Životopis
Strukturovaný životopis je můj vynucený koníček. Zpočátku jsem se mu bránil. Žil jsem totiž v bludu, že tak jako má každý pěšák ve své vojínské tornistře maršálskou hůl, každý psaný text, včetně profesního životopisu, by měl aspirovat na to, co umí krásná literatura; totiž překvapit, dojmout, potěšit svou myšlenkou i vnější podobou jejího ztvárnění.
Z toho mě však vyvedla praxe.
"Stáhni si z webu strukturovaný životopis," řekl mi direktivně kamarád, když jsem po čtyřech letech (bez diplomu) vyšel z vysoké školy a sháněl se po zaměstnání. Tak se z kolonek "Pracovní zkušenosti", "Dosažené vzdělání", "Doplňkové vzdělání", "Jazykové znalosti" a "Vlastnosti a zájmy" stali mí nerozluční průvodci labyrintem života, s nimiž jsem se spřátelil do té míry, že mi později byli svěřeni jako nástroj, jímž jsem své svěřence z domu pro muže bez domova uváděl zpátky do života. I suché kolonky se totiž nakonec podobají literatuře v její zásadní výhodě a současně nevýhodě; i ony požadují, aby pro ně byl z mnohovrstevnatého života učiněn jasný a jednoznačný výtah a výklad, jehož autorem má být sám uchazeč o přežití.
Například kolonka "Pracovní zkušenosti". Každý, kdo někdy (zvláště v posledních letech) pracoval v redakci, ví, že tam všichni musejí dělat všechno. Vzhledem k tomu, že se v mém profesním životopise vyskytuje sedm redakčních úvazků, mám v případě, že se jedná o místo redaktora, sedminásobnou redaktorskou praxi, v případě, že chtějí korektora, sedminásobnou korektorskou praxi, chtějí-li překladatele…
Anebo taková kolonka "Doplňkové vzdělání", která většinou zeje opuštěností a prázdnotou, aniž by to komu bylo líto. Kdo z nás v oboru svého zájmu neabsolvoval nějaký kurz, školení, nebo alespoň poučení? Stačí se jen rozpomenout a celý pododdíl "Vlastnosti a zájmy" (v němž pro formu ponecháme závodní tancování rock´n´rollu a jógu) se bez špetky lži může přesunout do "Doplňkového vzdělání".
Větší problém zpravidla skýtá kolonka "Dosažené vzdělání". Jedna paní personalistka, která měla zájem o mé služby, si jednou dala tu práci, a aby zjistila, jak se věci mají, mi zavolala.
Dialog vypadal přibližně takto:
Personalistka: "Pan K? Dobrý den; já jsem X. z N. My bychom o vás měli zájem, ale potřebujeme si ujasnit, jaké máte vzdělání."
Já: "Ovládám na profesionální úrovni českou gramatiku a stylistiku, mluvím plynně dvěma světovými jazyky, se známkou výborný jsem absolvoval vysokoškolské zkoušky z českých a světových dějin, české a světové literatury, politické geografie…"
Personalistka: "To vše není třeba uvádět. Já se chci jen zeptat, jakou školu jste absolvoval."
Já: "Tento rok na podzim ukončuji diplomovou prací studium léčebné pedagogiky na Akademii sociálního umění, která je rovnoprávnou dceřinou školou vysokých škol v Basileji a ve Stuttgartu…"
Personalistka: "Dostanete z ní titul, který je součástí akreditačního systému českého ministerstva školství?"
Já: "Ne."
Personalistka: "To jsem chtěla vědět! Tak na shledanou."
Přes tyto nezdary jsem ale za dlouhá léta nabyl pověsti profesionála, s nímž se ve věci profesního životopisu chodí radit široká klientela známých. Předevčírem za mnou přišla moje kamarádka, maminka tří dětí, jejíž nejmladší ratolest zanedlouho opustí zákonný věk pro mateřskou dovolenou. Před ní pracovala na směny, včetně nočních, což je s funkcí trojnásobné maminky jen těžko slučitelná pozice, a proto se nyní v téže firmě snaží dostat na místo v administrativě. Dost jsem se podivil, že si mě za poradce ve věci profesního životopisu bere právě ona, neboť díky své vrozené inteligenci, spojené se zděděným selským pragmatismem, bývala v témže oboru jednou z mých nedostižných učitelek.
(Ač ve škole, kterou jsme spolu před lety studovali, získala akreditovaný titul a vykazovala v ní i nadprůměrný talent, v oboru se neuchytila a rozhodla se vzít méně kvalifikovanou práci v jiném oboru. Dříve než dané firmě ale zaslala profesní životopis, šla se do ní inkognito podívat. Když se vrátila, řekla: "Tam mě s titulem nevezmou. Kolegyně mi budou závidět a nadřízení se budou cítit ohrožení."
Načež si tentýž titul, jehož absence mně většinou brání získat zaměstnání, z profesního životopisu vymazala.
Přijali ji.)
Vše se ujasnilo, když jsem se dověděl, že se ke mně jde poradit pouze o finální grafické úpravě životopisu (v jejímž provedení jí bránila neznalost poslední verze programu Word, jejíž zavádění prokojila). Z jejích interních komentářů při úpravách životopisu vyjímám:
Dosažené vzdělání: "Jsem schopná se naučit úplně cokoliv."
Doplňkové vzdělání: "Ani jedno z těch školení není absolutně k ničemu."
Jazykové znalosti (když jsem jí radil, aby uvedla i polštinu, kterou ovládá slovem i písmem): "Polštinu zatloukám. Budou si myslet, že kradu."
Vlastnosti a zájmy: "Dám tam jenom plavání. Když napíšu pravdu, řeknou si: Ta dělá všecko, jenom ne práci."
Milá V., rád bych ti poděkoval, že jsi mi kromě dvou skvělých domácích buchet honoráře přinesla i námět tohoto fejetonu!
Autor je toho času nezaměstnaný.