A zase Strážnice
Největší moravský a celostátní folklorní festival opět nezklamal. Malá meditace nad jeho jistotami.
Strážnické slavnosti, jak zní jihomoravský opis Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici, se konaly už po devětašedesáté. Co o tom pořád psát, když je to už po tolikáté? A navíc, ve své podstatě pořád stejné. Lidová muzika, tance, kroje, vínko, pálenka, výrobky tradičních řemesel. Soutěž verbířů.
Jasně, že zjednodušuju, ale přesto - půjdu-li se jako obyvatel, řekněme Podluží, podívat na národopisný pořad o těšínském Slezsku, potěším se okem, sluchem, možná si řeknu, no, tenhle svatební obyčej u nás děláme jinak, hm, hm, nebo tento zas stejně! Běžnému obyvateli Brna nebo Zlína, byť i milovníkovi folkloru, se tu však otevírá pohled do jiného světa, v němž sám nežije a žít ani nemůže, i kdyby se hodně snažil. Páteční zkoušky souboru nejsou opravdovým životem v tradici. Mají jinou kvalitu, ale to sem teď nepatří.
Přestože zapálení folkloristé, autoři pořadů, mají jistě své představy o tom, kolik důležitých poznatků si divák odnese v paměti, skutečnost bude nejspíš jiná. V paměti toho zbude konkrétního asi dost málo. Už z prostého důvodu: Národopisných regionů s jejich zvláštnostmi a bohatou strukturou tradic je tolik, že člověk by musel mít hlavu jako slon, aby se tam vešel jen zlomek toho bohatství. V nitru diváka spíše utkví pocity a vjemy - barevnost, energie, kterou vyzařují písně, tance a lidé. Ne každý reaguje na všechno, různé povahy regionů oslovují i různé povahy individuální. A v posledku jde spíše o upřímnost a bezprostřednost projevu, které otevírají duši divákovu.
Hraje se, nerušit
Z toho mi vyplývá, že nakonec jde ve Strážnici vlastně především o to, aby to ti autoři a programová rada co nejméně komplikovali a co nejméně rušili svými teoretickými konstrukcemi, svou snahou něco někomu nutit. Poučovat, vzdělávat. A pokud, tak v přiměřených dávkách odměřovaných na lékárnických vahách. Spíše je tu důležité umění, a já vnímám, že v zázemí festivalu je tato tendence patrná, vytvořit prostor pro dění, pro spontánní vyjádření, pro napojení se na jakousi základní lidskou energii či tvořivé fluidum, které člověka vtáhne a už ho nepustí. Začne se zajímat. Bude se chtít vrátit. Plné pódium tanečníků v amfiteátru Zahrada při strážnické taneční session po hodině tak přirozeně pulzovalo, že jen díky disciplíně a umění těch, kteří je vedli, skončilo včas, aby se mohl odehrát další pořad. Přestože nejsem žádný tanečník, umím si představit, že se tímto způsobem dá protancovat noc. Žádné bláznění a vybíjení energie jako na diskotéce, ale důvěrné prožívání každé sebejednodušší taneční figury. A když máte ještě milou tanečnici… Víte, jak jsou některé tyto slovácké tance noblesní? Někdy mi připomínají až pohybové meditace.
Takže závěrem: Z určitého úhlu pohledu je žádoucí, aby Strážnice byla stále stejná a tím pádem - věčná. Proto se tam vracejí ti, kdož jsou jednou lapeni. V dalším stadiu pak začínají vytvářet společenství podobně postižených. I to je další důvod pro návraty. Pro ten pocit jistoty, který v dnešním hektickém a proměňujícím se světě chybí. Strážnice má vlastně do značné míry charakter rituálu. Tak jako každý den vychází slunce, po každé zimě přijde jaro, tak poslední víkend v červnu se koná Strážnice! A zase se potkáme: s písničkami, nádhernými kroji, s kamarády. Můžeme se tu i pohádat, to už patří k věci, v euforickém stavu se řeší kdeco. Ale myslím, že málokdo ze Strážnice odjíždí, aniž by si aspoň symbolicky s oponentem nepřiťukl. A za tímto gestem se skrývá - byť mnohdy přímo nevyřknuté - přání: Udobrime sa!
Letošní výročí
Ale přece jen není vše stejné. Letošek je Rokem české hudby a současně 160. výročí narození skladatele Leoše Janáčka. Programová rada se rozhodla tato jubilea reflektovat pořadem Květy nejen do herbáře, který byl hudebním putováním po stopách Janáčkových. Přesněji řečeno, vypravili jsme se do regionů, kde Janáček sbíral lidové písně či další poznatky o lidové kultuře. Od Slezska jsme s různými muzikanty a zpěváky prošli v podstatě celým moravskoslovenským pomezím se dvěma odskoky na Slovensko.
Další výročí se stalo základem pořadu, který vysílal v přímém přenosu v neděli dopoledne Český rozhlas Brno, Olomouc i Ostrava. Do přímého přenosu musíte vzít účinkující, kteří mají úroveň. Laureáti celostátní soutěže dětských zpěváků lidové písně Zpěváček (soutěž letos oslavila 20 let) jsou ideální volbou. Člověk žasne, jak stranou všech superstar vyrůstají osobnosti s přirozeným a mnohdy podmanivým projevem. Vztah k lidové písničce jim zůstane asi všem, ať už skončí jako učitelé ve škole, nebo u poštovní přepážky. Ale někteří z nich vykročí i jinam. Příkladem budiž třeba Klára Obručová ze Vsetína, která kromě toho, že je jedním z nejvýraznějších hlasů v lidové hudbě na Moravě, také zpívá s přehledem skvěle i jazz. Anebo Kristýna Daňhelová z Uherského Hradiště, v současnosti talentovaná studentka muzikálového herectví na JAMU.
Takové zpěváky musí ovšem doprovázet i odpovídající těleso, ve Strážnici to byl Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů a soubor Gaudeamus. Zde už překračujeme hranice amatérského festivalu směrem k solidní profesionalitě, přičemž z tohoto hlediska bylo v nejlepším slova smyslu lahůdkou vystoupení souboru SĽUK z Bratislavy. Jeho vtipné a virtuózní, mnohdy i dech beroucí taneční i hudební zpracování různorodých slovenských tradic má mezinárodní parametry.
Píšu především o tom, s čím jsem letos přišel do kontaktu, dalo by se jistě rozebírat mnohem víc. Navíc to pro mne není jednoduché, protože jako spoluautor jednoho z pořadů, toho janáčkovského, a současně rozhlasový redaktor jsem "ve střetu zájmů". Ale ať bych to bral z jakéhokoli pohledu, jedno je jisté: Strážnice je svět, v němž lze objevit a prožít různé typy pořadů, včetně komorních, zaměřených na historii či literaturu. Nebo lze prožít jen noc při muzikách pod obrovitými stromy v zámeckém parku. Někteří z návštěvníků si užívají atmosféru skanzenu a jeho programů a v podstatě jej celý víkend neopustí, protože jsou tam písničce (a mnozí i dobrému strážnickému vínu) nejblíže.
Kdo nezažil, neuvěří. Tak zas za rok. Už po sedmdesáté.
69. ročník Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2014 a 32. ročník folklorního festivalu Dětská Strážnice 2014, 26.-29. června 2014.