KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Americký cestovatel a reportér Richard Halliburton si vyzkoušel úděl trosečníka na karibském ostrově Tobago, kam William Defoe zasadil děj svého románu Robinson Crusoe. V roce 1929 už to ovšem nebyla žádná nehostinná džungle osídlená pouze kanibaly nebo piráty a Halliburtonovo dobrodružství mělo spíše recesistický ráz, jak dosvědčují ukázky z jeho deníku.

30. května

Já, ubohý, nešťastný Richard Crusoe, hnán mořskou bouří, nalezl jsem útočiště na tomto ostrově, zvaném Tobago. Všichni moji druhové se vzdálili, takže jsem tu zůstal sám samojediný.

31. května

Dvě hodiny jsem si rovnal věci do bambusových regálů a osm hodin se koupal v příboji na své soukromé pláži.

1. června

Zjistil jsem, že je třináct kilometrů od mého obydlí vesnice jménem Scarboro. Dostal jsem se do téže teprve dnes a zakoupil tam řadu věcí, nezbytných pro pohodlný způsob života. Nejdůležitější z nich byly, jak následuje: kočka, papoušek, bible a automobil.

Vrátil jsem se domů po soumraku a rozžehl lampu, abych si mohl říkat v čerstvě nabytém Písmu svatém. Začetl jsem se do žalmů a shledal je velice legračními. Ve zvláštní oblibě mám třiadvacátý, jediný, který znám.

2. června

Dnes je neděle, sedmý den v týdnu, který Robinson Crusoe světil coby den odpočinku. Já se však rozhodl jeho zbožné zásady prohloubit a odpočívat každý den.

3. června

(psáno 8. června)

Dopoledne jsem v člunu tři hodiny proháněl rybářský cajk. Dopustil jsem se idiotství a byl při tom prostovlasý a rovněž bez košile, z čehož jsem utrpěl od slunce úhonu v podobě bolestných puchýřů na kůži. Odpoledne jsem dostal vysokou horečku, která mě držela celý příští den v posteli. Málem jsem zahynul žízní, neb jsem byl na těle i na duchu tak zkroušený, že jsem se nedokázal přimět, abych si vylezl na kokosovník pro nápoj. Druhou noc mě vydatně osvěžil silný liják, takže jsem se nazejtří probudil sice zesláblý, ale živý.

5. června

Dnešek jsem věnoval procházce po horách. S ručnicí. Vystoupil jsem na hřeben, odkud se mi naskytl dokonalý výhled na oceán směrem k jihu a západu, a ježto zrovna panovalo jasné počasí, uviděl jsem zřetelně zemi vypínající se do velké výšky. Rozprostírala se od západu k jihozápadu ve značné dálce, která činila, jak jsem usoudil, přinejmenším patnáct námořních mil. Robinson Crusoe nevěděl, je-li to ostrov či pevnina, avšak mně není neznámo, že jde o ostrov Trinidad, neboť jsem tam zřetelně rozeznal tři štíty, podle kteréžto dominanty pojmenoval tento kout světa Kryštof Kolumbus.

6. až 9. června

Tyto dny jsem strávil výrobou šatstva z kozích kůží (na ochranu před sluncem) a nábytku do jeskyně. Po stránce krejčovské dopadlo moje oblečení na výbornou, ale poněvadž jsem materiál na ně zpracoval prostým sušením, páchne příliš kozinou a pobývat v jeho objetí není zrovna příjemné. Řekl jsem si však, že když ten smrad mohl vydržet Robinson Crusoe, vydržím ho i já. Nicméně tím, že zavedl takovou módu, se mi můj předchůdce nijak nezavděčil, neboť oděv z kozích usní je pro rovníkové klima ze všech nejnepraktičtější.

10. června

Jsem trosečníkem již dvanáctý den a kromě jednoho večera, v němž jsem si z bible přečetl několik žalmů, nezabýval jsem se zbožnými představami ani jednou. Pro toto lajdáctví mě lze jistě právem označit za velmi nepřesnou kopii Robinsona Crusoea, kterýžto byl muž bohabojný a hluboce věřící. Já jsem v teologii nevzdělaný až běda. Co jsem v tomto oboru získal prostřednictvím dobrých naučení od otce a z katechismu v presbyteriánské nedělní škole, to mi do letošního adventu z paměti docela vymazalo osm let prostopášného života mořeplavce.

Avšak v mé nynější úplné osamělosti mě pobožné myšlenky začínají znovu napadat. Mám nepochybně mnoho důvodů, uvědomuji si, být Prozřetelnosti vděčný, že mě umístila na tento půvabný a žírný ostrov, a nikoli do nějaké pusté divočiny.

Vyvodil jsem z toho důsledky a rozhodl se stát se křesťanem. Jakmile udělám za tímto zápisem tečku, ihned se soustředěně věnuji čtení bible aspoň hodinu.

11. června

Moje religiózní aktivita se včera večer setkala s úspěchem jen částečným. Otevřel jsem knihu knih namátkou a první slova, která mi padla do očí, zněla: Muž, z jehož by hlavy vlasové slezli, lysý jest a čistý jest.

Celý vystrašený jsem si rychle sáhl na temeno, ale shledal jsem, že zatím nemám k obavám žádný důvod.

A znovu jsem četl: Pojal pak Aron Alžbětu, dceru Aminadabovu, sestru Názonovu, sobě za manželku; kterážto porodila jemu Nádaba a Abiu, Eleazara a Itamara. Zakoktávaje se, klopýtal jsem dál: Ach, Obadiah zemřel, i Ezechiel zemřel.

Znechuceně jsem knihu odložil a poklekl, abych hledal útěchu v modlitbě. Jenže moje poctivá snaha dát se na dobrou cestu vzala opět zasvé: Přišel mě mučit Satan záplavou komárů, kteří se na mne vrhli tak krvelačně, že jsem se z kajícníka stal opět hříšníkem, který béře boží jméno nadarmo, nuceně se uchýlil do visutého lůžka a proti vyslancům pekel se zaštítil moskytiérou. Moje předsevzetí stran příkladného chování mě však ještě neopustilo, a proto jsem se pokusil v síti klečet, abych v této poloze prosil za odpuštění svých poklesků, leč Satan hamak nenápadně rozhoupal, takže jsem ztratil rovnováhu, spadl a hanebně si poškodil lebku, čímž se inspirace k jakýmkoli dalším věroučným výkonům na několik příštích dnů vytratila.

Richard Halliburton (1900-1939) je autorem cestopisných knih, v nichž popsal své neobvyklé výpravy na významná místa světa: přeletěl letadlem Saharu, proplaval celou trasu Panamského průplavu včetně plavebních komor, přešel Alpy v doprovodu slona jako Hannibal, vylezl v zimě na vrchol hory Fudži. Pobyt na Tobagu popsal v knize Za novými světy, kterou vydalo v překladu Jiřího a Slávky Poberových roku 1970 nakladatelství Svoboda.