Ironický kouzelník
Jde o skutečné sebrané básně, nikoliv o přepis básní z dnešního pohledu autora, ani o autorský výbor. Sbírky jsou řazeny chronologicky, podle data vzniku. Grafická úprava knížky je solidní, a co je příjemné z hlediska čtenáře, nejde o těžký a rozměrově velký špalek, který lze těžko dopravovat do kavárny nebo třeba na lavičku v letním parku. Nejde ani o honosnou publikaci, kterou aby se čtenář pomalu bál vzít do ruky. Nejde o knížku pro bibliofily, ale pro ty, kteří poezii Petra Krále (nar. 1941) chtějí číst. Stojí to za to.
Čtyři sbírky, které obsahuje první díl Sebraných básní Petra Krále, pocházejí z období let 1961-1975, zahrnují tedy patnáctiletou tvorbu, dobu, na jejímž počátku bylo autorovi dvacet, na jejím konci čtyřiatřicet. Ediční poznámka začíná na straně 483, to pro představu o rozsahu tohoto svazku. V této ediční poznámce rozebírá či vysvětluje své básně a svou tehdejší poetiku sám autor.
Esejisticky se ke své tvorbě vyjádřil Petr Král mnohokrát, v tomto směru lze doporučit například jeho knížku Arco a jiné básně. Hlouběji se jeho dílem zabýval či zabývá Jan Štolba, tedy asi nejvýraznější osobnost v oblasti teoretického a kritického psaní o poezii v uplynulém čtvrtstoletí. Z mladších autorů o poezii Petra Krále několikrát psal s porozuměním básník Jakub Řehák. A pak jsou tu samozřejmě autoři ortodoxněji surrealističtí, kteří tvorbu Petra Krále jistěže ve svých reflexích nemohli pominout. Na nedostatek pozornosti v literárních kruzích si Petr Král rozhodně nemůže stěžovat. A tímto směrem zde odkazuji, pokud jde o podrobnější charakteristiku jednotlivých sbírek v prvním dílu jeho Sebraných básní obsažených. Všechny čtyři tyto sbírky už totiž vyšly v České republice tiskem. Sbírky Tyršovské přeháňky a Bar příroda samostatně a sbírky Železná neděle a Modré srdce společně pod názvem Chiméry a exil. Všechny měly v době svého vydání, která byla značně opožděná za dobou jejich vzniku, příznivý ohlas kritický i čtenářský. Nenosme tedy dříví do lesa.
Jak už jsem napsal výše, potěšující je, že Petr Král se rozhodl pro "klasické" sebrané básně. Na rozdíl od některých svých generačních vrstevníků, kteří zvolili vydání básní přepracovaných či vybraných. Petr Kabeš ve svých sebraných básních (čtyři díly vyšly v letech 1998-2002) sáhl k natolik závažným přepracováním svých textů, že vytvořil nové dílo, které čtenáři jeho dříve vydaných sbírek četli v této verzi poprvé. Ivan Wernisch zase v reprezentativním vydání svých vybraných básní (Příběh dešťové kapky, 2010) změnil původní vyznění svých publikovaných sbírek výběrem z nich. Pavel Řezníček vydal výbor ze svého díla tak nenápadný a stručný (Stroj na peklo, 2007), že běžný čtenář, pokud tedy vůbec někdo jako běžný čtenář poezie existuje, nejspíš vůbec nepostřehl, že jde o autorský výbor z celoživotní tvorby. Na rozdíl od Petra Kabeše a Ivana Wernische ale, pokud vím, Pavlu Řezníčkovi nikdo vydání rozsáhlejšího výboru nenabízel. Petru Královi se Sebrané spisy podařilo začít vydávat - a lze jen doufat, že jejich vydávání bude plynule pokračovat. Je to důstojné potvrzení významu básníkova díla. A to v důstojné fyzické podobě zatím prvního svazku, když o těch slibovaných se dá předpokládat, že budou vyhlížet obdobně.
Osobně ovšem dávám přednost tenkým knížkám, které obsahují jedinou sbírku. Je to uzavřený celek, který se od devatenáctého století zavedl a zatím funguje, ač historie básnické sbírky možná už spěje ke svému konci.
Alespoň velmi stručně něco k obsahu prvního dílu Sebraných básní Petra Krále. Zcela logicky jde o poezii více hravou a rozvernější noty, než jak tomu bylo v další básníkově tvorbě. Nacházejí se zde však i básně, které by autor mohl zařadit do svých mnohem pozdějších sbírek, aniž by to bylo čtenáři, který by jejich dataci neznal, čímkoliv nápadné. Datace v Sebraných básních ovšem uvedena je, a tak je možné číst v raném básníkově díle básně podivuhodně zralé, o kterých z pohledu současnosti můžeme říci, že předvídaly, co bude jejich autor psát v budoucnosti. Naznačených možností, kudy by se teoreticky tvorba Petra Krále mohla ubírat, leč neubírala, je ale v jeho Sebraných básních I celá řada. Napsal jsem do titulku této poznámky: "Ironický kouzelník". Takový je Petr Král svých sbírek z mládí. Ironie a skepse jsou základní pro celou jeho tvorbu, ale zde mnohem více než později "kouzlí" se slovy a také se nechává bezprostředněji "okouzlovat" skutečností světa či skutečností snu.
V době svého vzniku tyto sbírky vyjít nemohly, a jsou-li nyní "sebrány" do tlustého svazku a seřazeny podle času, ve kterém byly napsány, lze opravdu jen litovat, že nevyšly tiskem v tehdejším Československu. To byl osud velké většiny české surrealistické poezie v dobách totality, o niž se obraz české poezie doplnil teprve zpětně po roce 1989. Pro čtenáře té doby ovšem byla tato poezie nedostupná. Škoda, že v době jejího vzniku s touto poezií nemohlo souznít nějaké širší společenství mladých lidí přibližně stejného stáří jako autor, lidí, kteří poezii přijímají spontánně a žijí jí, než se zařadí takzvaně "do praktického života", v němž už poezie moc místa nemá. Na mladické okouzlení poezií mladého Petra Krále z doby, kdy tato poezie vznikala, tak dnes může vzpomínat jen velmi úzký okruh lidí. Sebrané básně I jasně říkají, že by bylo lépe, kdyby tomu bylo jinak a jaksi "normálně". Tyto básně byly veřejnosti zpřístupněny až od devadesátých let. A můžeme je číst dnes, v knížce dostupné u knihkupců a pěkně upravené. A jistě stojí za to se do té četby pustit.
Petr Král: Sebrané básně I. Větrné mlýny, Brno 2014.