Čtenářský deník: Phil Marlowe jako sociální kritik
Raymond Chandler psal před 60 lety ve svých detektivkách o našem dnešním světě.
Raymonda Chandlera čtu nárazově, nepravidelně, ale zato pořád dokola. Jeho jiskřivé a šťavnaté čtení se neomrzí, a zvlášť když ústřední postava oplývá rysy, jež rezonují - nevím z jakých důvodů - s povahou čtenáře. Phil Marlowe je zvláštní chlapík, filosofující detektiv, který neumí - nebo nechce umět - chodit v byznysu. Věčně ve finančních problémech, není však schopen překročit určitou etickou hranici, aby si vydělal. Věčně víceméně koketující s alkoholem, který mu umožňuje snášet nervová vypětí, dobíjet si kuráž, ale současně i unikat před něčím - před čím nelze uniknout. Věčně dostávající rány a lekce od života, aby si zas příště naběhl… A proč vlastně?
Loučení s Lennoxem, které vyšlo poprvé v Británii v roce 1953, není obyčejnou detektivkou. Je považováno za jednu z nejlepších Chandlerových prací, v níž prosvítá i skeptický světonázor autorův. Tato kniha je hlubokou sondou do psychologie rozličných lidských typů a do mechanismů americké společnosti. Pro nás, čtenáře v socialistickém Československu, to bylo čtení o jiném světě, který jsme neznali a neuměli si představit. Díky polistopadovému vývoji, a zvláště pak určité vrstvě jeho politicko-ekonomických představitelů, promlouvají k nám mnohé pasáže z Chandlerových prací výmluvně, někdy až téměř prvoplánově.
V knize Loučení s Lennoxem je zápletka postavena na tom, že detektiv Phil Marlowe z nějakých vnitřních pohnutek pomůže Terrymu Lennoxovi, životnímu ztroskotanci, který tvoří manželskou zástěnu své rozmařilé manželce Sylvii. Ta je dcerou Harlana Pottera, nejbohatšího a nejmocnějšího muže ve městě. Pomůže mu utéci ve chvíli, kdy je Terry podezřelý z vraždy své ženy, ale Marlowovi se na tom něco nelíbí - a proto mu intuitivně pomáhá. Díky tomu se však dostane do soukolí nejen vyšetřovací mašinérie, ale i dalších více či méně temných mechanismů, které určují chod města. Významný advokát Endicott je za ním poslán, aby jej vytáhl z vězení a přesvědčil, aby od svého pátrání dal ruce pryč. Marlowe se postupně setkává s nejrůznějšími mafiány, zamindrákovanými policisty, ale i s relativně slušným policistou, poručíkem Berniem Ohlsem a také se samotným panem Potterem. V dialozích s nimi vyslovuje Chandler různé kritické názory na poválečnou americkou společnost, v níž se promítala poválečná skepse, antikomunismus i mechanismy liberální demokracie amerického střihu. Vybral jsem některé z nich.
Advokát Endicott (str. 44):
"Zřejmě si potrpíte na hrdinské výstupy," řekl chladně. "Musíte se bít o svá práva, vést řeči o zákonech. Jaké naivitě může člověk propadnout, Marlowe! Člověk jako vy, který by měl vědět, jak to tu chodí. Zákon není spravedlnost. Je to velmi nedokonalý mechanismus. Když se vám podaří stisknout ty pravé knoflíky a máte přitom štěstí, třeba se spravedlnosti dočkáte. Zákon nikdy nebyl ani nechtěl být ničím jiným než takovým mechanismem…
Milionář Harlan Potter (str. 183):
Nejsem veřejná osobnost a nechci jí být. Vždycky jsem úzkostlivě dbal toho, abych se vyhnul jakékoli publicitě. Mám vliv, ale nezneužívám ho. Prokurátor losangeleského okresu je ctižádostivý muž a má dost zdravého rozumu, aby si pro chvilkovou popularitu nezničil kariéru. Vidím posměch ve vašich očích, Marlowe. Zbavte se ho. Žijeme v systému, kterému se říká demokracie, vláda lidu prostřednictvím většiny. Ušlechtilá myšlenka, kdyby byla proveditelná. Lid volí, jenže partajní mašinérie nominuje, a aby byla partajní mašinérie výkonná, potřebuje vynakládat hromadu peněz. Někdo je musí nabídnout, a ten někdo, ať už je to jednotlivec, finanční skupina, odborová organizace nebo cokoliv, očekává, že za to na revanš taky něco dostane. Já a lidé jako já očekáváme, že nám bude umožněno žít ve slušném soukromí. Vlastním noviny, ale nemám je rád. Pokládám je za neustálou hrozbu tomu zbytku soukromí, který ještě mám. To jejich ustavičné štěkání o svobodě tisku neznamená nic jiného − až na několik čestných výjimek − než svobodu roztrušovat senzační skandály, vraždy, sexuální aféry, nenávist, osočování a propagandu politických a finančních skupin. Noviny jsou obchod, v kterém se dá vydělat na příjmech z inzerátů. Ty zajišťují náklad a jistě víte, na čem takový náklad časopisu závisí."
Vstal jsem a prošel se kolem křesla. Pozoroval mě s chladným zájmem. Zase jsem si sedl.
(…)
"Výborně, pane Pottere. A co z toho plyne?"
Neposlouchal. Mračil se na vlastní myšlenky. "Peníze se chovají prapodivně," pokračoval. "Jakmile se vyskytnou ve větších kvantech, jako by najednou měly vlastní život, dokonce i vlastní morálku. Zvládnout sílu peněz je pak neobyčejně těžké. Člověk je odedávna úplatný živočich. Růst obyvatelstva, obrovské válečné výdaje, nepřetržitý tlak lupičského zdaňování − to všechno jeho úplatnost zvyšuje. Průměrný člověk je unavený a ustrašený, a unavený a ustrašený člověk si nemůže dovolit ideály. Musí pro rodinu kupovat potraviny. Jsme v současné době svědky otřesného úpadku jak veřejné, tak soukromé morálky. Nemůžete požadovat nějaké hodnoty od lidí, jejichž životy jsou závislé právě na neexistenci těchto hodnot. Masová výroba hodnoty nevytváří. Nikdo je nechce − jsou totiž příliš trvalé. A tak je nahrazuje móda, výnosný podvod, vypočítaný na to, aby zboží co nejrychleji zastaralo. Masová výroba by nemohla prodávat své produkty příští rok, kdyby z toho, co letos prodala, neudělala něco, co za rok bude nemoderní. Máme nejbělostnější kuchyně a nejblýskavější koupelny na světě. Jenže v té krásné bílé kuchyni neumí průměrná Američanka připravit jídlo, které by se dalo jíst, a krásná nablýskaná koupelna je většinou jen schránkou pro deodoranty, projímadla, prášky na spaní a výrobky onoho obchodu s důvěrou, kterému se říká kosmetický průmysl. Děláme nejhezčí balíčky na svět, pane Marlowe. To, co je v nich, je šmejd."
Poručík Bernie Ohls:
"Prosím vás − copak se dá sto miliónů dolarů vytřískat poctivě?" řekl Ohls. "Možná, že si takovej hlavoun myslí, že má čistý ruce, ale kdoví kolik občánků ta jeho organizace přimáčkla ke zdi, kolika obchodníčkům podrazila nohy, takže svý hezký krámy museli prodat za pár šupů, kolik slušných lidí přišlo o místa. Akcie na burze se podvodně vyženou nahoru, někdo podmaže zástupce akcionářů a pětiprocentní střihači kupónů a velký advokáti dostanou sto dolarů palmáre za to, že shoděj prosazení nějakýho zákona, kterej si veřejnost vyžaduje, ale kterej se nehodí pracháčům, protože jim nabourává zisky. Velký peníze znamenají velkou moc, a velká moc vede vždycky ke zneužívání. To už je v samotným systému. Možná, že lepší systém není k mání, ale moje gusto to není."
"Vedete úplně rudý řeči," řekl jsem, jen abych ho popíchl.
"O tom nic nevím," řekl s opovržením. "Zatím si mě neprověřovali…"
(…)
"Nenávidím profesionální hráče a makléře," řekl tvrdě. "Nenávidím je zrovna tak, jako kšeftaře, co šmelej s drogama. Šířej nákazu, která ničí lidi právě tak jako drogy. Myslíte, že ty paláce v Renu a ve Vegas sloužej neškodný zábavě? Co vás vede, ty jsou tam pro malýho občánka, pro kořena, kterej by rád za málo víc, pro mládence, který se tam v sobotu staví s vejplatou a prošustrujou prachy na nákup v koloniálu. (…) Jsem starej, utahanej, uštvanej policajt. A mám vztek, žeru se vzteky."
Otočil jsem se a zadíval na něj. "Vy jste náhodou ohromnej policajt. Vážně, Bernie. Ale přesto jste úplně vedle. V jednom ohledu jsou všichni policajti stejný. Všichni hledaj viníka tam, kde není. Když chlap přijde při hazardu o výplatu, hned křičíte: zaražte hazard! Když se zkáruje, zakažte prodej alkoholu! Když někoho zabije v autohavárce, přestaňte vyrábět auta! Když ho natrapírujou s holkou v hotelu, zakažte souložení! Když spadne ze schodů, přestaňte stavět domy!"
"Vy přestaňte žvanit!"
"Prosím, klidně si mě umlčte. Máte na to právo. Jsem jen soukromý občan. Nechte to, Bernie. Gangstery, zločinecké syndikáty a party námezdných rváčů nemáme proto, že máme darebácké politiky a jejich šašky na radnici a v zákonodárných orgánech. Zločin není choroba, je to její příznak. Policie je jak doktor, který vám naordinuje aspirin na mozkový nádor, až na to, že policajt takovou věc léčí spíš pendrekem. Jsme velký, drsný, bohatý, nezkrotný národ a zločin je cena, kterou za to platíme, a organizovaný zločin je cena, kterou platíme za organizaci. Tak rychle se toho nezbavíme. Organizovaný zločin je jenom špinavý rub lesklého dolaru."
"A co je jeho čistej líc?"
"Nikdy jsem ho neviděl. Možná že by vám to pověděl Harlan Potter. Pojďte se napít."
Raymond Chandler: Loučení s Lennoxem. RIOPRESS, Praha 2003.