Pořádání konference o duchovních aspektech dějin a lidské existence podněcuje člověka k přemýšlení o řadě otázek, často velmi osobních a překvapivých.

Když jsem uvažovala o možné propagaci konference Růže a kříž v Evropě v levicově zaměřených novinách, bylo mi řečeno, že "levičáci" jsou neznabozi. Neznaboh, pěkné slovo. Jeho opakem by měl být asi nějaký znaboh na pravici. Což o to, takových zasloužilých znabohů by se dnes jistě našlo dost, jen pomni na církevní restituce, ale pořádného Neznaboha aby pohledal! Každý dnes vyznává nějaké to credo, ať už mu říká demokracie, občanská společnost nebo třeba fungující stát. Ale skutečný Neznaboh, který si nenechá jen tak něco nakukat a který není loutkou v rukou mocných nebo prostě jen ve vleku okolních názorů, takový je dnes už v Česku skoro na vyhynutí.

Jaká je vazba, je-li vůbec, mezi politickou orientací a náboženským přesvědčením? Říká se, že levicovost se nesnoubí se spiritualitou. Je otázkou, nakolik je to dnes ještě pravda a zdali vůbec kdy byla. Vždyť křesťanství je levicové od samého počátku, od Krista. Latinskoamerická teologie osvobození si to uvědomila a taky za to musela pykat jak ze strany pravicových vlád, tak Vatikánu. V Evropě to bylo nastaveno jinak. Katolická církev se často přátelila s režimy diktátorského typu pravicového ražení - Mussolini v Itálii, Hitlerovo Německo, Franco a Salazar ve Španělsku a Portugalsku až do 70. let 20. století. A buďme aktuální, v USA, nejvýznamnější velmoci dneška, má církev evangelická zas tradičně blízko k pravicovým republikánům.

V Americe Jižní mají evangelíci mnoho podob, politicky jsou obvykle spíš napravo a celkově jsou dosti vzdáleni rodinné komunitní náladě českých sborů. Bylo pro mě naprosto překvapivou zkušeností vidět v Brazílii tisícihlavý zástup evangelíků, jak se zvednutýma rukama a v lehce extatickém rozpoložení deklamují: "Jsem pouhý hříšník!" Tehdy jsem si uvědomila, jak se evangelictví může na různých místech lišit. Ostatně, ono to nebylo jednotné ani u nás za husitů... Jak se v tom vyznat?

Je třeba rozlišovat, jaké ideje stojí v tom konkrétním případě za jednotlivými ideologiemi. Jeden pojem, jako třeba evangelictví, katolictví, islamismus, pravice, levice, má na každém místě jiný obsah a jiný étos, podle historického kontextu daného do značné míry tím, vůči čemu se lidé vymezovali a v jaké byli pozici. Byl to mainstream nebo minorita? Je třeba přestat škatulkovat a mít odvahu hledat, o co se v daném případě skutečně jednalo. Jaká tam byla původní inspirace? Kdo ty myšlenky přinesl a jaká byla jeho životní cesta? Jaké jsou světlé a stinné stránky? Vždy se v zárodku najde něco dobrého a to zas v sobě potenciálně skrývá nebezpečí, že se to stane jednostranností, pokud je to přijato jako dogma.

Jako jednotliví lidé i jako lidstvo se v historickém vývoji pohybujeme v určitých cyklech - kosmických, planetárních, kulturních i osobních. Platí v nich mnoho zákonitostí - lze si všimnout akce a reakce, opakování, zrcadlení, různých metamorfóz. Jde vlastně o staré alchymické principy a záleží jen na nás, zda si je právě dnes dovolíme spatřovat. Nejedná se vlastně o nic jiného než najít střed mezi blouznivým snílkovstvím a suchopárnou racionalitou, jak to předjímalo už rosenkruciánství ve svém přístupu k poznávání světa. Tam šlo vždy především o vlastní pozorování, skrze které člověk dospěl k nezávislému myšlení. Učitel zde nebyl autoritou, která předkládá hotové pravdy, ale průvodcem a přítelem. K tomuto ideálu se vztahuje i konference Růže a kříž v Evropě, během které lze sledovat nesmírně zajímavé a nečekané souvislosti a poznávat jejich vliv na současnost.

Jak je to tedy s tím levicovým neznabožstvím? Myslím, že spousta lidí má dnes potřebu být nějak duchovně zakotvena a zároveň kriticky myslet a nebýt něčí loutkou. Spiritualita jako vertikála vlastně nesouvisí ani tolik s Bohem a božstvy, jako spíš se způsobem myšlení. S tím, jak přijímám, co je mi předkládáno k věření - a je lhostejno, zda na poli politiky nebo náboženství. Přijímám bezmyšlenkovitě hotové názory, nebo se snažím sám poznat a pochopit?

Takových Neznabohů s velkým N, jako byl třeba Ladislav Klíma, takových, kteří se ve svém zápalu o poznání nezaleknou žádného boha a žádné modly, těch je dnes u nás po levici i po pravici pomálu. Levicovost však, na rozdíl od pravicovosti, pramení v citu, je horizontálou, kdy sou-cítím s druhým. Ve skutečné levicovosti žije stále ještě určitý duch bratrství - a nemíním tím jakékoli partajnictví. Pokud jsem v úzkých a jdu za kamarádem "levičákem", předpokládám, že mě neodkopne. A soucit je snad ve všech naukách základním předpokladem jakéhokoli duchovního vývoje.

Proto si vůbec nemyslím, že jsou "levičáci" neznabozi. Jsou jen často ve vleku některých názorových klišé, těch cizích i těch vlastních. Sama patřím ke generaci Husákových dětí a dost dlouho mi trvalo - a potřebovala jsem k tomu procestovat půl světa - než jsem si svou bytostnou levicovost vůbec připustila. A ve spiritualitě mi rozhodně nebrání.

Pozvánka na konferenci:

Růže a kříž v Evropě

Otázky duchovní identity

Třídenní konference o naléhavých výzvách v Evropě ve 20. a 21. století

22.-24. listopadu 2013, Praha

Přednášejícími jsou Terry Boardman (Velká Británie), Markus Osterrieder (Německo), Richard Ramsbotham (Velká Británie) a Anežka Janátová (Česká republika), osobnosti, které se dlouhodobě zabývají duchovními aspekty dějin i života jednotlivce.

Jejich společným cílem je navázat na rosenkruciánský duchovní proud a v praktických příkladech ukázat, jak je možné samostatně zkoumat, co se odehrává na současném světovém poli. Kdo za čím stojí? Co tím sleduje a čemu - či komu - to vlastně poslouží? Jak odlišit konspirační bláboly od reality? Nezáleží jen na tom, jaká fakta jsou předkládána - podstatné je, že může každý pracovat sám a dojít k nezávislým závěrům. V druhém plánu jde o velmi osobní niterné setkání účastníků.

Pořadatelem konference je Anthroposofická společnost v České republice.

Další informace najdete na webových stránkách http://www.rose-cross.cz , kde se na konferenci také můžete zaregistrovat.