KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Nestandardní opatření vůči ústeckému divadlu uprostřed sezóny nepřišla ze dne na den. Jsou výsledkem delšího vývoje, v němž se od sebe vzdalovaly postoje a představy politiků a divadelníků. Výsledný stav není dobrý pro nikoho.

Činoherní divadlo města Ústí nad Labem, o.p.s., známější pod dřívějším názvem Činoherní studio, se dostalo do popředí zájmu médií. Nikoli kvůli některé z provokativních a inovativních inscenací, které tento soubor uvádí (a že by to nebylo na škodu), ale ve chvíli, kdy se ocitlo na hraně své existence. Po rozhodnutí rady města na konci ledna o vyhlášení grantového řízení na peníze pro činohru na již započatý rok 2014 vypravilo divadlo svůj "pohřeb" a pozastavilo činnost. Likvidace zombie organizace mobilizující veřejnost je po měsíci již téměř jistá: dvacet ústeckých zastupitelů 3. března rozhodlo o tom, že Činoherní divadlo příspěvek od města nezíská a zároveň ztrácí pronájem městské budovy ve Střekově. Proti usnesení jako jediní hlasovali zastupitelé ODS (1). Město zároveň rozhodlo o zřízení (staro)nové příspěvkové organizace Činoherní studio města Ústí nad Labem.

Jako ti citlivější a extrovertnější z české populace si divadelníci své emoce nenechávají pro sebe, nestáhnou se do ústraní, když je něco ohrožuje. Využívají veškeré své exprese, umu, umění, křičí do světa, bijí na poplach, oblečou se do masek, vyrazí do ulic. Ale také se učí - mobilizovat svůj sociální kapitál (činohra Národního divadla, Dejvické divadlo, Magdalena Kožená), pilovat racionální argumentaci, používat výkonové statistiky, prezentovat grafy, opravovat nepravdy radního města a předsedy správní rady Činoherního divadla Jana Eichlera. Ten opakovaně používal tezi o neexistenci vícezdrojového financování, případně o nízké soběstačnosti divadla nebo o nulovém posunu směrem k menší závislosti na městských financích. Ani jedno z toho není přitom pravdou.

Zápletka

Vývoj situace Činoherního divadla od konce ledna, kdy radní rozhodli o vypsání nestandardního grantového řízení a kdy soubor přestal hrát, respektive přemístil se do veřejného prostoru a bil na poplach, až do začátku března, kdy zastupitelé rozhodli o definitivním neposkytnutí dotace souboru, sledovalo mnoho médií a nemá smysl celou anabázi rekonstruovat. Došlo ke střetu dvou protikladných perspektiv, které lze jednoduše personifikovat, shrnout pod kategorie "divadelníci" versus "politici" (vedení města). Dalšími stranami jsou prostředníci a jiní politici, kteří se postavili na stranu divadla, ale ty ponechme stranou a stručně si představme pouze argumenty dvou hlavních stran tohoto konfliktu.

Argumenty "divadelníků"

(Zdroje: webové stránky divadla, vyjádření vedení a pracovníků divadla pro média, vystoupení veřejnosti na zasedání zastupitelstva města, veřejná diskuze v klubu Mumie)

- Vedení města nechtělo se zástupci divadla jednat.

- Rada města odvolala předchozí správní radu v září 2013, aniž o tom informovala vedení divadla a členy této rady a vysvětlila důvody tohoto kroku.

- Vedení města předem neinformovalo vedení divadla o svém záměru rozdělit prostředky na činohru v roce 2014 mezi studiovou scénu a činohru na velké scéně Severočeského divadla v rámci "grantového řízení".

- Divadlo mělo na konci ledna dostatek prostředků pouze na vyplacení lednových plateb (odesílány na počátku února), nikoli na platby za únor.

- Ředitel jednal na základě domluvy se zaměstnanci divadla.

- Osm milionů na studiovou formu činohry je částka, za kterou nebylo možné zaručit celoroční provoz divadla.

- Divadlo pronajímalo bar, ale město o tom vědělo. V každoročně prováděných kontrolách nebyla tato skutečnost nikdy vytknuta, ani na ni nebylo poukázáno.

- Divadlo zvyšovalo míru soběstačnosti, bylo úspěšné ve vícezdrojovém financování, posílilo produkční složku.

- Grantové řízení vyhlašované v únoru daného roku je nestandardní. Profesionálové na to vedení upozorňovali. Divadelníci vítali možnost včasného vypsání grantového řízení městem na následující roky (ideálně víceletý grant).

- Situace v Ústí nad Labem se liší od situace v Praze či v Brně, nelze sem přenést stejný model.

- Zodpovědný za situaci není jen ředitel, ale také členové správní rady.

- Divadlo nabízí kvalitní uměleckou produkci a obyvatelé města jsou na něj hrdí, jak se ukázalo ve výzkumu k nové strategii města. Kultura má multiplikační efekty, městu se vložené prostředky vrátí.

- Divadlo má více než čtyřicetiletou tradici, která se ocitá v ohrožení, divadlo dělají lidé.

Argumenty "politiků"

(Zdroje: webové stránky města, vyjádření rady města pro média, zápisy z jednání rady města, zasedání zastupitelstva města)

- Vedení města nemělo partnery k jednání. Vedení divadla bylo ve vztahu k městu neuvěřitelně liknavé. Nekonzultovalo dostatečně své kroky se správní radou.

- Předchozí správní radu v září 2013 rada města odvolala kvůli neplnění úkolu zajišťovat další zdroje financí a snižovat finanční závislost na městu.

- Divadlo mělo dost prostředků, aby zajistilo provoz až do března, kdy by získalo prostředky z přiděleného městského grantu. Město divadlu umožnilo odložit platbu nájmu na konec března.

- Divadlu stačilo málo k podání grantu - vyplnit tři strany žádosti - a získalo by 8 milionů Kč na provoz během března - podobně jako v předchozích letech.

- Divadlo se dozvědělo informace včas, druhý den po zasedání rady. Z důvodů transparentnosti a nemožnosti někoho svévolně zvýhodňovat nemohou politici své kroky připravovat společně s jedním divadelním subjektem.

- Vedení města nemůže soukromým subjektům každoročně přidělovat finance na provoz, musí dbát na transparentnost.

- Ředitel se choval nezodpovědně, když odmítl uposlechnout správní radu a podal žádost o grant. Následky ponese výhradně on jako statutární zástupce.

- Město nemá ani jako zakladatel žádnou povinnost vůči obecně prospěšné společnosti.

- Divadlo nemá zajištěno vícezdrojové financování.

- Vedení divadla udělalo manažerské chyby, uzavřelo hrubě nevýhodné, právně vadné smlouvy (například platilo 200 tisíc Kč účetní firmě, platilo pronájmy pokojů, baru).

- Vedení města apeluje na Ministerstvo kultury, aby zvýšilo příspěvky na regionální divadla.

- Část obyvatel nechce chodit na studiovou formu divadla, má zájem o činohru ve "velkém" divadle. Město chce tuto službu lidem nabídnout.

- Město si tradice Činoherního studia váží a hodlá ji uchovat. Zažádalo si o registraci ochranné známky "Činoherní studio".

Několik fakt k financování divadel

Divadelní činnost patří mezi veřejné služby, které jsou z podstatné části závislé na veřejných financích. To není české specifikum. Citujme z oficiálního Statistického účtu kultury:

"… finanční podpora, zejména pak oblastem tradičního umění (péče o kulturní dědictví, festivaly, soubory, divadla), je pro rozvoj kultury nepostradatelná. Tržní prostředí ji - v případě kulturních aktivit orientovaných spíše na publikum a návštěvnost, tj. jinými slovy na spotřebu v daném místě a čase - nahradit zcela jistě nemůže." (2)

Kraje a stát mají v České republice na financování divadel relativně malý podíl, což je dáno historicky procesem decentralizace a nízkým rozvinutím kooperativního financování (3). Výjimky představují dva kraje, které zřizují divadlo s vlastním souborem a které tedy na divadelní činnost přispívají podstatně více: Kraj Vysočina - Horácké divadlo (krajské město Jihlava přispívá minimálně) a Moravskoslezský kraj - Těšínské divadlo. Výraznější příspěvek na provoz přesahující 10 milionů Kč nacházíme dále v rozpočtech krajů Jihočeského a Plzeňského, které zřizují divadla bez souboru (Divadlo Oskara Nedbala v Táboře, Stálá divadelní scéna Klatovy). V Praze divadelnímu provozu významně přispívá stát prostřednictvím rozpočtu Ministerstva kultury, které zřizuje Národní divadlo, kolos s několika budovami a soubory.

V rámci celkových (kapitálové + běžné) výdajů obcí (mimo Prahu) v kultuře se výdaje na divadelní činnost mezi lety 2006 a 2010 snížily z 32 % na 27 % (4). Na divadelní a hudební činnost přispívají zejména větší města. Výdaje dvaceti největších obcí s počtem obyvatel nad 50 tisíc tvořily v daném období 85 až 89 % výdajů všech obcí na tyto činnosti. Divadelní činnost představovala významnou část - 44 % z celkových a 57 % z běžných - nákladů na kulturní činnosti (údaje za rok 2010 viz graf v obrázku nahoře). Průměrný výdaj největších obcí na divadla ve sledovaném období dosahoval 815 Kč celkových, respektive 749 Kč běžných výdajů na obyvatele (4).

Krajské město Ústí nad Labem s bezmála jedním stem tisíc obyvatel nebylo v rámci větších měst žádnou výjimkou. V roce 2007 zaznamenalo rekordní provozní výdaj na divadelní činnost - 810 Kč na obyvatele (databáze ÚFIS). To se změnilo v roce 2012, kdy tato podpora klesla až na úroveň 330 Kč na obyvatele a v roce 2014 by měly dle schváleného rozpočtu výdaje činit dokonce jen necelých 130 Kč na obyvatele města. Tento radikální pokles při zachování činnosti obou divadelních subjektů umožnil zejména majetkový vstup Ústeckého kraje do Severočeského divadla opery a baletu, s.r.o., v roce 2012.

Financování Činoherního divadla města Ústí nad Labem, o.p.s.

Přechod od příspěvkové organizace na obecně prospěšnou společnost z roku 2008 na rok 2009 provázelo krácení příspěvku od města o 1 milion Kč a zmenšení kmenového souboru o šest členů. Po třech letech fungování obecně prospěšné společnosti došlo v roce 2012 ke snížení příspěvku města o 500 tisíc Kč na 10 milionů Kč. V následujícím roce 2013 byl příspěvek opět snížen na 9,5 milionu Kč. Na rok 2014 město na studiovou formu plánovalo vynaložit 8 milionů Kč formou grantu. Město nabídlo divadlu možnost soutěžit o příspěvek na svou činnost, který byl o více než 30 % nižší než ten, který divadlo získalo v roce 2008.

Oproti tvrzení radního Eichlera byla zvýšena mezi rokem 2011 a 2012 (poslední dostupný údaj, výroční zpráva za rok 2013 zatím nebyla zveřejněna) nezávislost souboru na městských financích ("soběstačnost") o plných 8 % na 38,3 % (5). Snížení příjmů od města v roce 2012 vykompenzovala hlavně nejvyšší dotace z Ústeckého kraje, takže příjmy zůstaly přibližně na úrovni roku 2009. Dodejme, že podobné výsledky vykazují i renomované scény jako pražský Činoherní klub nebo Klicperovo divadlo v Hradci Králové, o.p.s., zakládané hlavním městem, respektive statutárním městem a krajem.

Náklady na činnost Činoherního divadla zůstaly přibližně na stejné úrovni, nikoli ovšem náklady osobní. Ty poklesly během čtyř sledovaných let o víc než 15 %, o bezmála 1,5 milionu Kč na 7,88 milionu Kč. Při přepočtu na jednoho zaměstnance vychází snížení na cca 3300 Kč měsíčně (včetně odvodů na sociální pojištění), měsíční mzdové náklady na zaměstnance divadla činí necelých 14 tisíc Kč. Počet 36 pracovníků je přitom opakovaně uváděn ve výročních zprávách jako minimální možný pro fungování divadla.

Výkonové ukazatele dokládají, že divadlo odehrálo přibližně stejný počet představení, počet premiér se dokonce zvýšil mezi roky 2009 a 2012 o jednu třetinu (ze šesti na devět). Z hlediska návštěvnosti byl nejslabším rok 2010 a na tento parametr by se vedení divadla mělo zřejmě zaměřit, stejně jako na možnost zvýšit cenu vstupného, které se pohybuje od 50 Kč do 180 Kč. Divadlo dlouhodobě plní výkonová kritéria stanovená Ministerstvem kultury v rámci Programu státní podpory regionálních divadel a orchestrů (od 2004). Tento program stanoví jako minimální procento soběstačnosti obecně prospěšné společnosti - divadla s minimálním počtem zaměstnanců 20 (minimálně 10 uměleckých) hodnotu 15 %. Státní podporu získalo Činoherní studio pokaždé s výjimkou roku 2007 (jako příspěvková organizace města) ve výši od 615 do 955 tisíc Kč.

Grant od města ve výši 8 milionů Kč na studiovou formu by znamenal přibližně padesátiprocentní nezávislost na městských financích, což za daných podmínek (místo, repertoár, kapacita hlediště, další zdroje financí a podobně) je zřejmě opravdu za hranicí reality. U divadel repertoárového typu se soběstačnost v zemích Evropské unie pohybuje mezi 12 a 20 % (6), podíl samotných výnosů divadla představoval přibližně 14 %.

Další 4 miliony Kč vyčleněné v rozpočtu města Ústí nad Labem na rok 2014 mají být určené na činohru v prostorách Severočeského divadla opery a baletu pro diváky, kteří nemají zájem o studiovou formu. Vedení Činoherního studia neuvažovalo, že by se o tyto prostředky mohlo ucházet.

Komunikace mezi vedením města a divadelníky ve slepé uličce

K ověření platnosti tvrzení, že divadlo nic nečinilo ve vztahu k zajištění financí na provoz nebo že nekomunikovalo své dramaturgické plány, je možné vyjít z každoročních výročních zpráv. V nich se kromě financování a rekapitulace minulého roku také uvádí plánované premiéry a hodnotí se tvorba, existence subjektu a výhled do budoucna.

Zprávy dokládají, že vedení skládalo účty, udržovalo kvalitativní i kvantitativní výkony divadla na nadprůměrné úrovni i přes snižování městské dotace (na úkor platů zaměstnanců a jejich vytížení). Specifikem je, že se soubor neuchyloval ke krotké dramaturgii, podbízivé vůči konzervatismu obyvatelů měst, což bývá problémem některých městských divadel, která i tak zůstávají důležitou páteří a tahouny české divadelní sítě (7).

Za dané situace by se snad dalo očekávat, že město jako jediný zakladatel obecně prospěšné společnosti, který má obsazena místa ve tříčlenné správní radě, se bude snažit udržet dotaci ve stejné výši a dohlížet na zlepšování fungování souboru (například zvýšení tržeb). Nebo zavede důkladnější kontrolu, která pojmenuje případná pochybení managementu a povede k nápravě. Tento předpoklad nebyl v Ústí nad Labem splněn, vedení města trvalo na dalším krácení dotace a po nesplnění požadavků divadelníky se zastupitelé rozhodli, že společnost ponechají bez příspěvku a prostor, a tím ji zřejmě odsoudí k zániku.

Rozuzlení

Zajištění činohry v Ústí nad Labem ovšem politici svým obyvatelům slíbili a hodlají tak učinit formou návratu k době před pěti lety. Tedy obnově příspěvkové organizace "Činoherní studio města Ústí nad Labem, p.o.", která naváže na slavnou tradici s původní značkou (1). Možná nebo spíš pravděpodobně nakonec i s herci a dalšími pracovníky z původního Činoherního divadla.

Četla jsem, že někteří uvažují o určité historizující hříčce: co kdyby zpupný soubor, nevyslyšený městem, ale podpořený mnoha občany, divadelníky a odborníky (petice s více než 22 tisíci podpisů, prohlášení Vyjadřujeme nejvyšší pobouření) navázal na Kladivadlo? Tedy divadlo zaniklé na počátku 70. let pro "nesoulad se současnými požadavky na angažovanou tvorbu" (8)?

Hra je v pokročilém stadiu rozehranosti, ale její konec nemusí být nyní v dohledu a klíčoví aktéři možná zatím vyčkávají. Minimálně politické karty se budou míchat již letos na podzim. Ústí nad Labem jako krajské město Ústeckého kraje se potýká s řadou nepříznivých vlivů vyplývajících z restrukturalizace ekonomiky, s rostoucí nezaměstnaností, klesající atraktivitou regionu pro investory, nepříznivou vzdělanostní strukturou obyvatelstva. Kulturní nabídka (zvlášť pro mladší a vzdělanější generaci), image a atmosféra města ani mezilidské vztahy v kontextu jeho rozvoje nejsou irelevantní.

Slova čtyřicetiletého muže, obyvatele Ústí nad Labem, pronesená kolem jedné hodiny ráno 4. března na závěr zasedání zastupitelstva, to ukazují jasně:

"Neskutečně se ve mně mísí emoce, zažívám neskutečné smíšené pocity. Jsem skutečně zvědavý a nebudu vůbec předpojatý, co vymyslíte za nové činoherní divadlo. Já tam určitě půjdu, já nebudu protestovat tím, že tam nepůjdu a budu ho bojkotovat, aniž bych ho viděl. (…) Ale nevím, jestli do budoucna v tomhletom městě budu žít, protože to, co jsem tady zažil, takhle si představuji dobu, kterou už bych nikdy zažít nechtěl."

Odkazy:

(1) Zasedání Zastupitelstva Statutárního města Ústí nad Labem, 3.-4. března 2014. Přímý přenos.

(2) Výsledky účtu kultury ČR za rok 2010. NIPOS, Český statistický úřad, Praha 2011.

(3) Patočková, V., Čermák, D., Vojtíšková, K. (eds.) a kol.: Kultura v krajích České republiky. Sociologický ústav AV ČR, v.v.i., Praha 2012.

(4) Kameníčková, V.: Financování kultury na úrovni obcí. Nepublikovaná expertní studie pro Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.

(5) Výroční zprávy Činoherního divadla města Ústí nad Labem, o.p.s., za rok 2009-2012. Dostupné z: http://www.cinoherak.cz/index.php?part=divadlo&sub=promedia.

(6) Škarabelová, S.: Multiplikační efekty dotací do brněnských divadel. Dostupné z: http://kvf.vse.cz/storage/1180482866_sb_skarabelova.pdf.

(7) Šimek, Š. S.: Financování českého divadla, 2005. Dostupné z: http://host.divadlo.cz/box/doc/divadelni_systemy/financovani_ceskeho_divadla.doc.

(8) Dvořák, M.: Kladivadlo. Listování archivem divadla s ukázkami textů Pavla Fialy. "PAF!", Trutnov 1998.

Vyjádření Činoherního divadla města Ústí nad Labem ke krizi jsou dostupná z: http://www.cinoherak.cz/index.php?part=krize.

Vyjádření Statutárního města Ústí nad Labem ke krizi jsou dostupná z: http://www.usti-nl.cz/cz/seznamy-zprav/aktualni-informace/zastupitele-mesta-zridili-cinoherni-studio.html