Tak trochu jiné ohlédnutí za Ghettofestem 2014
Brněnský Ghettofest není jen pouliční festival, ale událost, kterou můžeme chápat jako hlubší sondu do historie jednoho místa a společnosti.
Území mezi ulicemi Cejl a Francouzskou s pupeční šňůrou jménem Bratislavská je v Brně často lidově nazýváno jako Bronx, ghetto nebo moderně "no go area". Byrokraticky bývá onálepkováno jako problémová či vyloučená lokalita. Všechny tyto přívlastky vyvolávají dojem čehosi nedostupného, neprůhledného, odloučeného a ve svém důsledku nebezpečného.
Rychlost a paměť
Pokud se však na to všechno zkusíme podívat trochu jinak, tak můžeme říct, že před nedávným uzavřením sousední třídy Milady Horákové z důvodu rekonstrukce projížděly touto oblastí stovky aut denně. A to právě po Francouzské a Bratislavské ulici, které jsou za běžné situace využívány jako jedny z hlavních spojnic centra a východního okraje Brna. To úplně neodpovídá představě čtvrti, která je odříznutá od zbytku města, která je "vyloučená" nebo "no go". Potíží této úvahy samozřejmě je, že veškerá interakce prostředí a těch, kteří jím projíždějí, probíhá v rychlosti a přes sklo, takže jako by ani nebyla.
Milan Kundera píše v románu Pomalost, že stupeň rychlosti je přímo úměrný intenzitě zapomnění a stupeň pomalosti intenzitě paměti. K této myšlence dospěla hlavní postava románu právě ve chvíli, kdy se na její auto tlačil jiný vůz, a to tak zblízka, že šlo rozpoznat rozezlený obličej jeho řidiče a spolujezdkyně vedle něj. Jako kdyby rychlost byla nakažlivou posedlostí, ve které ztrácíte zábrany a ocitáte se tak trochu mimo sebe. Lépe řečeno mimo čas, protože rychlost pociťovaná ve stroji je čistá, nezředěná a extatická. Neomezuje ji bolest nebo únava spojená s tělem běžce nebo chodce, která jej upozorňuje na to, že by měl myslet na budoucnost, a proto vnímat přítomnost s minulostí. Existuje vztah mezi rychlostí a zapomněním nebo chutí zapomenout.
Místo setkávání
Všechny výše zmíněné ulice a ty, které je propojují, toho pamatují hodně. Oblast, ve které se nacházejí, byla odjakživa chudinskou. V devatenáctém století v sobě soustředila veškeré problémy městského dělnictva. Právě odtud čerpaly svou sílu brněnské stávky a manifestace desetitisíců dělníků požadující kratší pracovní dobu, lidštější pracovní podmínky nebo volební právo. Na Bratislavské 13 byl v roce 1895 založen dělnický deník Rovnost. V dnes Spolkové ulici, která se za první republiky jmenovala Marxova, vznikl spolek Dělnický dům, centrum moravského sociálně-demokratického hnutí. Šlo o místo setkávání názorově spřízněných, ale otevřených lidí. Ať už se jednalo o založení prvního spolku esperantistů v Rakousku-Uhersku (1901), osmý sjezd československých družstev (1923), nebo ustavující schůzi Brněnského Devětsilu (1924). Velmi zajímavý článek o roztodivné historii domu, ze kterého se v devadesátých letech minulého století stal undergroundový klub, napsal Tomáš Havlín do Nového Prostoru (1).
Srdcem letošního Ghettofestu, který se konal od 6. do 8. června, bylo improvizované posezení pod platany na malém prostranství na křižovatce ulic Bratislavská a Hvězdová. Tento prostor byl před pěti lety přeměněn z parku s lavičkami na parkoviště pro patnáct aut. Chystaná aktualizace územního plánu předpokládá změnu statusu i malých zelených ploch. Z pruhů trávy, v nichž jsou umístěny více než stoleté stromy, by se měl stát dopravní prostor, což by umožnilo skácení platanů a rozšíření parkovací plochy.
Úplně jiné plány s tímto místem měl projekt Brno Bronx Point. Na to, jak mohl vypadat městský zásah, jehož cílem bylo zabydlet veřejný prostor pod platany a vytvořit zázemí pro setkávání lidí, se můžete podívat na stránkách studia, které jej zpracovalo (2). O smutné historii této iniciativy z roku 2011, která uspěla s grantem, ale přesto nebyla realizována, krátce napsal Tomáš Mozga do Kulturních novin (3).
Chudoba
Ghettofest se v podstatě pokouší o to samé, co Brno Bronx Point. Vybudovat místo zastavení a setkání v prostředí, které tomu příliš nepřeje. Sice na krátkou, ale o to silnější chvíli. Jak organizátoři festivalu sami píšou na webu, nejedná se o proromskou akci. Vystupující interpreti i přítomní diváci jsou různí, o pochybné etnické identity by ve čtvrti, ve které žijí i lidé původem z Angoly nebo Ukrajiny, ani nemělo jít. Samozřejmě, je pravda, že hned vedle zmiňovaného prostranství se nachází Muzeum romské kultury a v lokalitě žije mnoho lidí, které označujeme zjednodušeně jako Romy. Pokud na to ale přistoupíme, tak můžeme říct, že jejich předchůdci přišli do Brna po druhé světové válce za prací ve znovu se rozbíhajícím průmyslu.
Rychlé změny po roce 1989 a restrukturalizace ekonomiky zasáhly ty nejméně kvalifikované a i přes padesát let formální rovnosti a tvrdé asimilace stále silně stigmatizované Romy. V jejich komunitě se jako už poněkolikáté v historii zkondenzovaly problémy celé společnosti. (Vlastně podobným způsobem jako v sobě celé Zábrdovice, samostatná obec a od roku 1850 brněnská městská část, kam dotčená lokalita náleží, v devatenáctém století soustřeďovaly potíže rané industrializace.) Společnost se pohnula a najednou jako by byla opět vidět chudoba a rozpadající se domy, do nichž jejich vlastník, kterým byl v předchozích padesáti letech stát, neinvestoval často ani korunu.
Ghettofest 2014
A co se dělo na Ghettofestu 2014? Poprvé se akce konala od pátku až do neděle, přičemž těžištěm programu byl páteční večer a sobotní odpoledne. V pátek mě nejvíce zaujal Sbor maminek ze Sdružení rodičů za férovou školu, které dostaly strach, když viděly, kolik lidí se i vzhledem ke krásnému počasí na ně přišlo podívat. Na konci jejich představení byla atmosféra téměř elektrizující. V sobotu mě nadchla velmi mladá jazz-funková kapela Čohanas. Jejich koncert čerpající i z romských písní byl velmi bohatý a v parném počasí přímo osvěžující. Mezi tanečními představeními zazářila skupina High Edition. Sobotním headlinerem byla popová kapela 100 °C, jejíž bubeník působí jako kurátor několika fondů v Muzeu romské kultury. Tohle personální propojení, kdy se téměř každý zná s každým, je pro Ghettofest typické, a není chybou organizátorů, že člověk mezi návštěvníky potkává tolik známých tváří. Festival je otevřený divácky i žánrově. Doprovodný program obsáhl široké spektrum akcí, od vernisáže fotografií přes divadlo po scénické čtení.
Atmosféra byla celou dobu příjemná, člověk se nemusel bát hloupých poznámek a soudících pohledů jako ve světě mimo ghetto. Tato lokalita přitom pomalu a jistě přestává být vyloučenou, což má nejen pozitivní důsledky. Rostou zde nájmy, dosavadní obyvatelé odcházejí a staví se zde nové domy, které mají v přízemí místo hospody nebo malého obchodu vjezd do podzemních garáží. Jako by bylo smyslem změny nemožnost se zastavit.
A co platany? Nehybně stojí a všechno vidí. Pamatují si. Je otázkou, jak ještě dlouho.
Ghettofest 2014 - Pouliční festival pro všechny, "brněnský Bronx" 6.-8. června, www.ghettofest.cz.
Odkazy
(1) http://www.novyprostor.cz/clanky/378/dejiny-jednoho-domu.html
(2) http://www.xtopix.cz/urbanismus/8-urbanismus/306-bronx-point-2011