Zita Malaníková
Somnambul
Pokud nasněží do večera
Přijedeš…
Pokud nasněží do rána
Přijedeš
Budí mě kapky deště
dopadající na parapet
Zmoklý skřivan nevrže
i když je únor
A stejně přijedeš!
Na křídlech snu
Pozdrav slunci posílám
po bílém jeřábu
K oranžové kouli
na modrém koberci
letícímu
Sním si svůj sen
v krajkové košilce
V zahradě ticha
projdu skrz zrcadlo
zhmotním svůj svět
Písečné duny vzala si poušť
prázdnotu ohlodaných rybích kostí
vystřídá mír
Piano concerto
Rozeznívám ocelové struny
na ostrově Robinsona
Křídlo se lehce vznáší
nad mořem šumícím
Uvězněné slavíky vypustím k nebi
Slanýma rukama
V tempu zrychleném hladím
Nástroj
Hlouběji propadáme se
Odliv je blíž
Pěna, pěna, pěna
Lomené dráhy
Zkvašené duše
leží v trávě unavené
Zvedne vás někdo?
Uvěřily zlatému prachu
Pocukrovaná víra ztratila se
pod lavinou
Burácel hrom
do labyrintu dokonale utlumeného zvuku
kde nebije žádné srdce
V dálce slabě zpívají Sirény
a je jich pět
Zita Malaníková (*1972 v Uherském Brodě) je absolventkou divadelní vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, vydala básnické sbírky Hledání modrého květu a Putování za oázou.