1913: Mnoho povyku - pro co vlastně?
"Povinná četba Středoevropanů." (básník Radek Malý) − "Kdy jindy než letos a kde jinde než tady ve střední Evropě. Už jen uvědomění si, kde a čím začal malér, který už sto let žijeme, byl letos můj tip výjimečně jasný. S tím, co specializovaným disciplínám notoricky schází, totiž s kontextuálním myšlením (a zároveň myšlením v osmi - a vícehlasém kontrapunktu), musel přijít až vědecký laik - spisovatel." (publicista a teatrolog Vladimír Just).
To jsou charakteristiky, které jsem si přečetl v anketě Lidových novin Kniha roku 2013 (LN 14. 12.) a které patřily knize Floriana Illiese 1913: Léto jednoho století, jež dostala celkem 7 hlasů a umístila se na 9.−12. místě. První titul - Zimní dvůr básníka Bohdana Chlíbce - získal hlasů 14. Vladimír Just přidal ještě Illiesovi pochvalný doprovodný medailon. Vypadá to, že máme co do činění s významnou a objevnou knihou.
V Německu se po vydání kniha stala bestsellerem, od kolegů publicistů z renomovaných periodik získal Illies pochvalné kritiky, vyzdvihována je jeho schopnost publicistickými prostředky postihnout zeitgeist (ducha doby) i jeho paradoxii (klid před "bouří", která vypukla v roce 1914; ostatně podtitul anglického překladu zní Rok před bouří). Zde je třeba říci, kdo je Florian Illies (ročník 1971). Dle dostupných materiálů víme, že vystudoval dějiny umění v Bonnu a v Oxfordu. Není tedy "pouhým" spisovatelem, jak uvádí Vladimír Just. Měl by mít docela solidní základy v oboru, jehož se jeho kniha hodně dotýká - tedy v dějinách moderního umění. Pracoval jako kulturně-společenský redaktor ve Frankfurter Allgemeine Zeitung a nyní je zaměstnán v týdeníku Die Zeit. Tedy v elitních německých periodicích. Proslavil se bestsellerem Generation Golf (2000), který reflektuje kriticky jeho vlastní generaci dospívající v 80. letech. Philip Oltermann v Guardianu (19. 7. 2013) uvádí, že obecně byla tato kniha vnímána jako dílo napsané pro trh spíše než pro literární kritiky.
A tak působí i kniha 1913. Je psána čtivě, krátké odstavce i citáty, trefné charakteristiky. Ale také setrvalá tendence ironizovat až zesměšňovat dobové aktéry. Oblíbeným terčem jsou Illiesovi postavy z jeho vlastního oboru - Franz Kafka, Robert Musil, Georg Trakl, Oskar Kokoschka, Gustav Klimt, Lovis Corinth, Rainer Maria Rilke a řada dalších. Básníci a výtvarníci to nemají u Illiese jednoduché, výčet informací a jejich jízlivé podání se v jejich případě pohybuje na hraně bulváru (autor například opakovaně připomíná, že Rilke přišel o panictví se starší proslulou freudiánkou Lou Andreas-Salomé či že žil z přízně obdivovatelek). Ale ani jiné celebrity neujdou Illiesově ironii (str. 77):
Albert Einstein, velký teoretik relativity, se ukazuje jako praktik reality. Roku 1913, kdy žil v Praze, se očividně vzdaloval své ženě Milevě. Už jí nevyprávěl nic o svých výzkumech, svých objevech, svých starostech. A ona mlčí a nechává to být. (…) A pak, onoho března 1913, Albert Einstein píše - stejně jako Kafka - dlouhé dopisy do Berlína. Na jedné návštěvě se zamiloval do své sestřenice Elsy, která je čerstvě rozvedená. A sděluje jí příšerné věci o svém manželství: už prý s Milevou nespí v jedné místnosti, ze všech sil se jí vyhýbá, protože je "nepřívětivá, zapšklá bytost", jedná s ní jako s úřednicí, kterou želbohu nemůže propustit. Pak zasune list do obálky a šup s ním na poštu - a tak pravděpodobně ve stejném poštovním pytli putují z Prahy do Berlína Einsteinovy a Kafkovy písemné lamentace vzdáleným, vytouženým ženám, Felici a Else.
Illiesova kniha se čte dobře. Až moc dobře na to, aby skutečně něco podstatného přinesla, krom více či méně zábavné snůšky drbů. I když, pár míst (a není to konstrukce o krátkém společném pobytu tří diktátorů - Stalina, Hitlera a Tita ve Vídni) naznačuje podstatné rysy doby (úpadek šlechty, duchovní manýrismus a vyhořelost) a při popisu incidentu v Zabernu zamrazí (str. 276−7). V tomto malém městečku v Alsasku-Lotrinsku, které od roku 1871 patřilo Německu, sídlila německá posádka. Německý velitel pluku se o francouzských civilistech vyjádřil jako o chamradi a svým vojákům dokonce řekl: "Na francouzskou vlajku se můžete vysrat." Místní občané proti těmto urážlivým výrokům demonstrovali, vojáci zasáhli silou a zavřeli ho do temného sklepa bez světla a hygienického zařízení. Velitel pronesl: "Pokládám za štěstí, že teče krev…Teď velím já a chci armádě zjednat respekt." V následujících dnech ještě krvavě zranil šavlí jednoho civilistu. O tomto konfliktu jednal Říšský sněm v Berlíně, je to událost, která ohrozila mír mezi Francií a Německým císařstvím jako žádná předtím. Jenže - agresívní velitel byl zproštěn viny a císař Vilém II. "na takzvané zabernské aféře nevidí nic skutečně dramatického a ráznému vystoupení německé armády víceméně přitaká. (…) Liberální Frankfurter Zeitung rozeznávají v takovém zproštění viny děsivé poselství: Občané utrpěli porážku. To je vlastně nejpatrnější znak zabernského procesu… Ve sporu mezi vojenskou a civilní mocí přiřkl válečný soud právo neomezené vlády vojenské moci nad občany."
Shrnuto: Illiesova kniha je zručně zkonstruovaným a čtivým - avšak duchem velmi omezeným - publicistickým průřezem jednoho roku minulého století, jenž předcházel vypuknutí první světové války. Ničím více nebyl, neboť na válku se zadělávalo už dávno. Marketingově je ale volba tohoto roku výtečný tah, zvláště pak v předvečer roku 2013. Kniha není ani kronikou ani zrcadlem střední Evropy, je sondou do jednoho z pater světa německé kultury s částečnými přesahy do francouzského kulturního okruhu. Ostatní doplňující jednotlivosti zvyšují spíše atraktivitu celku (mládí Louise Armstronga, "zakladatele" jazzu).
Více než o roku 1913 vypovídá kniha o autorovi a jeho (naší?) generaci. Jsme chytří, možná až moc. Ironií a posměchem zakrýváme slabost ducha a svou vlastní neschopnost utvářet alespoň zpola vědomě dějiny a kulturu. V relativním pohodlí a klidu současnosti nám uniká smysl pro podstatné věci a jsme unášeni trendy, jež mají základ v nejnižších patrech našeho bytí, kde se hromadí energie o nepředvídatelné potenci. Ale přesto si neochvějně myslíme, že jsme nad věcí.
Florian Illies: 1913. Léto jednoho století. Přeložil Tomáš Dimter. Host, Brno 2013.