Sbalte si to, nebo sbalíme my vás
Reportáž z Přerova, který si rasistická organizace Čeští lvi vybrala jako místo svého pochodu "proti kriminalitě, porušování zákonů Policií ČR a za práva všech slušných občanů". Ve srovnání s pozdějšími demonstracemi a násilnostmi v Ostravě byla zanedbatelná. Ale také byla příležitostí k reflexi.
V Přerově se vlastně nic nestalo. Pochod byl pro nízkou účast zrušen, happening jeho odpůrců proběhl v příjemné atmosféře a za relativně hojné účasti místní romské komunity. Co z toho můžeme vyvozovat?
Když jsem v sobotu 21. září po poledni vyšel z haly přerovského nádraží, policie se teprve připravovala na obsazení města a Přerov působil velmi nehybným dojmem. Tento klid mi ještě dovolil myslet na to, proč je na nádražní pamětní desce vyryto tak neobvykle mnoho jmen. (Až doma jsem s překvapením zjistil, že se v Přerově v květnu 1945 uskutečnilo první české povstání proti nacistickým okupantům, které bylo poraženo a které bylo pravděpodobně spuštěno mylnou interpretací věty "Vůdce padl" z hlášení městského rozhlasu.) O hodinu později před jedním z domů obývaných většinou Romy už na trochu křečovité aluze nebylo místo. Nad městem hučela helikoptéra, k nádraží, na které měl za několik minut přijet vlak z Ostravy, spěchalo asi osm policejních dodávek a kamion s koňmi.
Poté, co jsme na chodníku před domem vyrobili transparenty, se několik z nás, kteří jsme přijeli z Brna, spolu s asi patnácti místními Romy rozhodlo přesunout na místo happeningu. Policie nám nabídla doprovod, který jsme akceptovali, načež nás po dvaceti metrech zastavila s příkazem se legitimovat. Romové to po chvíli dohadování odmítli a vrátili se zpět, my gádžové jsme mechanicky předali občanky. Poté, co si jeden z policistů opsal naše údaje, pokračovali jsme dál, zbylo nás šest.
S rozvinutými transparenty: "Rasismu se nepřizpůsobíme" a "Jděte dom. Uličníci" jsme po padesáti metrech narazili na další policejní hlídku, která nám trochu neobratně ("Sbalte si to, nebo sbalíme my vás."), ale nikoliv agresivně, oznámila, že se prozatím nacházíme mimo místo shromáždění, takže prý nemůžeme "pochodovat" veřejným prostorem s transparenty. Svinuli jsme je.
Na místo shromáždění jsme tak dorazili s mírným zpožděním. V rohu přerovského parku už stála asi dvacítka lidí, altán a v něm aparatura, která vyhrávala romskou hudbu. Po úvodním slovu místní zastupitelky, která hlasovala pro zákaz shromáždění Českých lvů, jsme zahájili čekání na pochod, jehož plánovaná trasa park lemovala ze dvou stran. Pokusili jsme se vyvěsit transparenty na živé keře tak, aby si je pochodující mohli prohlédnout, jeden z členů antikonfliktního týmu nám však doporučil, tedy přikázal, ať to neděláme, ať zbytečně neprovokujeme "kolemjdoucí".
Těžko říct, jestli provokace heslem typu "Čechy mechům!" není naopak nezbytnou součástí terapie, kterou by i přes své pobouření neměl takový "kolemjdoucí" absolvovat. Byli jsme nuceni transparenty vyvěsit sami pro sebe, což mi přišlo jako téměř dokonalá metafora nejen přerovské odpolední situace. Na jedné straně my, na druhé straně Čeští lvi a mezi námi velký a prázdný "většinový" Přerov, který v obývácích zaujímá svá soukromá stanoviska.
V průběhu několika desítek minut do parku přišli i Romové, kteří se kvůli legitimaci původně vrátili domů, a happening se postupně přeměnil ve skutečně důstojné odmítnutí idejí pochodu. Trochu se mluvilo, více se tancovalo, především se poslouchalo. Po asi dvou hodinách od začátku happeningu nám jedna z organizátorek oznámila, že pochod byl zrušen. Svolavatel shromáždění Českých lvů jej odvolal a jeho účastníci se přesunuli do blízké hospody.
Tato zkušenost neznamená, že se za týden nebo dva nemůže v nějakém jiném českém, moravském nebo slezském městě konat několikasethlavý pochod vyvolávající z neznalosti skutečných pramenů společenských problémů hesla nenávisti (v roce 2011 se v Přerově podobné demonstrace zúčastnilo dvě stě lidí, v roce 2009 sedm set). Vše závisí na tom, jak hluboce se nad sebou a svým vnímáním světa ona většina zamyslí. Někdo z účastníků protidemonstrace kritizoval skutečnost, že zástupce Pirátské strany si na happening přišel dělat volební kampaň. Já bych se naopak rád dočkal doby, kdy budou všechny politické strany takto vyzrálé a bude jim stát za to, aby na podobné happeningy posílaly své zástupce.