Hozená rukavice: Nepodmíněný základní příjem
V Evropě se rozbíhá kampaň, která má za cíl informovat veřejnost o potenciálním novém civilizačním kroku, o poskytnutí materiálního základu, který by člověku umožnil větší míru svobody při rozhodování o svých aktivitách.
V Evropské unii existuje institut Evropské občanské iniciativy, jímž lze Evropské komisi (EK) navrhnout ke zpracování právní předpis, o který občané usilují. V praxi to znamená, že když je něco vnímáno lidmi jako problém, tak lze ustavit výbor iniciativy ze zástupců nejméně sedmi členských zemí a zahájit kampaň na podporu návrhu řešení onoho problému. Pokud se následně v nejméně sedmi členských státech shromáždí během jednoho roku nejméně milion podpisů vyjadřujících podporu tohoto návrhu, tak jej výbor může předložit EK a požádat o zavedení právního předpisu, který příslušnou situaci řeší. V každé členské zemi je stanoven minimální počet občanů, kteří musí vyjádřit návrhu svou podporu. V České republice je to 16 500 osob. Bližší informace o tomto institutu, jakož i o probíhajících kampaních, lze získat například zde: http://ec.europa.eu/citizens-initiative/public/welcome.
Evropská občanská iniciativa za nepodmíněný příjem
Dne 14. ledna 2013 byl zaregistrován návrh Evropské občanské iniciativy za nepodmíněný základní příjem (NZP) a začala běžet roční lhůta pro získání podpisů. Během července už byly sbírány ve všech členských zemích EU. Nejvíce jich bylo získáno v Německu, Francii, Holandsku a Španělsku. V České republice jich je v současné době shromážděno zhruba 3500.
Tyto údaje čerpám z informací a materiálů poskytnutých na semináři, který k problematice NZP uspořádala v pondělí 23. září v Brně Masarykova demokratická akademie. Hlavním přednášejícím byl Marek Hrubec, ředitel Centra globálních studií při Filosofickém ústavu AVČR a Karlovy univerzity v Praze. Zcela zaplněná zasedací místnost na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity byla svědkem zevrubného představení projektu a také vzrušené diskuse.
Co je to NZP?
Na stránkách iniciativy za nepodmíněný příjem (www.vseobecnyzakladniprijem.cz) stojí definováno: "Každý občan by měl pobírat takový základní příjem, který by mu zajistil prostředky pro důstojný život. Kromě toho by mohl získávat další příjmy ze zaměstnání, podnikání, brigád, dávky a podobně. NZP tedy slouží jako materiální základ, který umožňuje svobodné rozhodování o vlastních aktivitách."
Myšlenka NZP vychází z ústavy, respektive z Listiny základních práv a svobod, kde se mimo jiné píše, že "každý má právo na život" a dále "každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost". Jedním z motivů zavedení NZP je rozšíření práva na život na právo na důstojný život.
Na stránkách iniciativy se dále píše:
"NZP je charakterizován pomocí následujících čtyř kritérií:
1. Všeobecný: V principu každý člověk, bez ohledu na věk, původ, místo bydliště či profesi, bude mít nárok na získání této finanční dávky.
2. Individuální: Každý jedinec má právo na základní příjem. Tento příjem není limitován jeho rodinným stavem či počtem členů v domácnosti. Zároveň s ním je mu svěřena svoboda a zároveň zodpovědnost - každý se sám za sebe rozhodne, jak s prostředky naloží.
3. Nepodmíněný: Základní příjem je považován za lidské právo, které by nemělo záviset na žádných podmínkách.
4. Dostatečně vysoký: Částka by měla zajistit životní úroveň, která bude v souladu se sociálními, ekonomickými a kulturními standardy společnosti dané země. Měla by zabránit chudobě a zdůraznit důležitost práce, která dosud nebyla oceněna mzdou za odpracované hodiny. Občanům tak dává příležitost více se zaměřit například na rozvoj komunitního života či podporu rodiny. NZP by nepřímo podpořil i větší zájem při rozhodování o celospolečenských otázkách."
Co je důležité vědět předtím, než se člověku v hlavě rozhoří mnohé palčivé myšlenky o této iniciativě? Předně, Evropská občanská iniciativa za NZP nepožaduje přímo přijetí nějaké právní normy. Požaduje "pouze", aby EK prozkoumala možnost jeho zavedení jako nástroje pro zlepšení současných systémů sociálního zabezpečení v zemích EU. Konečným cílem iniciativy pochopitelně je zavedení tohoto příjmu, ale současně je nezbytné nejdříve o něm veřejně informovat, diskutovat a integrovat jej do obecného povědomí.
Jaké povahy je myšlenka NZP?
Pro svou aktuální kontroverznost a na první pohled nepředstavitelnost je jasné, že jde o významný civilizační krok. Dle iniciátorů srovnatelný se zrušením otrokářství, ustavením všeobecného volebního práva nebo zavedením osmihodinové pracovní doby, které byly rovněž ve své době pro mnoho lidí nepředstavitelné. Jeho zavedení by mohlo být významným krokem ke spravedlivější a více tvůrčí společnosti, než v jaké dosud žijeme. Neboť - a to je každodenní realita, která se stále vyostřuje - tah za ekonomickým ziskem a zvláště pak uplatňování primitivního ekonomizujícího myšlení, jež se prosazuje v současném světě, je současně cestou k novodobému otrokářství, kdy lidé, aby přežili, jsou nuceni vykonávat práce v nedůstojném postavení a bez pocitu smysluplnosti. Také další aspekty lidské činnosti, jako třeba kultivování rodiny, vzdělávání, pečovatelské aktivity, rozvoj kultury a mnohé další jsou potlačovány, znevýhodňovány, či dokonce považovány za méněcenné - přestože pro zdravý rozvoj lidské společnosti by měl platit opak.
Pro ty ze skeptiků, kteří tuto myšlenku považují za nereálnou, chci jen uvést, že NZP už byl dle údajů Marka Hrubce například zaveden od 70. let v jednom ze států USA, na Aljašce, a je postupně zaváděn v Brazílii. Kromě toho se zkoumají jeho dopady na řadě míst a rozšiřuje se povědomí o této možnosti v mezinárodním měřítku. Vytvořila se celosvětová síť na podporu NZP Basic Income Earth Network, jejímž spoluzakladatelem je filosof a ekonom Philippe Van Parijs, který také přispěl textem do informační brožury rozdávané účastníkům brněnského semináře. V ní je též obsažena diskuse o celé řadě otázek, které tento nový koncept přináší.
Dějinná výzva
Koncept NZP je to dle mého názoru převratná myšlenka, která je založena na otevřenosti a nové etice, jež nadřazuje úctu k jednotlivci a vědomí společenství svobodných jednotlivců nad individuální sobectví. Která také hovoří jinak o smyslu práce než doposud - překračuje jednoduchou tezi "Kdo nepracuje, ať nejí". NZP také nutně vyžaduje i nový pohled na distribuci bohatství, které vzniká prací všech. Tomu všemu se jistě budeme ještě věnovat, neboť nebezpečí svého druhu sociálního inženýrství je tu značné. Zavedení NZP by také pochopitelně vyžadovalo změnu v pojetí státu a jeho fungování. Zní to možná nereálně, ale zas, není to dějinný podnět k posunu, k prohloubení lidskosti a ke svobodě pro všechny?
Každé velké světlo za sebou táhne velký stín, ale to nejde jinak - je nutno jej propátrat a reflektovat, tedy důkladně prodiskutovat všechny námitky. A to dříve, než převládne rychlý a "realistický" názor těch, kteří za takovým krokem vidí hned jen lenochy, příživníky a nepřizpůsobivé socky.