Krajina po volbách
Dříve se žehralo na zabetonovaný systém dvou velkých stran, které neustále sočily jedna proti druhé a v tichosti si přitom rozdělovaly prebendy ve státní správě. Obě tyto strany jsou momentálně v krizi a vynořily se strany nové. V Poslanecké sněmovně bude hned sedm malých stran, které se neshodnou vůbec na ničem, a vznikne-li mezi nimi nějaké spojenectví, bude ryze účelové, a tudíž zase nutně financované z veřejných peněz (otevřeně se hovoří i o možnosti, že se vůbec nepodaří sestavit funkční vládu a do roka budou volby nové). Tak už to v životě chodí, že když si na něco stěžujeme, vytrestá nás osud opačným extrémem.
Největším vítězem voleb je negativismus, který ve společnosti dominuje; přesvědčení, že cokoliv bude lepší než současný stav. Zvítězil pohled na establishment jako nepřítele; málokdo chce slyšet, že v demokratickém státě jsme za kvalitu politiků spoluzodpovědní i my jako občané a voliči.
Původně jsem se chystal psát analýzu volebního neúspěchu sociální demokracie, ale už je to zbytečné. Povolební "puč" jasně ukázal, že voliči jenom projevili instinkt pro mimořádně nezdravé poměry uvnitř této strany a také pro intelektuální nedostatečnost jejího vedení. Za kolegiálním vystupováním stranického vedení v kampani byla cítit faleš, stejně jako za sliby, že socialisté mohou přinést lépe fungující stát. Byli vnímáni jako součást systému, vždyť seděli v krajských a městských radách a nepočínali si výrazně jinak než pravicoví konkurenti. Do toho přišel právě v předvolebním období krach Dolu Paskov (vyvolávající otazníky ohledně privatizace Ostravsko-karvinských dolů právě za vlády ČSSD) i proces s Davidem Rathem, který pravděpodobně přijal úplatek, aby pomohl krvácející stranické pokladně.
Zmrtvýchvstání lidovců mělo také tu příčinu, že si dokázali udržet síť místních organizací. Strana je pořád vidět, v malých obcích je často jediná, kdo něco pro lidi dělá. Tohle ČSSD nevybudovala, byť na to měla více než dvě desetiletí. Pokud potkáte na venkově organizovaného sociálního demokrata, je to buď notorický kverulant, nebo čistokrevný kariérista. Sečteno a podtrženo: sociální demokracie prostě není dobrá značka. Lidé ji volí spíše s rozpaky než hrdě. Strana je spojována s konformismem a zároveň s neúspěchem, což je smrtící kombinace.
Nemá smysl zdůvodňovat volební úspěch hnutí ANO 2011 rozdáváním koblih. Nákladné kampaně vedly i strany, které naprosto propadly, ta Babišova měla prostě největší "drive". Výsledek voleb spíše vypovídá o hodnotovém posunu uvnitř společnosti, která je stále snadněji manipulovatelná, jak si navykla nahrazovat přemýšlení pasivním přijímáním profesionálně vyrobených sloganů. Představovat oligarchu jako rebela je logický nesmysl, ale zabralo to. Babiš samozřejmě není Belzebub. Je to produkt poměrů, které tady byly po roce 1989 nastoleny, v nichž je hlavním měřítkem pro cokoli finanční úspěch.
Výsledek je, že jsme na tom v roce 2013 stejně jako za první republiky. Českou politiku drží v šachu strana napojená na agrokapitál, takže hospodářská politika státu se řídí zájmy několika velkých hráčů (Jan Tesař v knize Mnichovský komplex vidí v agrárnících hlavní viníky zániku první republiky). Jen s tím rozdílem, že tehdy jsme skutečně byli zemědělská velmoc, kdežto dnes máme na místech úrodné půdy velkosklady, solární elektrárny či monokultury dotovaných biopaliv a potravinově soběstační jsme asi jako Špicberky.
Kdyby byl úspěch Babišovy strany pomstou venkova za léta přehlížení a pohrdání, dalo by se to ještě pochopit. Ale podle analýz volili Babiše také vzdělaní a majetní obyvatelé velkoměst. U nich bude důvodem nejspíš zmatenost: kdysi přijali axiom, že pravice rovná se prosperita. Realita je naprosto jiná, a tak mají jen dvě možnosti - buď si přiznat, že uvěřili nesmyslu, ale na to většina z nich nemá. Nebo vysvětlovat katastrofální výsledky pravicové politiky tím, že ji provozují nesprávní lidé, a v každých volbách hledat nové a tentokrát už správné realizátory starých receptů.