Kypr: Zrcadlo slabin evropské ekonomiky
V krizi kyperských bank nejde o záchranu Kypru, ale o záchranu Evropské centrální banky. Tento kolos stojí na hliněných nohách. A na deformovaném pojetí ekonomického myšlení.
I malá země jako Kypr je schopná položit na lopatky Goliáše. V noci 24. března 2013 se zachraňovala především Evropská centrální banka (ECB) a bylo zahájeno velké stříhání evropských ovcí. Politici se však dopustili kardinální chyby. Ztráta důvěry v bankovní systém je počátkem konce.
Evropská centrální banka má podle odhadu předního německého odborníka profesora Sinna vlastní kapitál ve výši 31 miliard eur. Byli jsme svědky, a naše peněženky to pocítily následně také, jak se roztočily tiskařské stroje. ECB totiž začala tisknout peníze na záchranu zemí jižní eurozóny. Ve formě úvěrů, pochopitelně. Ty nedostaly země na své hospodářské oživení, ale šly přímo bankám zadlužených zemí, aby tyto mohly zaplatit zejména německým, holandským a francouzským bankám. Úvěry, které ECB poskytla, však nejsou spláceny podle plánu, protože krize se ještě přiostřila.
V ECB tak vznikla odhadem díra ve výši 12 miliard euro. Jenom Kypr, co víme od analytiků Deutsche Wirtschaftsnachrichten, dal do záruky za poskytnuté úvěry velkým bankám státní dluhopisy ve výši 11,6 miliard eur. Konečně má i Evropa svou vlastní bankrotářskou akci jako Lehman Brothers v USA. Všechny důvody řízené insolvence a vyvlastnění úspor obyvatel jsou ze strany médií poněkud zmatené a zavádějící. Největší ryby jako ruští oligarchové se smějí a jsou dávno pryč, protože jejich bankám stačilo dát platební příkazy k převodu peněz jinam.
Vabank provozovaný ECB
ECB nakupovala státní dluhopisy a poskytovala zemím dodatečnou likviditu ve formě úvěru. Tyto země již nemohly získat likviditu na finančních trzích, nebo by ji získaly za lichvářský úrok. Kypr jí poskytl jako zástavu 11,6 miliard státních dluhopisů s tím, že stát tímto přebírá záruky, kdyby některá kyperská banka padla. V případě, že by Kypr vyhlásil bankrot, ukázalo by se, že ECB nakoupila místo cenných papírů šrot.
Že tak činí a porušuje svůj právní statut, je druhá věc. Teď se tomu ECB šikovně vyhnula. Dostane pravé peníze z Kypru, nejenom od různých podvodníků, kteří si tuto zemi vyhlédli jako ráj na zemi, nýbrž i od lidí, kteří si spořili třeba na stáří nebo vzdělání svých dětí, případně financovali provoz hotelu nebo restaurace. Jinak než jako velká bankovní loupež se to nazvat nedá.
Selhání politiky
Lze se ptát, proč se nepoužil při tzv. "záchraně Kypru" stejný scénář jako při neslavné "záchraně Řecka"? Kypr je malá země a tím, že stát převzal vlastně závazky bank na sebe, se vzdal ve skutečnosti své suverenity. A to je skutečný průšvih. Občané měli politiky vyházet z oken a měli okamžitě zavést novou paralelní měnu, aby se chod země nezastavil. Pak měli připravit novou ústavu jako na Islandu. Ve skutečnosti jen pasivně vyčkávali, až jim kat zvaný ECB a Trojka přijde podříznout krk.
Pokud by se Kypřani chovali jako Islanďané, zachovali by si svou tvář. Kypr jako svobodný stát už neexistuje. ECB vyřešila svůj problém, protože kdyby neprovedla tento zásah, smrskl by se základní kapitál této nejmocnější politické instituce EU z 31 miliard na 19 miliard. Evropské země by musely zase kapitál této banky doplnit, i kdyby se musely dál těžce zadlužit.
Suverenita země padla na oltář lichvářských bank
Evropský právní systém byl tak dlouho porušován, až se zhroutil. Porušení práva je pro Maria Draghiho, šéfa ECB, menším zlem než rozpad eura. Volný pohyb kapitálu je základním pilířem Maastrichtské smlouvy a je v ní výslovně zakázáno jakékoliv omezení volného pohybu kapitálu. Platí už pouze právo silnějšího. Právě to, na čem je celá Evropská unie postavena, se stává nyní jejím hrobařem. Zcela po právu.
O zachraňování Kypru být řeč nemůže, euro musí být udrženo za cenu nejvyšších obětí, a jak jsme již uvedli v minulém článku, počítá se s vyvlastněním 34 % finančního majetku evropských občanů (Boston Group Consulting). Přeřeknutí šéfa euroskupiny Holanďana Dijsselbloema před reportéry Reuters a Financial Times, dnes komentované ze všech stran, to jenom potvrzuje. Kdyby se totiž rozpadlo euro, nebudou nikdy zaplaceny přes ECB závazky z obchodního styku v rámci zúčtovacího systému Target 2. V případě Německa jde o astronomické částky.
Jde Německo proti Evropě?
Německo je kvůli Kypru a Řecku napadáno ze všech stran jako nový diktátor Evropy. Profesor ekonomie Juan Torres López napsal 24. března do listu El País důležitý a fundovaný článek Deutschland gegen Europa (Německo proti Evropě). Článek byl ovšem ihned stažen a je dostupný pouze v alternativních zdrojích. Autor si totiž dovolil příliš. Přirovnal metody kancléřky Merkelové (a tím spíše Schäubleho) k samotnému Hitlerovi. V článku autor kritizuje především německé banky a evropskou politiku jako jejich prodlouženou ruku. Toto propojení politiky a banksterů v pozadí je skutečně kolosální.
Média svým pánům také dobře slouží a pěstují všeobecný resentiment proti "Jihoevropanům" jako nespolehlivým, líným, co nejraději leží pod olivovníkem nebo popíjejí ouzo. Úspěšně napomáhají slovní asociaci − Rus, oligarcha, mafie, černé peníze, a ještě se snaží probouzet německou závist, když se zdviženým prstem prezentují studii německé Bundesbanky, podle které jsou Italové, Španělé a Řekové mnohem bohatší než samotní Němci. Bankovní krize potvrzují začínající rozvrat Evropy.
Ač má profesor López pravdu, jedna věc mu zřejmě uniká, nebo ji nechce vidět: Proč vlastně němečtí politici tak často jednají i proti zájmům svého lidu? Kdo ve skutečnosti diriguje Německo? Sjednocené Německo nemůže existovat mimo Evropskou unii. Pouze a jedině jako stát uvnitř EU, to je základní paradigma. Není svobodné, ani svrchované. V tomto kontextu je potřeba Německo vnímat. Do této pasti však byly vlákány skoro všechny země Evropy. Najde se jistě dost čtenářů, kteří zjistí, komu patří německé banky a přispějí k mírnějšímu a milostivějšímu pohledu na Němce jako největší evropský národ.
Proč padl Kypr a ne Lucembursko?
Kypr se stal pokusným králíkem bank napojených na krizový management Bruselu. Přece by nevybrali Lucembursko. Tam je HDP na hlavu nejvyšší v Evropské unii. Čím je tato země nejbohatší v EU? Zemědělství 0,5 % HDP, něco málo skomírajícího průmyslu a především přes 80 % HDP tvoří "finanční průmysl". Je to daňový ráj premiéra Jeana Clauda Junckera, bývalého šéfa EU. A tento pán se proslavil následujícím výrokem: Je potřeba zkoušet, co daňoví poplatníci unesou. Když to projde, jde se dál, krok za krokem.
Ve Velkovévodství lucemburském má sídlo 200 bank. Když to krachne, tak se 470 tisíc Lucemburčanů může tiše rozejít do Evropy. Ropná nebo plynová pole v knížectví objevena nebyla.
Ve dvou pokračováních analýzy nazvané ESM a EFSF: Kam zmizely miliardy na záchranu eura[1] jsme názorně předvedli, o jakou hru tady jde. Fakticky jde o největší bankovní loupež v historii lidstva. Dříve totiž neexistovaly sofistikované počítačové programy a internet a síla finančních trhů byla proti dnešku relativně slabá.
Dnes je na řadě Kypr, zítra země bývalého východního bloku. Václav Umlauf ve svém příspěvku srovnává Island a Kypr[2]. Kypřané jsou podobně jako Češi zlenivělí konzumním způsobem života a pravděpodobně i zmanipulovaní tím, co jim televize a média naservírují.
Hydepark na ČT 24 19. března byl názornou ukázkou, jak plýtvat penězi daňových poplatníků. Co jsme se dozvěděli od Petra Dufka, zástupce ČSOB? Jedna posluchačka se ho zeptala, čím jsou kryté úvěry, nevznikají peníze, které nemají krytí? Přišla šalamounská odpověď, že kredity "jsou kryty bankovními vklady". Moderátor se už na nic neptal. To je v kostce stav světové bankovní sféry. Nikdo se bankéřů na nic neptá a jejich instituce se stala příliš velkou na to, aby ji spravedlnost státu mohla postihnout (too big to prosecute). A pak jako daňoví poplatníci platíme skrze stát a EU jednu bankovní krizi za druhou.
Nezapomeňme, že v momentu, kdy dáváme peníze do banky, už nejsme jejich majitelem. Banka se stává naším dlužníkem a zaúčtuje tyto vklady, nikoliv majetek na stranu aktiv, ale jako závazek, jako dluh banky vůči nám. A jak může dluh krýt úvěr, čili další dluh? Kdyby banka měla svůj kapitál, své peníze a půjčovala je, to by účetnictví vypadalo jinak. Ale víme, že tomu tak není. V České republice jsme výjimkou. Podnikatelská aktivita je zde tak mizerná, že banky mají víc vkladů, než mohou umístit úvěrů v ekonomice. Proto ani nepotřebují využívat systém povinných rezerv jako v zemích, kde vkladů dost není a musí si půjčovat na mezibankovním trhu. Ale to jsme také již dříve popsali.
Finanční alchymie je něco, co se lidem těžko vysvětluje. Jsou většinou uzavřeni ve schématech dogmatického a nekritického myšlení, které do nich dostala vládní a oficiální média, ať už pravicová nebo levicová. Na VŠE se kritické myšlení rovněž nepěstuje. Jen se změnila ekonomická dogmatika z komunistické na neoliberální schémata.
Článek je se svolením autorky sestaven a upraven ze dvou původních textů publikovaných na serveru e-republika.cz:
http://news.e-republika.cz/article1610-Pro-padl-Kypr-a-ne-Lucembursko
http://news.e-republika.cz/article1622
[1] http://news.e-republika.cz/article1505-EFSF-a-ESM-Kde-z-staly-miliardy-na-zachranu-eura-ast-I&highlight=%22miliardy%20na%20z%C3%A1chranu%22
[2] http://news.e-republika.cz/article1603-Island-a-Kypr-stejna-bankovni-krize-a-dv-r-zna-e-eni