Tereza Šimůnková
Ukázky básní z nedávno vydané sbírky Moje polednice (Literární salon, sv. 19, Praha 2013).
Nová Polednice
Tohle je sbírka plná násilí
nezvládnuté zloby
Veliký Odpouštěč se přiopil
malí jsou na odpouštění malí
já čekám čekám jestli povyrostu
na hrej si! tiší mě krásná paní
trochu se prospíš a když se vzbudíš slibuju
projedem krajinou na hořícím chvostu
Nic dlužna
Nožem do pochvy
jazykem do krku
pěstí po hubě
nejsi zrovna něžný
do prstenu prst
a prstem zčeřit oko
taháš mě jak fenu od jedné
popelnice romantiky k druhé
z pochvy nůž a z písku hlavu
na psa jsem zavolala rasa
Koleda pro pětiletou
Hody hody doprovody
pámbů vaří z kalný vody
tak koho máš radši
maminku
nebo tatínka
ano ano ne ne
prosím
ještě ne
Pánaboha posed
Pánubohu kručí v Jonášově břiše
na čekané okem malý černý střed
podívej se dobře asi ho máš taky
v sobě s chutí
zabíjet
na divých bárkách rudými moři
stehna zůstanou pevně semknuta
nepomůže lomcování vraty od obory
Adam ví svoje
žebroklad
je jak lunt můj pámbů je
za groš kudlou do žeber
takový dobrák takový hlad má
Adam: chci domů!
nepustím!
Tereza Šimůnková (1979) je novinářka se zálibou v cestování. Kromě rodné Prahy žila nějakou dobu v Irsku a Nizozemsku a procestovala jihovýchodní Asii. První sbírku s názvem Zmijí žena vydala v roce 2007 v nakladatelství Protis. Její básně, povídky a fejetony vyšly v Revolver Revue, Salonu, Mladé Frontě Dnes, Tvaru, Kulturních novinách, Psím vínu a dalších médiích. V roce 2008 byla nominována na Drážďanskou cenu lyriky. V roce 2010 získala měsíční stipendium na autorský literární pobyt v Brémách.