Ze squatu na MAČ
Začátkem července budou číst v Ostravě svou poezii dva polští básníci – squateři, Konrad Góra a Robert Rybicki, kterému ostravské nakladatelství Protimluv právě vydává sbírku básní. Tyto verše vycházejí knižně dříve u nás než v Polsku.
Z tohoto textu pro Kulturní noviny mám rozpačitý pocit. Dnes běžný „selfmarketing“ mi vždycky dělal potíže. No a básně Roberta Rybického a Konrada Góry překládám do češtiny. Takže těmito řádky mířím k propagaci právě vydávané knížky – a to mi moc nesedí, psát takhle text vlastně sám o sobě. I když píšu především o polských básnících.
Robert Rybicki v České republice už není neznámým jménem, rozhovor s ním byl v Kulturních novinách a v internetové verzi Tvaru, jeho básně se objevily v českých literárních časopisech. A Robert Rybicki se do Čech a na Moravu vydal i osobně. A nestrávil tu jen pár dnů. Začalo to běžnou účastí na čtení v ostravské galerii Rubrum, kterou provozuje můj bratr Ivan. Účast na letním Měsíci autorského čtení v Ostravě si Robert Rybicki protáhl na celý týden a odtud se vydal do Prahy, kde nakonec zůstal tři měsíce. Většinu času, který prožil v Praze, „bydlel“ Robert Rybicki ve squatu v barokní usedlosti Cibulka. Nežil ale klasickým životem squatera, který většinu svého času či alespoň jeho značnou část tráví ve squatu či s lidmi z této komunity. Squat na Cibulce byl pro něj spíš jakousi základnou, ze které vyrážel na samotářská putování po Praze. Hodně času trávil kolem Staroměstského náměstí, od kterého je co by kamenem dohodil hlavní budova Městské knihovny v Praze, kde ho bylo možné spatřit v oddělení poezie, jak tu proniká do tajů českého verše.
Robert Rybicki má nesporně talent na jazyky, při svém „neluxusním“ putování po Evropě pobýval už delší dobu na různých místech v Německu, ve Vídni a také v Londýně. Takže se domluví německy a anglicky. Hlavně v mladších letech se zajímal i o ruskou poezii a její texty v originále, na cesty po postkomunistickém Rusku se ale zatím nevydal. I češtinu, alespoň pasivně, Robert Rybicki ovládl poměrně rychle, ač ho, jako každého, mátla pověstná „slova dvojníci“, která znějí v polštině i češtině stejně či velmi podobně, ale mohou znamenat něco zcela jiného. Koncem léta se oblíbeným Robertovým místem stala A(VOID) Floating Gallery na lodi kotvící na pražské Náplavce. Vloni se na Náplavce odehrála její první „kultovní“ sezóna – a Robert Rybicki byl u toho. Zde a později i jinde se seznámil s celou řadou českých básníků, především své a mladší generace. Ale také třeba s Petrem Králem. Robert Rybicki má k surrealismu blízko. A také k experimentální „lingvistické“ poezii. Mnohem méně ho zajímají autoři, které jeho životnímu stylu automaticky přisuzuje české literární prostředí. To znamená Kerouac, Bukowski, Ginsberg, Ferlinghetti. Ovšem z české poezie, kterou v Praze četl, ho nejspíš vůbec nejvíc zaujala poezie básníka, jenž k těm právě vyjmenovaným určitě patří – Milana Kocha. Byli jsme se s Robertem Rybickim dokonce podívat u Kochova hrobu na hřbitově na Malvazinkách a dodnes Robert nedokázal pochopit, že Milan Koch není u nás legendou typu svého polského současníka Rafała Wojaczka.
Robert Rybicki
Bambitka času
Divočákodlaci přišli v tangách.
Snědl jsem vaječinu a dosáhl
konstanty. Vešel do mě
světonázor bakterie. Podívej se
na cesty lidí! Všech lidí.
Můj mozek je vystřihovánka z Lovicze
na paletě vyškrábané duhovky.
Lyrika je tu proto, aby
nebyla. Kavalérie rastafarianů
zdrhá se sekerami do rododendronů.
Odpoj lampu srdce od kontaktu
nebo to všichni uvidí. Náplň
červeného želé, kromě krve a
diskety zdravotního pojištění. Látka z
žilkované pryže na přišití na
podrážky. Nechci bydlet
v Polsku, nemám na to prachy.
Nechci. Lžičku jsem ovázal
řemenem. Cítil jsem se jako led
ve sklenici. Co je to penis?
Z opasku se vynořuje bambitka
času. To, že se někomu
otvírá nůž v kapse, je obyčejný
gangsterský příběh ze dvora.
Zkoukni, bambitka, mačeta, no?
Budeme bít úředníky.
Bít jako blín.
Chčít.
ze sbírky Gram, mózgu, 2010
Spolu s Robertem Rybickim, který by měl v Ostravě představit svou dvojjazyčně vydanou knížku, jež by snad ještě letos měla vyjít i v Polsku (tam ovšem jen v polštině), vystoupí se svými verši Konrad Góra a za českou stranu Básník Ticho a autor tohoto článku.
Konrad Góra je dlouholetý „klasický” squater z Vratislavi, autor, kterého spojuje s Robertem Rybickim postoj ke společnosti, výrazně se projevující i ve verších obou básníků. Formální styl jejich poezie je ale dost rozdílný. Zatímco pro Rybického je typické volné plynutí básnických obrazů a hravé experimenty s jazykem, Konrad Góra je básník razantní, důrazný, strohý, úsečný. Zatímco Rybického gesto odplývá do nekonečna prostoru, gesto Konrada Góry je jako rázné bouchnutí do stolu.
Konrad Góra
Dvě básně
Pro živé vodka, násilí a matka,
pro sebe hlad pod prahem města,
pro živé prsť, pro sebe úhor
pro živé díl, pro sebe ropa,
pro živé sebe, pro sebe to,
co po nich zůstane z tryzny,
zdání svobody, jazyk utkaný
z nicoty podél nože a štvaný
plynem. A tehdy budu sám ze sebe
živ. A seberu všechno, všechny ženy.
Hutě se zastaví. Jas se napne. Fabriky na piliny
a polystyrén budou pasovat do kostelů plných záře,
v tom světě viny a klamu v slovu. Komu k lovu,
bytí obětí nebo bez svědků nebo v dějinách.
Ty se otevřou na druhé straně, zapíšou v hesle
jméno bytosti tak nepotřebné, jakou je dnes člověk.
Rozum nezmizel v lese paměti. Nech si to namluvit,
tam je doma a tady bloudí, protože oslepl světlem.
ze sbírky Requiem dla Saddama Husajna i inne wiersze dla ubogich duchem, 2008
Básník Ticho je pro čtenáře české poezie či pro návštěvníky literárních čtení autorem dostatečně známým. Či alespoň pro určitý okruh. Intelektuálně-akademické obci samozřejmě nikdy blízký nebyl ani být nechtěl. A zřejmě nikdy nebude.
ELEGIE!
Protipondělní elegie! Za to mě snad provinční vláda nezabije!
Vločkový pondělí čachtrá chátře štráchá do džberů! A já se z něj asi pěkně nevlídně načmárám
do provozních nákladů Šéfe, nejsem v odborech, ale tohle, to fakt neberu!
Asi mu hubu pěkně zmaluju. Asi mu všechny hnáty zpřerážím
Protipondělní elegie! Za to mě snad provinční vláda nezabije!
Můj den je velká lePonta. Vůkol v S.A.K.O. K.O.P.R. rozkvétá
O berlích se nejlíp chodí v kačírku a do konce život zbývá
Už jenom pár večírků!
z výboru z dosvadní tvorby Malá kniha noci, 2012
Ve spíše komerčně zaměřeném Měsíci autorského čtení vystupují Robert Rybicki, Konrad Góra, Básník Ticho a autor této pozvánky 3. a 4. července v Ostravě v rámci Kabinetu Protimluv, který je „off-programem” MAČe.