého zatčeného novináře odvrátil zády (27. 10.)

Tyto titulky v podstatě vypovídají celou dosavadní historii "korektním" zpravodajským jazykem. V podstatě však nic neříkajícím.

Zprávy ČTK jsou téměř výhradním zdrojem pro další média, počínaje deníky a týdeníky, konče Českou televizí. Úpravy textu bývají kosmetické, největší rozdíl (vklad) je v titulcích. Takže po první zprávě, že se list zastal svého kolegy, uvedl server Ihned.cz dne 24. října agenturní zprávu tímto titulkem: Jsme malý list, ale máme vlastní páteř, píší čínské noviny. Zastávají se zadrženého kolegy.

Když věci vyústily v zatčení a veřejné "přiznání", agenturní zpráva ČTK se rozšířila pod titulky jako třeba: Psal jsem lži, přiznal novinář. Deník vzal obhajobu zpět (Týden.cz, 28. 10.) nebo V Číně zadrželi novináře, který si pro slávu a peníze vymýšlel zprávy (Novinky.cz, 28. 10.). Zvláště poslední titulek v nejčtenějším internetovém deníku je ubohost sama. V celé zprávě o rozsahu zhruba jedné normostrany (30 řádků), která vyznívá v neprospěch novináře a činí z něj úplatného pisálka, jsou pak při jejím rozsahu pouze dvě věty, které naznačují, že v Číně jsou média pod přísnou kontrolou a že Čchen téměř s jistotou vypovídal pod nátlakem.

O čem se u nás nepíše

Už při letmém průzkumu vychází najevo, že může jít ještě o něco jiného - například o boj dvou průmyslových gigantů - Zoomlionu a společnosti Sany, které jsou také provázány vlivnými vazbami s vládní administrativou. O tom se psalo hned po zadržení Čchena v časopise Forbes. O problémech svobodných médií ani nemluvě. Vliv cenzury a stranických orgánů je takový, že záhy po "přiznání" bylo odvoláno vedení "neposlušného" listu a nahrazeno stranickým šéfem ve vydavatelské skupině, pod níž The New Express patří (viz Reuters). Nemluví se též ani o oficiálně nastoleném trendu přiznávání "nepravostí", které se při budování spravedlivého společenského řádu mohou přihodit, a ani o tom, že občas se přizná něco, co je nepohodlné, takže je potřeba dát dotyčnému odvážlivci za vyučenou. Vynucená veřejná přiznání, jež jsou charakteristická pro komunistické totality (u nás v 50. letech), jimž už mělo být oficiálně odzvoněno, se zřejmě dějí stále. A mohli bychom pokračovat.

Zrovna Čína je velké téma, které by se nemělo odbývat - nejen kvůli negativům, jež přináší doposud trvající totalitní vláda, ale i kvůli principielním společensko-ekonomickým mechanismům či posunům, z nichž lze ledacos užitečného vyčíst. A v neposlední řadě i pro svébytné hodnoty, jež jsou obrovské čínské kultuře vlastní a jež ji činí pro nás obtížně pochopitelnou. S českým mediálním zázemím však nemáme bohužel šanci poznat ani pochopit skoro nic. Nanejvýš naši vlastní povrchnost a předsudky.