Počteníčko: Slovácko je naším Žaponskem
Hroznová Lhota u Strážnice, Morava, 28. máje 1899.
Vážený příteli,
(…) Ráda bych s Vámi pohovořila především o této krajině, o Moravě. Mohl byste se stavě na zpáteční cestě zde; já bych tu na Vás počkala. A máte-li delší dovolenou, snad byste si i zde nějaký čas pobyl. Je zde překrásně. Slovácko je naším Žaponskem, a kdo to poznal všechno tak jako já, musí milovat tyto lidi. I Vám by byl pobyt na Moravě zdravý. Již jen počúvat tu krásnou řeč! Je pravda, že komfort je tu asiatský, ale jsou zde i malá lázeňská místa v okolí Kyjova, která jsou zařízena měšťanským pohodlím, a kdybych věděla, že se na své zpáteční cestě zde stavíte, dojela bych napřed někam Vám pohodlné místo vyhledat. (…)
Byl a jsem též v Uhrách (pozn.: na Slovensku) a poznala tam tesklivé duše a ještě tesklivější poměry. Bože, jak my tam doma všichni o těchto lidech málo víme! A přec, je-li na světě zajímavý lid, pak je to jistě zde. Nesmějte se mému blouznění, vím, že kdybyste to poznal, učiní to vše obrat ve Vašem srdci, jako to učinilo ve mně. Zde člověk přestane myslet o své vlastní bolesti; tu musí sdílet tu nezaviněnou mizerii ubohých uherských Slováků. Mně se tu stala příhoda, o které napíšu do některého listu feuilleton; tak mi to nedá pokoje. (…)
Hroznová Lhota u Strážnice, 9. 6. 1899
(…) ač je tu krásně, život tu není pohodlný. Je zapotřebí silné zdraví k poznání Slovácka. Proto radila jsem Růženě, aby napřed jela do některých lázniček se zotavit, posilnit a pak do Velké (pozn.: nad Veličkou). A totéž radím i Vám. (…) zdá se mi, abyste jel teď rovnou cestou do Alp a teprve na zpáteční cestě se zastavte zde. Až budete mít alpským vzduchem nervy posilněny, snesete pak lépe Slovácko, které je "etwas derb" svým pohodlím, ale posilní a pozdraví zas ty strany duše, které Alpy pozdravit nemohou. Zde na Slovácku není mnoho lesů, je to vinný kraj − mnoho slunce a málo stínu. Za to se tu pije takové víno, jako snad jen pijí bozi na Olympu. Ty samé stinné stránky zde má i koupání. Hroznová Lhota leží na rovině, na souši a chodím se koupat hodinu cesty do malé, mělké říčky. Těmto "vlnám" rozhodně zasnouben nejste, neboť tam by se ani dvouleté dítě nedovedlo utopit. Za to je ta voděnka čistá jako křišťál a plná pstruhů. A ticho zde nemám bohužel taky. Obývám pokojík čistý předobré ženy, která však má v podnájmu švadlenu a ta se mnou spí v témže pokojíku. Nebýt té krásy a té rozkošné zábavy se zdejším lidem, ani bych to nevydržela. Docházejí sem po celý den lidi, takž že někdy bych tak ráda psala, měla ticho a není to možné. (…) Jedna babka, súsedka, seděla tu půl dne a vyprávěla, jak prohrála proces. Nechci brát nadarmo jméno svatého Shakespeara, ale to její vypravování cosi takového připomínalo. Tolik grotesknosti a poesie, opravdové komiky v tom bylo, že jsem to musela poslouchat. Jak Vám charakterizovala advokáty a pány u súdu, to byste byl ocenil!
Refrain toho všeho: Kdo chce po Slovácku cestovat a užít své cesty, musí mít silné nervy a zdravý žaludek - a pak se s chutí pustit na cestu. (…)
Četla jsem jednou v jakési gramatice tu moudrost, že: kde lidumil plesá, tam básník pláče; není to tak docela pravda; o Moravě by se to mohlo skorem říci, ale s tou variací, že kde básník plesá, tam lidumil teprv pláče. Na místech, kam se sem dostala civilisace, je sice trochu více pohodlí, ale lid pozbývá naprosto vší zajímavosti, a tam, kde lid poeticky žije, bydlí a mluví, tam panuje velká opravdovost, mravnost, ale chudoba a ohromné násilnictví a utlačování tak zvanou lepší třídou. To jsou stinné, opravdu smutné stránky cestování po Moravě. Nikdy neviděla jsem tolik hrubosti, nízkosti a podlosti, jako v krajinách, kde již vládnou tyto vyšší vrstvy. Se zdejším lidem nakládají "lepší vrstvy" jako se psy. Není pak divu, že ti ubozí chudáci netouží po ničem tak, než aby se taky stali pány, když vidí ten pohodlný, líný život, tu vypasenou existenci zdejších pánů. Já zde teprv pochopila socialismus a krásné stránky anarchie a podíváme-li se jednou spolu do Uher, to budete koukat! Co lze poznat na Uherském Slovácku za jediný den, to je úžasné. (…)
Vy musíte tuto poetickou zem, toto naše Žaponsko poznat! Co nevidět zmizí to všechno. Ale napřed musíte být silný a hlavně mít v pořádku nervy. Ta jízda od dědiny k dědině po řebřinových vozech a poštách vyžaduje nervy silné jak provazy. K poznání Slovácka musí se chodit na svatby, k muzice, na pouti, na jarmarky; musí se člověk kutálet jako jablíčko na všechny strany. Nemyslete však, že u muziky je prach a špína jako u nás. Chlapci mají plné širáčky, napíchané muškátem a v šenku se pije víno, nebo kořalka. Byla jsem u muziky na svatbě v Mařaticích a mládenci mi přinesli vína v lahvi obalené kvítím a ověšené pestrými pentlemi! Řekněte mi, kdo by tu nepil? To jsou zbytky středověké chevalerie a pro takové věci dám si líbit spaní na tvrdé posteli, sdílím kvartýr s chudou švadlenou, jím svorky a šišky z černé mouky a zavírám oči nad všemi stinnými stránkami, které jsou též moravskou specialitou. (…)
Přátelsky Vám tiskne ruku Vaše
Z. Braunerova
P. S. Uprka Vás miluje a těší se na Vás.
Ukázky jsou z knihy Přátelství z konce století (Vzájemná korespondence F. X. Šaldy se Zdenkou Braunerovou). Melantrich, Praha 1939.