Fejeton

Síla lidské mysli a globální oteplování

Na havajské pláži Waikiki. Foto Charles O'Rear

Dílem lidské mysli jsou gotické katedrály i automobilismus, války i rakvičky se šlehačkou. Nebo si to alespoň lidská mysl myslí a na počátku 21. století ani nepomyslí na to, že by mohla být jen nástrojem mysli božské či pouhou hříčkou sil, o nichž nemá ani ponětí. Jednou z nejintenzivnějších myšlenek, jaká v mysli současného euro-amerického člověka přebývá, je představa, že život v teplém podnebí je ten nejlepší, jaký na tomto světě existuje.

Za socialismu, v bývalém Československu, tato idea sice také existovala, ovšem skrytě. Veřejně byly hlásány ideje jiné. A důsledkem této skrytosti a praktické nenaplněnosti bylo, že energetická rovnováha světa ještě nebyla narušena a že ledovce odtávaly jen pozvolna.

Možnost jezdit na dovolenou k teplým mořím do teplých krajin byla v tehdejším Československu nevelká. Devizový příslib do Jugoslávie se podařilo získat málokomu. Na výběr zůstávalo chladné moře Baltické, po vyhlášení výjimečného stavu v Polsku zúžené na své demokraticko-německé pobřeží, a Černé moře v Bulharsku, které se rozhodně nemohlo rovnat mořím omývajícím kolébky evropské civilizace v Řecku či Egyptě. A bylo věrné svému jménu: černé a studené.

Malým československým mořem tehdy býval maďarský Balaton, jistě nesrovnatelný s půvaby Seychel či Karibiku. Vlastními československými moři bývaly přehradní nádrže Slapy, Vranov či Zemplínská šírava. Teplota těchto lidskou myslí vytvořených jezer byla středoevropská, globální oteplování nenastávalo. Lidé se zahřívali tuzemským rumem, který byl laciný, a sexem, který se v těch časech provozoval zdarma. V mnoha lidských obydlích bylo teplo udržováno tuhým, tekutým či plynným palivem, které bylo drahé a kterým se šetřilo. Panelové domy s levným, stálým a samoobslužným centrálním vytápěním však již byly průkopníky doby, která měla přijít.

Touha po teplých jižních mořích, ač si to historikové zatím nepřipouštějí, byla pak hnací silou a hlavní příčinou pádu komunismu a prolomení železné opony, která velkému snu o teple stála v cestě, a proto byl její konec nevyhnutelný a ve směřování dějin zákonitý. Sotva opona s hlasitým zarachocením padla, lidé si začali naplňovat to, v co dříve jen doufali, a globální oteplování začalo rychle nabývat na tempu. Přestalo fungovat vyrovnávání protikladů. Do té doby na jih jezdili či se stěhovali trvale do jeho krajin podobajících se pozemskému ráji, v němž na Adama a Evu ovšem sníh nepadal, jen vymrzlí Švédové a jiní Skandinávci, studené Němky, odtažití Britové či rezervovaně přičinliví Holanďané. Celá východní Evropa, a to až po ropné vrty na Uralu, na to hleděla s chladnou závistí - neboli ochlazovala, ochlazovala a ochlazovala.

Ano, byla to lidská mysl, která dokázala v touze po plážích Středomoří a Thajska položit politický systém, který si na základě vědeckého marxismu troufal být posledním stadiem uspořádání lidské společnosti. A nyní, aniž si to táž mysl uvědomuje, tak jako jí před čtvrtstoletím vůbec nebylo jasné, jaký je skutečný smysl sametové (hřejivé!) revoluce, proměňuje celou planetu v pozemský, dobře zateplený ráj. I v ještě nedávno studeném Norsku letos letní teploty vystoupily přes 30 stupňů Celsiových a pěstování vinných hroznů se v této severské zemi daří již několik let.

Dívám se na letadla vzlétající z letiště Václava Havla, kde coby noční hlídač jednoho z jeho přidružených provozů píšu tento fejeton. A lidé, kteří si naplnili další dávný lidský sen o létání, směřují do teplých krajin a z teplých krajin se vracejí se sluncem v duši a se vzpomínkami, které budou sdílet s ostatními létavci po celý zbytek roku. A ty vzpomínky budou hřát. A zahřívat, zahřívat a zahřívat. A kamže to ve svém důsledku povede? Přece tam, kam už před více než dvěma tisíci let dohlédl prorok Izajáš: "Vlk bude bydlet s beránkem, leopard ulehne vedle kůzlete; tele se bude pást spolu s lvíčetem a malé dítě je povede."