Nově vydané sborníky esejů Milana Kundery přináší existenciální sondy ze světa umění románu
V brněnském nakladatelství Atlantis vyšly pátý a šestý svazek esejů Milana Kundery, oba obsahující texty dosud nepublikované v češtině. První z nich zahrnuje krátká zamyšlení a Kunderovy definice nejrůznějších pojmů a lidských situací, v závěrečné části se autor zabývá především uměním románu.
Druhá z knih je věnována Kunderovým literárním, filmovým a jiným oblíbencům, tedy těm, kterým po umělecké stránce důvěřuje a kteří tak vytvářejí "zahradu těch, které má rád."
Stejně jako v případě svazku Nechovejte se tu jako doma, příteli se strukturou obou sborníků line téma autorství a svobody autora, který není v ničem povinován ani čtenáři, ani svému rodnému jazyku.
INFANTOKRACIE. "Motocyklista jel prázdnou ulicí, ruce a nohy do O, a jel pak zase v pekelném hřmotu zpátky; jeho tvář měla vážnost dítěte, které připisuje svému vřeštění tu největší důležitost."
(Musil: Muž bez vlastností). Vážnost dítěte: tvář technického věku. Infantokracie: ideál dětství nařízený lidstvu.
První část svazku nazvaného Slova, pojmy, situace má, jak už napovídá jeho titul, nezvykle slovníkový ráz a je výsledkem překladatelské precizace seznamu slov, která byla nějakým způsobem zásadní pro autorovu obrazotvornost. Slovník čítající třiaosmdesát termínů vznikl na popud Kunderova přítele, francouzského historika a nakladatele Pierra Nory, a v českém překladu vyšel poprvé v roce 1999, ve zkrácené verzi pro časopis Host.
Bylo by zavádějící za každou cenu hledat v jednotlivých heslech Slov spojující myšlenkovou linku, nebo jednotící "esenci", nikoho ale asi nepřekvapí, že velká část tohoto oddílu nějakým způsobem reflektuje nejrůznější formy literárního bytí. Ať jde o literární prostředky (opakování, litanie, mystifikace, ironie, grafomanie, rytmus, nezkušenost), subjekty (romanopisec, misogyn) nebo fenomény (komično, smích).
Také druhá část svazku, Pojmy, vychází v češtině již podruhé. V originální verzi byla součástí knihy textů Le Rideau (Opona), kde je vřazena do kapitoly Lʼesthétique et lʼexistence (Estetika a existence),
Pojmy jsou ve srovnání se Slovy o něco konkrétněji zasazené do oblasti románu a estetiky - jedná se o pasáž věnovanou estetickým konceptům, o které se autor začal zajímat, jak sám píše, "ve chvíli, kdy jsem pochopil jejich existenciální kořeny; kdy jsem je pochopil jako koncepty existenciální". Čtenář se tak může společně s Kunderou ptát: ztratili jsme prostřednictvím zkušenosti s druhou světovou válkou (a nejen s ní) smysl pro tragično? Ustoupili jsme do pre-tragického stadia lidstva a zůstalo jen "peklo, tj. hrůza bez nejmenší stopy tragického"? Podobně je zde tematizována otázka komična a (ne)schopnosti se smát, tedy řečeno společně s Rabelaisem, problém agelaství.
Kýč, vulgaritu, nebo agelaství zde pak Kundera zamýšlí jako "stezky vedoucí k různým aspektům existence, ke kterým jinak není přístup", jinými slovy, estetika je zde bytostně provázána s existencí a s existenciálnem.
Také v Situacích, třetí a poslední části tohoto sborníku esejů, která vychází v češtině vůbec poprvé, Kundera rozebírá románové existenciální sondy. Jedná se o část nejvíce ponurou, přímo čerpající z konkrétních románových děl, jejichž autory jsou mezi jinými Dostojevskij, Céline, Bergson, Marquéz nebo Philip Roth. Jednotlivými texty prostupuje téma smrti a tematizována je zde například viditelnost umírání (a v současné civilizaci vůbec všeho), probleskují tu obrazy dětství, které je, v protikladu k běžným očekáváním přitahovaného smrtí, nebo jsou zde líčeny scény zobrazující umírající Židy, prosící o zkrácení jejich nesnesitelného utrpení na kříži.
O to vlídnější je přechod k šestému svazku esejů, nesoucímu název Zahradou těch, které mám rád: mezi autorovými oblíbenci (je-li toto slovo dostatečně přesné) jsou Rabelais, citovaný už v 5. svazku v souvislosti s agelastvím, Cervantes, Anatole France nebo Federico Fellini. Všechny texty publikované v tomto sborníku byly napsány mezi léty 1989 a 2008 a staly se součástí knihy Une Rencontre (Setkání, Gallimard 2009).
Ústřední postavou úvodní třetiny knihy je Anatole France, kterého Kundera vyzdvihuje v souvislosti s "lehkostí stylu, s jakou uměl zpodobnit tíhu Teroru", s jakou líčil "každodennost v době masakru" (myšleno v době Velké francouzské revoluce). V kontextu Franceova úmrtí a spíše dehonestačního projevu, který nad jeho hrobem pronesl Paul Valéry, pak zmiňuje prvoplánovost černých listin, jakési neodolatelné vášně avantgard, vymezujících se prostřednictvím tohoto nástroje a črtajících hranici mezi moderností konkrétního díla nebo autora a jeho zastaralostí nebo další nepoužitelností.
V druhé části zaznívají jména jako Rabelais, který je zde oceňován především za bohatství a svébytnost svých vyjadřovacích jazykových forem, či Věra Linhartová a manželé Škvorečtí, které spojuje téma emigrace a spisovatelské svobody, jež není v područí jednoho jazyka a nelze ji chápat jako majetek konkrétního národa.
Poslední část je pak věnována románu Curzia Malaparteho Kůže, a hledání speciální románové formy, arci-románu.
Milan Kundera své eseje a romány překládá do češtiny sám a k překladu svých nejnovějších děl do češtiny dosud nedal souhlas. Jako zatím poslední vyšla tento rok kniha La fête de lʼinsiginifiance (Slavnost bezvýznamnosti), "inspirovaná současnou komickou epochou", jak se uvádí v její francouzské anotaci.
Brněnské nakladatelství Atlantis doposud kromě Kunderových románů vydalo celkem šest svazků esejů: Můj Janáček; Zneuznávané dědictví Cervantesovo; Kastrující stín svatého Garty, Nechovejte se tu jako doma, příteli; Slova, pojmy, situace a Zahradou těch, které mám rád.
Pátý svazek esejů Milana Kundery: Slova, pojmy, situace. Atlantis, Brno 2014.
Šestý svazek esejů Milana Kundery: Zahradou těch, které mám rád. Atlantis Brno 2014.