Společnost a politika Média

Experimenty na Facebooku − kde začíná a končí etika?

Obrázek nebo fotografie#11947

Nedávná publikace výsledků masivního experimentu mezi uživateli Facebooku v prestižním americkém vědeckém časopise PNAS vyvolala řadu otázek, které se dotýkají jak samé povahy sociálních sítí, tak především nakládání s daty v nich.

Skoro 700 tisíc uživatelů Facebooku se v lednu 2012 stalo nevědomky součástí velkého experimentu týmu psychologů z Cornell University. Ti své výsledky publikovali v prestižním odborném multidisciplinárním časopise PNAS (Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America), který se vydává již sto let. (1) Tým přišel s objevem "emoční nákazy", která umožňuje šíření emočních stavů (rozlišených pouze na pozitivní a negativní) prostřednictvím sociálních sítí bez přímé interakce a bez použití nonverbální komunikace.

A jak to výzkumníci prokázali? Rozdělili náhodně soubor na více částí, u kontrolní nijak neovlivňovali obsah zobrazovaných zpráv, zatímco u druhé části obsah "zdi" manipulovali - speciálně filtrovali tak, aby se u části zobrazoval nižší podíl zpráv s pozitivně nebo negativně zabarvenými výrazy, a sledovali produkci sledovaných uživatelů podle skupin. Zajímalo je, zda typ zpráv ovlivňuje délku zpráv a jejich charakter (pozitivní či negativní). Závěry jsou vcelku očekávatelné − charakter zpráv od lidí z okolí ovlivňuje to, jaké zprávy člověk vysílá do světa. Aneb když se cítí mí facebookoví přátelé mizerně, cítím se také spíše mizerně.

Říkáte si, zda jste byli také v hledáčku studie? Vedete-li svůj účet na Facebooku v češtině, pak nikoli. Tedy pokud myslíme TUTO studii. Publikovaný experiment není rozhodně první a zřejmě ani ojedinělý. Již v roce 2012 byl v prestižním časopise Nature publikovaný výsledek experimentu, který učinil sám Facebook na 61 milionech uživatelů. (2) Ve volební den vybranou část uživatelů upozornil na volby a poradil, aby našli volební místnost. Umožnil jim se také veřejně přihlásit k tomu, že "odvolili". Údajně došlo ke zvýšení volební účasti u více než 340 tisíců lidí, což má potvrzovat výrazný vliv sociálních médií na offline jednání. Tato studie nevzbudila zvláštní pozdvižení. Snad proto, že se dá považovat za veskrze pozitivní povzbudit lidi, aby šli volit, tzv. politicky je mobilizovat? Výzkum ovlivňující emoce lidí, a to také negativně (!) byl přijat podstatně méně příznivě.

Zajímavá jsou tedy především etická dilemata spojená s výzkumem tohoto typu. Tématem se zabývá blog Chrise Chamberse, který nebyl schopen zjistit ani základní informace od autorů a editorky časopisu (3). Etika je dnes rozvinutá disciplína, výzkum - obzvlášť sociální, výzkum, kterého se účastní nezletilé osoby - podléhá mnoha regulacím, jako jsou etické rady, panely, potřeba získávat informovaný souhlas o dobrovolné účasti na výzkumu, kde mají být uváděny pravdivé informace o záměru takového výzkumu). Slavný stanfordský vězeňský experiment by dnes jeho autor Philip Zimbardo (u nás oceněný cenou Nadace VIZE 97) (4) publikovat nemohl, ačkoli přispěl k pochopení, jak určité systémy a instituce svádějí ke zneužití moci a použití násilí.

Na druhou stranu, mnoho lidí takové aktivity nevzruší. Vždyť výzkumníci nedělali o moc více, než činí rutinně, každodenně Facebook (ostatně na tom je také postavena obhajoba editorů, kteří nevyžadovali vysvětlení etických otázek). Soukromá společnost přece může takto experimentovat neustále a zcela legitimně - ovšem tajně. Rozdíl je v tom, že zde byly výsledky zveřejněny, což umožňuje o nich vést širokou debatu. A to je vlastně na kauze pozitivní. Záměr samotný je na morální hraně, což podpořily spekulace o jeho financování americkým úřadem obrany v rámci Minerva Initiative (také výzkumy sociálních sítí jako způsobů mobilizace sociálních hnutí) (5), které však byly popřeny.

O Facebooku je díky Edwardu Snowdenovi známo, že spolupracoval s Národní bezpečnostní agenturou (NSA) na programu PRISM, skrze který docházelo tajně ke sledování obrovského množství elektronických dat, což otřáslo kusem zbývající důvěry veřejnosti v online komunikaci. Nyní bezpečně víme, že Facebook neváhá cíleně, i negativně, ovlivňovat své uživatele. A to s vědomím, že elektronický život je určitým, dosud ne uspokojivě vysvětleným, způsobem spojený s reálným životem (viz případ s ovlivňováním voleb).

Z hlediska praxe vědy se autorům i editorům zřejmě povedl majstrštyk, protože článek jen těžko zapadne a bude často citovaný, což je v dnešní vědě meta nejvyšší. Nakonec není od věci ani myšlenka, zda hlavním experimentem není otestování, jak se k publikovanému výzkumu postaví odborná a široká veřejnost. Nakonec, celý svět je svého druhu megatestem, čeho jsou organismy (ale třeba i prvky nebo energie) schopné, v případě lidí také co jsou ochotní tolerovat.

Odkazy:

(1) Kramer, Guillory, Hancock. 2014. Experimental evidence of massive-scale emotional contagion through social networks. PNAS, 111(24): 8788-8790. Dostupné na: http://www.pnas.org/content/111/24/8788.full

(2) Bond, R. M. et al. 2012. Social science: Poked to vote. Nature 489, 295-298. Dostupné na: http://www.nature.com/nature/journal/v489/n7415/full/nature11421.html; přednáška dostupná na: https://www.youtube.com/watch?v=VPwX1-4ZHSk

(3) Chambers. Guardian, 1. 7. 2014. Dostupné na: http://www.theguardian.com/science/head-quarters/2014/jul/01/facebook-cornell-study-emotional-contagion-ethics-breach

(4) Zimbardo. 2005. Moc a zlo. Praha: Knihovna ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.

(5) Informace o programu dostupné na: http://minerva.dtic.mil/, spoluautor publikace prof. Hancock získal grant v tomto programu: http://www.theguardian.com/technology/2014/jul/04/facebook-denies-emotion-contagion-study-government-military-ties