Brambory
Jak jsem (ne)našel (ne)jen brambory.
Dnešní vyprávění začíná od titulní fotografie. Byla pořízena v Nové Vsi nad Popelkou, v jednom ze dvou sídel naší sociální školy. Stále se střídající tým studentů školy tam vede statek s polnostmi, na nichž pěstuje zeleninu, se sadem ovocných stromů a pastvinami pro koně, ovce a kozy.
Když jsme byli v prvním ročníku, naše třída byla jednou vyslána, aby vyplela bramborové pole na svahu za vsí. Protože jsme tam šli sami, strávili jsme asi hodinu a půl trháním stonků kytiček trčících z ornice - ale brambory jsme neobjevili. Nakonec jsme to ve stavu blažené vyčerpanosti vzdali, a já jsem tenkrát - díky pohotovosti spolužáka Ondry Němečka - získal obrázek, který mi už osm let čas od času dává sílu žít.
Když v roce 1938 Karl König odešel do Skotska a založil tam první podobný statek, skupina, kterou vedl, vypadala podobně. On sám byl dětský lékař, jeho emigrantský souputník Carlo Pietzner pedagog a dramatik, dalšími byli učitelé, úředníci či umělci vyhnaní z rodného Rakouska z rasových a politických důvodů. Vyzbrojeni tehdy pouhých patnáct let starou koncepcí biodynamického zemědělství a dvacetiletou praxí laických i profesionálních waldorfských pedagogů vytvořili nový způsob hospodaření, při němž se duše obdělává půdou a půda přirozeným způsobem bez pomoci syntetické chemie. Pozemek, na němž založili svůj statek, se jmenoval Camphill Estate, a způsob hospodaření, který na něm aplikovali, se stal základem dnešního biozemědělství.
Ještě dříve, než se oba tyto fenomény rozšířily po celé zeměkouli, se však aberdeenský Camphill stal v hladovějící Británii, sužované námořní blokádou a leteckým bombardováním, inspirací také jiné aktivity - zahrad vítězství. Ačkoli britská vláda dala Karla Königa jako emigranta, jehož aktivita jí byla krajně podezřelá, nejprve zatknout, později vyzvala obyvatelstvo, aby po vzoru camphillských začali na všech vhodných místech vysazovat ovocné stromy a na záhoncích před svými domy pěstovat místo květin zeleninu. Tento fenomén se tedy v Británii, a později i ve Spojených státech amerických, rozšířil jako první. A ačkoli později usnul, opět se probudil při prvních zprávách o krizi v letech 2007-2008.
Jedním z největších počinů této aktivity na světě, pohnojeným celospolečenskou nadějí po zvolení Baracka Obamy prezidentem, byla tehdy Zahrada vítězství na Capitol Hill, v čínsko-italské čtvrti v centru San Francisca, v níž místní pěstitelé postupně sami přijali řadu jak zemědělských, tak i komunitních prvků biodynamického zemědělství. Když jsem se ale před dvěma lety přišel na Capitol Hill podívat, řada pěstitelů už čelila žalobám, za nimiž stály monopolní tlaky zelinářských firem, a tak jsem si z bývalého společenství, s nímž v roce 2007 přišla místní sociální umělkyně Amy Franceschini, mohl prohlédnout už jen trosky.
Stará Evropa, matka unijní Severní Ameriky, je přece jen o něco moudřejší, a některé věci dělá opačně než její dcera (na rozdíl od ní podezřelého nejprve zatkne, a potom ho začne napodobovat). I proto se letos (tak jako každý rok) chystám raději na podkrkonošské stráně. Buďto na senoseč, anebo na brambory, které jsem se za ta léta naučil poznat i shora…
Komunita spravující náš školní statek však to, že ještě nestojí před soudem, nepovažuje vůbec za samozřejmé. I proto zve mým prostřednictvím všechny zájemce na Mezinárodní konferenci o souvislostech biodynamického zemědělství, která se u příležitosti 90. výročí prvního přednáškového cyklu o tomto alternativním zemědělském směru (byl přednesen v červnu 1924 na zámku v dolnoslezských Koběřicích) koná opět na zámku - tentokrát 19.-22. června v jihočeské Třeboni. Bližší informace o ní naleznete na internetových stránkách www.agroakademie.cz/trebon2014.