Vladimír Vokolek
Kolikrát vymřels v mrtvém jazyku,
sbíral se v báseň v živém básníku,
vyměnil jméno jménem
a přece v nevzkříšeném.
Kolikrát kostnatými písmeny
v člověka holou větu skloubený
vykřikoval jsi: Žiji, žiji!
A odmlčel se v poezii.
(Ve znamení ryb)
Ke komu mluvím dnes?
Bratři jsou zlí,
dnešní přátelé nejsou hodni lásky
STAROEGYPTSKÁ BÁSEŇ
Ke komu mluvím dnes
ptá se básník egyptské noci
prastarým jazykem se ptá
Záhadu jazyka jsme rozluštili
ale otázka hledá odpověď
a nenalézá
Ke komu mluvím dnes
ptá se ozvěna stejné noci
stejně vzdálených hvězd se ptá
Bratři jsou zlí… Člověk hledá bratra
a nenalézá
(Ke komu mluvím dnes)
Krásně mluvil, v krásný vzor vázal svou řeč
a je-li skutečnost tkaný koberec s krásným vzorem
i pravdu mluvil, ale co když nám krásně lhal?
Všechno se váže v dané slovo… Ale co tisíce
vyhynulých tvorů? Bůh s nimi slovo rozvázal?
Co národy Sumeru, Babylonu, Kréty, Troje
Bůh rozvázal smlouvu s jejich jazykem?
Co přesličkový les, přesmyčka v hádankách přírody,
kterou dnes čteme jako uhlí?
Co souhvězdí sedmi hvězd, které se seskupilo
ve Velký vůz dnes a zítra se rozkutálí
každým kolečkem jinam
Co Indián rozcházející se se svým kmenem
ne dobrovolně, ale větev po větvi osekaný
aby v plné míze ověnčil slavnost Božího těla?
A co miliony třísek, když se kácí les
pošlapané, smetené, spálené, ale též
do oka historie zadřené a oko pláče
vyplakat je nemůže
Tajemství uzlové řeči
o životě a smrti
jedno s druhým se proplétá
někdy jen lehce jako pestrá pentle motýla
někdy jak smyčka škrtí
Sotva postihneš nějaký význam
ale jen pro sebe, jenom v tvé mysli
už se rozvazuje a v jiné tajemství zauzlí
jako by se vysmíval každému významu
do bezvýznamnosti… A to nás bolí!
Nová přesmyčka smysl nepřesmykne
třísku do srdce zadřenou oko nevypláče
(Monology do telefonu)
Kain
Zatahuje se telefonní síť
každou čtvrt zvoní
pravidelně jako hodiny
někdy přeskočí jednu dvě čtvrti
aby mě ve spánku překvapil
vytočí data jeho smrti
Abel? Ne prosím tady Kain
Snad si mě uvědomil
na druhé straně
a zavěsil omyl
nevím už kolikátý
Ale dál se chvějí dráty
nesnesitelné napětí
zase mě čísla honí
Myslím si proklouznu
na dvě hodiny do kina
ale sotva se zhasíná
volají mě vlastně jeho
a já se musím zvednout
vysoukat se z dlouhé řady
navázat a
hned zase roztrhnout spojení
Abel? Ne prosím není tady
Pes není tak přivázaný
jako já k téhle šňůře
Myslím si zavěsím vyvléknu se
ale táhne se za mnou do bufetu
zamotá se s někým hloubě do řeči
sotva se utrhnu
navazuje v tramvaji přetrženou větu
Vyskočím na nejbližší stanici
z lokálu táhnu do lokálu
a když si myslím že jsem za
zatahá prudce
jako psa
zavrčím vztekle v telefonní budce
Jsem tu jen na zapření
Abela? Byli jsme dva a
Ne prosím není…
Ani já nejsem docela?
Co kdybych měl trvale
ťuk ťuk ťuk obsazeno
tadyhle v hlavní centrále
předstíral že jsem se spojil
donekonečna se vytečkoval
a mluvil a mluvil a mluvil
jakoby s ním… Ale on?
Slyším ho mlčet v obsazení
zatím co nepřetržitě drmolím
nezáleží na tom co –
srozumitelně proti mně svědčí
klade mi čárky, odděluje pauzy v řeči
protahuje ve volno - - -
Zase mi čísla škubou v obličeji
Dvě Sedm Tři Nula-Nula Pět
Teď Teď
Ale ne!
Co se to ne-děje?
Byli jsme dva a
Pořád mi ta spojka
cvaká v hlavě
automaticky spojuje
Abela prosím Abela!
Ale sluchátko je hluché
(Mezi rybou a ptákem)
Oidipús
Pokleká zbožně ke startu
zdvíhá hlavu napíná oči
nervy diváků k prasknutí
KDO JE KDO? Nikdo ho nezná
nemá tušení
Startér zdvíhá pistoli POZOR
TEĎ vyrazil prudce za zvukem
svého jména TEM PO TEM
freneticky vystřeluje stadion
stejně nabitý
jako pistole boha se stopkami v ruce
Něco se zase děje
Někdo zase BUDE BU
DE… ne nevydrží odpadne
dere se kupředu sprintem
jako by nevěděl že běží na dlouhé trati
ale už přebíhá jednoho po druhém VEDE VE
DE zvyšuje náskok
o celé kolo
už je zase v patách poslednímu
Tohle tu ještě nebylo
Nikdo nepamatuje
jedinečný fenomén
Určitě zlomí čas
Anebo vaz
Vždyť já ho znám
šeptá mi do ucha kdosi
nebo si to nahlas říká sám
a zapomíná že jsme si tak blízko
hlava na hlavě
naštěstí ho nikdo neslyší
nechce slyšet o žádné známosti
která by ho předbíhala
Čísla kol automaticky naskakují
na ohromných hodinách
jsme v posledním
prudce oddychujeme
řítíme se s ním
ještě třicet deset… Teď
skáče nádherným skokem do cílové pásky
Stadion burácí nadšením
Ale ten blázen pádí dál
do cílové pásky oči si zamotal
nevidí neslyší pádí dál
nikdo neví na čem je
co to má znamenat co se děje
lidé s otevřenými ústy
nemohou dál už popadnout dech
Pořadatelé pobíhají sem tam
rukama rozčileně mávají
ale co naplat
běží
na očích slepou pásku
snaží se protrhnout
zamotaný do cíle
sám pohyblivý cíl
ostatní závodníci za ním
závod se v honičku proměnil
nikdo už neví kde je
na kterém místě
No tohle je jedineč…
Stadion škytl smíchem
plácá se do stehen TEM PO TEM
Pořadatelé ztratili hlavu
jiné naskakují za plotem
TEM PO TEM skandují ten skandál
i za plotem
Nejvyšší čas
aby to skončilo
Bezhlaví bezhlavě střílejí
nabitými pistolemi po něm
ale patrony jsou slepé
každý výstřel novou
fraškou slepého startu
místo aby to skončilo
pořád to začí…
No už má dost!
Už ho spořádal duchapřítomný Pořadatel
jeden z těch kdo nikdy neztrácí hlavu
nohy mu podrazil vymkl ho z dráhy
ani se nehýbe
oči nepřítomné
když není po něm nadosmrti zchromne
Roj plášťů bělásků se k němu snáší
zamotávají ho do nekonečného fáče
jako by se zakuklil
Kdo to byl?
Všichni se rozcházejí
Hlavy seskákaly z plotu
Stadion je zase prázdný
Nikdo
nebyl kdo sliboval
šeptá mi kdosi
Ale určitě bude
Na shledanou příští neděli
(Mezi rybou a ptákem)
Tvář
Poutníku z daleké cesty
podobá se má tvář
tabulka z hlíny popsaná klíny
z fragmentů složená
ne celá
Zamyšlenou rukou snímám
nečitelný zlomek čela
klínové šipky ukazují k rozvalinám
starobylého města Ur
(Kroužení)