Miroslav Černý
Ve snech
Často ve snech vídávám strom
ověšený useknutými pažemi.
Visí ledabyle,
jako by šlo o papírové fangle.
Vítr s nimi pohupuje,
takže obnažené údy do sebe narážejí
a občas se zaháknou ztuhlými prsty
– poslední podání ruky,
než se kůže a svaly promění
v nelidský ornament.
Bledý strom je celý zrosený krví,
krev stéká po uzlech větví
a plní polní brázdy.
Prší, je mlha, v koruně hnízdí
noci a ptáci.
Mytologická I
„Na slovech záleží,“ povídá stařec
a pak vypráví obludný příběh o sově,
která lidi i zvířata zabíjí tak, že je osloví
jejich pravým jménem.
Jen co své vyprávění skončí,
sfoukne svíčku a pošle nás spát.
Jenže než zaklapnou dveře, vidíme,
jak si přehazuje přes ramena plášť z peří
a s tlumeným zahoukáním
odchází do tmy.
Na zdi ještě chvíli ulpívá mastný stín
ve tvaru zobáku.
Mytologická II
Nejčastěji ji nazývají Matka mrožů,
jenom někdy, když si myslí, že neposlouchá,
o ní hovoří jako o „Té, která se ráda páří“.
Na zemi je nejstarší a svět si ještě pamatuje
projasněný a plný měsíčních příslibů, poddajný
jako mokrá hrnčířská hlína.
Je poslední, kdo mluví pradávným jazykem,
kterému lidé již tisíce let nerozumějí a mají ho
za melodie kalných vln a větrů od pólů.
Všude je doma, i když leckde na zapřenou.
V přestrojení navštěvuje příbytky lidí i zvířat
a uzavírá mezi nimi křivá spojenectví.
Muži se bojí, že je umiluje prudkostí malströmu,
ženy čekají, až jim bezprstou rukou prohmatá rodidla
a následně vyplivne slaný ortel.
Na dně nejhlubších oceánů zpívá o lásce,
ze spodních proudů nenávisti splétá naše osudy,
někde tam prostě je – v temnotě panuje.
Zase doma
Kuchyňská židle,
paže tmavooké ženy,
na klíně dítě, ona
před mnoha lety.
Odbíjí poledne.
Naliješ révu a mošt,
za oknem větev ořešáku,
v talířích po babičce
kaštanový krém.
Před domem zahrada,
na studni gramofon
s Ellingtonem.
Miroslav Černý (* 1977) je básník, prozaik, překladatel a vysokoškolský pedagog. Vydal sbírky Krajina v samotách slova (2005), Kámen Kondora (2007) a Runová haiku (2010); beletrizované cestopisy Africká pohlednice (2009) a Pátá rovnoběžka. Přírodní národy Asie, Afriky a Ameriky (2011); do češtiny přeložil Ságu o Hervör a králi Heidrekovi Moudrém (2009) a antologii indiánských mýtů Poselství prachu (2013). Působí na Filozofické fakultě Ostravské univerzity.