KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Připomínka inspirativního textu Jaroslava Langera, jednoho ze spoluzakladatelů Klubu angažovaných nestraníků v roce 1968. Pod názvem "Co by se mohlo stát a jak dál… na cestě k demokracii v ČR" je v něm shrnuta kritika rozdělení moci a perspektivy demokratického vývoje.

Nadcházející volby jsou opět příležitostí k řadě úvah a diskusí, co nám přinesou. O tom, co nám přinesou ti, co v nich zvítězí. Na okraji těchto diskusí se opět objevují zmínky o tzv. systémových změnách. Tedy o tom, co by bylo dobré změnit, i proto, aby očekávání voličů mělo naději na úspěch, jakkoliv třeba jen částečný.

Úvahy o tom, co by bylo dobré změnit - změnit i to, jak a proč své představitele vybíráme, nebo jak jsou pro nás vybíráni, a jak a proč je volíme, a to že jsou naše hlasy "přepočítávány" −, jsou předmětem dnes již klasické kritiky a řady návrhů co dál, opouštějících akademickou půdu a sílících v poválečných desetiletích tzv. západního světa. Tehdy ale naše společnost od této diskuse byla odtržena.

Těsně po listopadu 1989 Jaroslav Langer, právník, ekonom a politolog (1), jeden ze spoluzakladatelů Klubu angažovaných nestraníků (KAN), shrnul tuto kritiku pro své přátele z hnutí Občanské fórum (OF). Doplnil ji o své představy, jak a co změnit a jak změny realizovat.

Langerovo shrnutí je jedním z impulzů, které inspirovaly občanské politické hnutí S12 Spojení (http://spojeni.org/spojeni.html) kolem Josefa Mrázka - jednoho z jeho iniciátorů a, mimo jiných angažmá, dříve člena OF, jenž byl tehdy s Langerem v kontaktu. Toto hnutí zveřejnilo Langerův text na svém webu (2). Při debatách o publikaci tohoto a dalších Langerových textů ke 45. výročí jak založení KANu, tak srpna 1968, jsem se do textu ponořil, abych sepsal své postřehy jako příspěvek do diskuse "Co by se mohlo stát a jak dál… na cestě k demokracii v ČR".

Rekapitulace a kritika Langerova textu

Co se stalo a jak dál… K nové československé demokracii - tak Jaroslav Langer nazval svůj text napsaný v roce 1990 pro členy občanského hnutí OF. V něm popisuje a rozvíjí počátek snah a činnosti KANu v roce 1968, jak ukazuje následující citát:

"Základní myšlenkou Klubu angažovaných nestraníků (KAN) jako občanského politického hnutí (Pražského jara) bylo postupné vyřazení této ilegitimní hierarchické nadvlády partajní oligarchie vzrůstajícím počtem nezávislých poslanců v parlamentě a vlastním předparlamentním politickým životem občanské báze. Z jejich horizontálně (tj. bez nadřízenosti a podřízenosti - pozn. aut.) komunikujících politických klubů měly v budoucnu vycházet nejen impulsy a konkrétní návrhy na řešení společensko-politických problémů, ale také kandidáti na poslanecké mandáty na základě svých prokázaných odborných, tvůrčích a mravních kvalit.

Jejich politická práce, vykonaná v komunitě a pro ni a jejich nezávislost na hierarchicky a centralisticky strukturovaných organizacích, a ne vzestup na žebříčku funkcionářské partajní kariéry, je měla tedy kvalifikovat jako demokratické politiky, a ne jako profesionální bojovníky o moc."

Langer je inspirován levicovými ideály internacionalismu třicátých let ČSR svého mládí, pokračujících v ideálech tzv. Pražského jara roku 1968, tehdy počínajícího angažmá českých, moravských a slovenských občanů a osobností, dále svými zkušenostmi, představami a snažením o více demokracie v Německu: v jeho západní části, tehdejší SRN. Tam odešel v roce 1969, za počínající tzv. normalizace ČSSR, plně propuklé začátkem sedmdesátých let, kde v Bonnu žil se svou ženou a pracoval jako vědecký pracovník v tamní pobočce nadace Friedricha Eberta (jedna z tzv. "stranám blízkých" nadací, v tomto případě straně SPD, jeden z těchto politických institutů financovaných spolkovým státem, založených po válce se záměrem rozvíjet tehdy znovu vznikající demokracii). Jako občan se Langer angažoval mj. v hnutí Neues Forum (Nové fórum) a Mehr Demokratie (Více demokracie, s prvním názvem IDEE). Langer ve svém textu také předkládá lidem kolem OF návrhy, co a jak dál.

Silou Langerova textu je brilantní přehled - jak celkový, tak v jednotlivých hlavních prvcích/ aspektech - tehdejší soudobé kritiky již tehdy zastaralých hierarchických tzv. stranicko-parlamentních systémů, jako sloužících především, nebo dokonce výlučně, mocenským elitám a elitám v jejich pozadí. Dále ukazuje a probírá možnosti spoluúčasti občanů - viz např. citát v úvodních odstavcích.

Další prvky - jako např. úlohu volebních systémů, zkreslujících nebo dokonce (hrubě) porušujících zásadu "one man = one vote", sloužících udržení těch či oněch u moci - obdobně kriticky rozebírá v obšírnější publikaci Grenzen der Herrschaft: Die Endzeit der Macht-hierarchien (VS Verlag für Sozialwissenschaften / Westdeutscher Verlag, Opladen 1988 (3); česky: Meze nadvlády: Soumrak hierarchie moci).

Za slabinu českého textu z roku 1990 Co se stalo a jak dál... K nové československé demokracii, který je upraveným přehledem této jeho stěžejní publikace, považuji shrnutí Langerových složitých, kostrbatých, zdlouhavých, vyčerpávajících úvah a návrhů, jak organizovat občanské angažmá ve všech podrobnostech, které nejsou uskutečnitelné. Langer neměl prakticky žádné zkušenosti v práci s lidmi. Brilantní části textu jsou tak zastíněny. Představy jsou zčásti zřejmě založené na principech (odbojové) konspirace a obavách, aby se věc nevymknula z Langerových osobních představ, jakkoliv v principu dobře míněných.

Podle svědectví Langerových souputníků, spoluzakladatelů IDEE / Mehr Demokratie, kteří si jinak Langera jako jednoho z "ideových otců" velmi váží, tato stránka jeho bezesporu pozoru-hodné osobnosti vedla k Langerově zahořknutí a osamělosti - nesouhlasil s pluralitou a otevřeností hnutí Mehr Demokratie, což jej vedlo k řadě konfliktů s lidmi tohoto hnutí.

Myslím, že v tomto aspektu se Langerovi nepodařilo překonat dědictví jeho původu v jedné z (post-)monarchistických společností 19. a 20. století, značně určované vrchnostenskými strukturami moci. Onu část našeho společného dědictví, ne-li kořenů, kterou tak dobře známe - nejasné, zato o to silnější obavy a strachy vedoucí až k pocitům nemohoucnosti. Nebo "naopak", jako u Langera, k pokusům o "neprůstřelnou" obranu. Také ale vedoucích k nemohoucnosti, osamění, uzavření. A ústící v neschopnost spolupráce s ostatními. Co myslíte, milí spoluobčané: Je to zlý záměr jiných či dobrovolné vzdání se vlastních možností?

Ať už to bylo, jak to bylo, díky silným stránkám - zmíněné brilantní kritice hierarchie moci a systému jejího držení, pohledu na ni jako věc minulosti a "náběhům" k občanské spoluúčasti - patří Langerův text k těm, které inspirovaly iniciátory hnutí S12 Spojení.

.

---------

(1) Jaroslav Langer (1918-2008 nebo 2009), česko-německý právník, odbojář, ekonom, politolog, spisovatel a politik. Po srpnu 1968 odešel do exilu. Jeho pestrý a dramatický život je stručně shrnut na Wikipedii (http://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Langer). Zde se též lze dozvědět, že po listopadu 1989 navštěvoval Prahu a spolupracoval s představiteli Občanského fóra - mezi nimi s Josefem Mrázkem ze Středočeského OF. Jaroslav Langer byl členem kuratoria německé iniciativy Mehr Demokratie (http://www.mehr-demokratie.de), hnutí, které v roce 1988 pod prvním názvem IDEE spoluzaložil.

(2) Langerův text pod názvem Co se stalo a jak dál… K nové československé demokracii je k dispozici zde: spojeni.org/langer-90.pdf.

(3) O zbývající výtisky Langerovy publikace Grenzen der Herrschaft: Die Endzeit der Machthierarchien, věnované autorem, můžete požádat Coru Pfafferott nebo Ronalda Pabsta, Democracy International (mezinárodní dceřiná organizace Mehr Demokratie (mehr-demokratie.de) - kontakt: democracy-international.org > Who we are > Staff : democracy-international.org/staff.html

Děkuji Pavlu Holbovi - cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_Holba - za pomoc při vzniku tohoto textu.